Přemluvit Píšovou nedalo moc práce. Most je její srdcovka, zažila s ním největší úspěchy včetně postupu do nejvyšší soutěže a nikdy nehrála házenou za jiný klub. Když vyběhla zpět na známou palubovku v pohárovém zápase s Olomoucí, tak fanoušci skandovali a hlasitě bubnovali. 

Po minulé sezoně jste ukončila kariéru, musel vás klub hodně přemlouvat, abyste se vrátila zpět a pomohla?
Týden zpátky za mnou přišlo vedení, že by ode mne potřebovali pomoct. Poprosili mne, zda bych se nevrátila vzhledem k okolnostem, které nastaly, že se zranila Ellen. Nebylo to pro mě těžké rozhodování, i když jsem si užívala už život bez házené, tak mostecký klub pro mne znamená tolik, že pro mě neexistovalo říct ne. Mám ráda lidi, kteří se tady kolem klubu pohybují, co tady působí, spoluhráčky, které se mnou hrály. Klub je pro mě opravdu moc.

Fotbalisté Horního Jiřetína se ze hřiště Pokratic-Litoměřic vrátili s nulou na bodovém kontě.
Šance byly, ale body zůstaly v Pokraticích. Horní Jiřetín gól nevstřelil

Manžel neprotestoval, že se vracíte do házenkářského kolotoče?
Manžel má trochu strach, že budu unavená, ale on mě podporuje, fandí mi a házenou má rád. Hned mi říkal, že zase bude chodit na házenou, takže od něj i od celé rodiny mám skvělou podporu. Mamka s taťkou se také těší na házenou, že zase přijdou se podívat. Podporují mne, proti návratu neměli nic.

Jaký byl vůbec život bez házené? Po dlouhých letech jste si užila volné léto, stihla jste se vdát a nemusela řešit dril a individuální tréninkové plány…
(úsměv) Byl to strašný nezvyk, ale musím říct, že si na to člověk strašně rychle zvykne. Najednou toho času je tolik, že se člověku otevírá spousta dalších možností, najednou může dělat věci, na které nebyl při házené čas. Hrozně jsem si to užívala, ale já možná v létě trénovala víc, než když jsem hrála házenou. Protože jsem se připravovala na jeden můj sportovní sen. Chtěla bych si zaběhnout dlouhou trať – maraton. Trénovala jsem na vytrvalostní běh, makala každý den, takže fyzička dobrá. Každopádně se mi nikdy nestalo, že bych do hry, do házené, šla bez letní přípravy. V tomto to byl nezvyk, protože trénink na házenou a trénink na vytrvalostní běh, to je něco jiného. Ale po prvním tréninku jsem do toho rychle zapadla a přišlo mi, jako bych vůbec neodešla.

Radost fotbalistů FK Baník Most-Souš po výhře v Brozanech.
Takhle jsem v Brozanech ještě nevyhrál, usmíval se Lichtenberg po vychytané nule

Koukal jsem, že půlmaraton jste už zvládla v hodně zajímavém čase.
Půlmaraton je zatím jen takový mezikrůček, ale teď samozřejmě se ty plány odkládají. Každopádně si myslím, že maraton se dá zaběhnout i v pozdějším věku. Tak na tenhle můj sen je ještě čas. Teď ho odložím, protože nemohu chodit běhat, chodit do práce a ještě se věnovat házené a dalším věcem, které teď musím se sportem skloubit. Ale osobák v půlmaratonu jsem stihla, to mne těší. Nejlepší čas jsem měla z roku 2018 a teď jsem ho o minutu a půl zlepšila. Teď pro mě zase existuje jen klub, holky a bude to tak jako dříve.

Naskočila jste do druhého poločasu poháru s Olomoucí a přispěla k výhře 42:20. Bylo to hodně cítit po pár trénincích?
Skončila jsem v květnu, teď jsem odtrénovala dva tréninky, protože jsem trénovala neděle a pondělí. Chvilku to bude trvat, ještě jsem si na tréninku ani nehodila žádné trháky. Těch věcí, které potřebuji dohnat je spousta, takže nějakou dobu to bude trvat, ale já věřím, jelikož jsem ten sport dělala dlouhé roky, že se do toho dostanu a že Karin (brankářka Řezáčová) podpořím. Chytá dobře, sledovala jsem zápasy na začátku sezony, je skvělá a já ji chci pomoct.

Andělé jdou v poháru dál. Podruhé v týdnu vyřídili Olomouc

Zdroj: Deník/Václav Veverka

Minulou středu mostecké házenkářky v Olomouci v rámci MOL ligy vyhrály 37:26, když už v prvním poločase dokázaly vsítit 23 branek. V úterý 3. října se střetly s Olomoucí znovu (viz video), tentokrát v rámci Českého poháru a v domácí hale. Hanačky tentokrát vyřídily 42:20 (24:10) a opět díky raketovému nástupu, kdy si brzy vypracovaly dostatečný náskok, který až do závěru bezpečně navyšovaly.