Vzhledem k věku je pro mě Heřmanov konečná, směje se otec Havlíček

„S fotbalem jsem začínal na Máchovce jako malé dítě, už je to pěkní řádka let. První tréninky jsem zažíval na prašném škvárovém hřišti,“ vzpomíná Havlíček na své fotbalové začátky. Během své dlouhé fotbalové kariéry prošel řadou klubů – Kovostroj Děčín, Lokomotiva Děčín, Jílové, JVŠ Děčín, Ludvíkovice nebo Markvartice. „Vzhledem k mému věku je pro mě Heřmanov určitě konečná,“ zasmál se.

Právě pro hráče, kteří už se v hlavě perou s myšlenkou, zda nepověsit kopačky na hřebík, je dlouhá pauza způsobená koronavirem hodně náročná. „Fotbal hraji celý život, takže mi opravdu hodně chybí. Jestli se letošní ročník ještě dohraje? Možná podzimní část, ale těžko odhadnout,“ pokrčil rameny.

Táta byl jako trenér přísnější. Vím, že to myslel dobře, usmívá se Horáček

Havlíček však neběhá pouze po zelených pažitech, provozuje ještě další sporty. „Hraji ještě soutěž v sálové kopané a také futsal. Musím přiznat, že se dlouho peru s myšlenkou, jestli už neskončím. Všechno už mě hodně bolí. Ta pauza tomu nepřidá, uvidíme po prvním tréninku,“ vysvětlil otec, který se může ve stejném dresu prohánět na hřišti s vlastím synem. „Je to paráda, jsem strašně rád, že jsme si spolu mohli zahrát. Fotbalových zážitků mám fakt hodně. Nejlepší byly takové, které člověk zažil s celou partou,“ dodal.

„Už od mala fandím Spartě, jinak ale fandím dobrému fotbalu. Když je někdo lepší, vyhraje a zaslouží si to, tak mi to nevadí,“ poznamenal. „Kromě fotbalu moc rád rybařím. Aktuální situaci se snažím zvládat, jak se dá. Cítím se hrozně omezeně a také trochu rebeluji,“ uzavřel vše Petr Havlíček.