Spokojená se zápasem a vítězstvím?
Nástup do zápasu jsme měly docela fajn, neřekla bych, že úplně super, ale později to nebylo o nás a holky z Mostu toho využily a začaly nás tlačit. Takže tato čtvrtina zápasu byla podle mě nejvyrovnanější.

Vy jste Most, kde jste dříve působila, moc nešetřila. Dala jste mu jedenáct branek.
Teď přesně nevím, kolik jsem jich dala (smích). Na jednu stranu je mi holek líto, na druhou stranu na to nemůžu takhle koukat. Mám tam hodně blízké kamarádky, ale je šedesát minut zápasu a na tohle se nedá brát ohled.

Jasně jste potvrdily úlohu favorita, že?
Řekly jsme si před zápasem, že chceme vyhrát co nejvyšším rozdílem, ostatně jako každý zápas. Do každého střetnutí jdeme na sto procent. Jak říkám, jeden čas jsme tam měly trošku vypnuto, mostecké holky toho naopak využily a vycítily šanci. Tato část zápasu z naší strany nebyla dobrá, z jejich naopak ta nejlepší.

Jak emotivní byl zápas pro vás, když jste hrála proti Mostu?
Hrozně jsem se těšila od okamžiku, kdy jsem zjistila, že proti nim budeme hrát. Opravdu děkuji i za přivítání fanoušků, bylo to příjemné. Jsou tady holky, se kterými jsem hrála a nechci na někoho zapomenout, abych nedostala do drž… (smích). Minimálně čtvrtinu toho týmu znám určitě (úsměv).

Co chybí Mostu, aby byl v evropské konfrontaci lepší?
Jsou to jednoznačně zkušenosti. Mají mladé hráčky a jsou tu hráčky, které převážnou část života hrály nejvyšší českou ligu. Jsou tady i holky z reprezentace, ale není to jako působit v zahraničním klubu. Takže za mě Mostu ještě chybí zkušenosti.

Vaší ambicí bude znovu obhájit vítězství v Lize mistrů?
Ano, tenhle tým na to určitě má. Záleží, jak to všechno sedne. Protože ten vrchol je opravdu důležitý a rozhodující tam maličkosti, detaily. Když tohle klapne, tak proč ne. Začátek sezony je dejme tomu kostrbatý, ale ten největší vrchol přichází někdy kolem února března dubna, kdy vrcholí domácí soutěže, takže tam bude ta největší koncentrace.

Jak vám se hraje v týmu, který patří k nejlepším v Evropě?
Za našimi výsledky je spousta dřiny, jak to ví asi každý sportovec, takže to není jen o tom vidět, ale vložit do toho i spousty práce.Vy už jste v Kristiansandu za hvězdu. Jak si užíváte, že jste klíčovou tváří týmu?Já bych se asi nepovažovala za nějakou hvězdu, ale tak člověk hraje, jak mu to přijde přirozené a jak to plyne. Člověk si svou pozici v týmu prostě musí vybudovat. Vždycky ale samozřejmě může být líp a jsou světlejší a horší časy. Když těch horších je méně, tak je to příjemnější.