V obou mužstvech bylo utkání dlouho očekávanou záležitostí. Kluby spolu dlouhodobě spolupracují, mají nadstandardní přátelské vztahy, řada hráčů působila v minulosti v kádru nynějšího soupeře. Obrnický Sokol také k domácím zápasům využívá havraňského azylu, neboť obrnický areál prochází rekonstrukcí.
Před utkáním byly k vidění přátelské úsměvy a hecování, na hřišti si však hráči nic nedarovali. Od úvodního hvizdu bylo utkání spíše bojovné s několika ostrými zákroky na obou stranách. Obrnice vstoupily do utkání velice odvážně, havraňský tým viditelně zaskočily, vypracovaly si mírný nápor a jednu stoprocentní brankovou příležitost, kterou však obrnický hráč pohrdl. Havraňské probudil z letargie až výstavní kousek obránce Maška. Ten se ve svém debutu v havraňském dresu opřel do míče a z téměř třiceti metrů vypustil nechytatelný projektil a „hosté“ tak po dvaceti minutách vedli. Radost z vedení však trvala jen několik minut. Obrnice záhy vyrovnaly z přísně odpískaného pokutového kopu. Ještě před odchodem do kabin dokázal vsítit branku havraňský obránce Vorlíček, hlavní rozhodčí ji však nepochopitelně neuznal. Poločasový výsledek tak vyzněl nerozhodně.
Ve druhé části hry si mírnou převahu vypracovali hráči Havraně. Zahrávali celou řadu standardních situací a z jedné z nich se také dokázal prosadit středopolař Bořík. Havraňští si ve zbytku utkání dokázali těsné vedení udržet a zvítězili tak nad nováčkem soutěže, který však na hřišti zanechal velmi dobrý dojem.
Sestava Havraně: Gašparín – Svoboda, Nájemník, Mašek, Vorlíček – Tesař, Remuta, Bořík, Bláha, Markovi, Berka.
Střídali: Hortig, Holý, Rain.
Sestava Obrnic: Uher – Koranda, Vávra, Ludačka – Podroužek, Toth, Braniš, Fišer – Pilař, Moravčík.
Střídali: Milotínský, Šüttö.