„Ono se mi při kličce jakoby podlomilo koleno. Koukala jsem doma na celou situaci a nebyl to moc hezký pohled,“ popsala černé okamžiky jedenadvacetiletá Valerie Smetková. Byla to pro ní muka, zranění přišlo nevhod, dodnes jí to mrzí. „Vypořádat se s tím, že nemůžu hrát, je strašně těžké. Ze začátku, když jsem koukala na zápasy holek v televizi, tak mě to strašně mrzelo. Teď už jsem se s tím nějak smířila. Nicméně poctivě sleduji každý zápas,“ řekla Mosteckému Deníku Smetková, která má po první operaci kolene, kdy jí lékaři opravili postranní vazy a menisky. Čeká ji ještě jeden zákrok, zřejmě v lednu. Přesto jako nadšený sportovec neposedí, šijou s ní všichni čerti, jak se lidově říká. Chce se vrátit připravená.

„Když teď nemůžu hrát, tak chodím každý všední den do posilovny a věnuji i více času škole – hlavně praxím, které letos mám. Taky teď více koukám na seriály. Hodně mi pomáhá hlavně mamka a babička, které za mnou teď častěji jezdí do Mostu, protože pro mě je cestování složité,“ vypráví Smetková, která je původem z Hodonína. Jak vnímá působení Mostu v Lize mistrů, kde Andělé stále čekají na první body?

„Na holkách vidím, že se snaží a nic nevzdávají, ale samozřejmě by ty výsledky mohly být lepší. Myslím si, že se zápas od zápasu zlepšují a mají čím dál více lepších úseků a naopak méně těch, kdy ztrácejí balony,“ přidává svůj pohled na vrcholnou evropskou soutěž.