Michale, dokázali jste to. Jaké jsou pocity?
Když jsme po šesti zápasech byli čtyři body pod, tak to bylo hodně kritické. Zlomilo se to tady ve třetí třetině s Jihlavou. To byl neskutečný zážitek, co lidé předvedli. Nezbývalo nám nic jiného než nechat na ledě všechno a věřit, že to tam začne padat. Se střílením gólů jsme měli problémy celou baráž a vlastně celou sezonu. Věděli jsme, že tam naděje je a že za tím prostě musíme jít.

Jaká vůbec byla baráž?
Strašná. Utíkaly nám zápasy doma, dělali jsme ale body venku. Když jsme doma prohráli dva zápasy za sebou. Zápas s Kladnem jsme měli celou dobu převahu, ale prohráli jsme o gól. S Vary jsme tady pak prohráli jednoznačně 1:5. To nás srazilo hodně dolů. Před nimi jsme si říkali, že když uděláme všechny zápasy doma, tak to máme a hned první dva jsme promarnili. V tu chvíli to bylo nejkritičtější. Jeli jsme ven a věděli, že už nesmíme zaváhat. Nastartovali jsme se.

V posledním zápase dostali možnost mladíci Kladna. Tady s litvínovským Lukešem bojuje Štěpán Bláha.
Litvínov slaví záchranu! Rytíři z Kladna na Vervu nestačili

No a jaký byl poslední zápas? Baráž se rozhodovala až do posledního zápasu.
Důležitý byl náš vstup do utkání. Soupeři již o nic nešlo, neměl už takovou motivaci. Když soupeře necháte ve hře, tak mu dáte sílu. Bylo důležité dát góly, dali jsme dva a ty nás uklidnily. V závěru jsme trošku zmatkovali, dolehla na nás tíha okamžiku, ale zvládli jsme to.

Celá sezona se vám asi nebude hodnotit jednoduše, že?
Pořád jsme tahali za kratší konec. Když se nám pár zápasů povedlo a mysleli jsme si, že se na desítku dotáhneme, tak vždycky nám to odskočilo. Bylo to podobné jako v baráži, kdy jsme si říkali teď musíme, teď musíme a stále nebylo nic rozhodnutého. V závěru už jsme všichni věděli, že se blíží baráž. Soustředili jsme se a chtěli se na ní dobře připravit.

Asi byste jako kapitán nechtěl být podepsaný pod prvním sestupem Litvínova.
V tom se dá říct, že bych jako kapitán selhal. Ale prostě se mi zase vybaví třetí třetina s Jihlavou. To byl pro mě tak silný moment, když nás hnal celý stadion. Věděli jsme, že když to neotočíme, tak je po všem. Odnáším si to jako nejsilnější hokejový zážitek. Já jsem pořád věřil, že to máme ve svých rukách, i když jsme měli tu čtyřbodovou ztrátu. Věděl jsem, že když budeme body dělat, tak se nemusíme ohlížet na ostatní. Povedlo se to. Popravdě nedokážu si vůbec představit, že by Litvínov sestoupil. Bylo to o jeden bod, kdybychom tady teď stáli a mluvili o sestupu, tak si to neumím a ani nechci představovat.