„Tak jak v práci?“ ptá se na schodech sektoru 109 usměvavý čtyřicátník svého kolegy, zatímco si kolem krku omotává slávistickou šálu. „Dneska pohoda. Jeden akutní slepák, jinak nic zvláštního,“ odpovídá jeho parťák, profesí lékař. Potvrzuje se tak, že tribuna Sever, kam chodí fandit ti nejradikálnější fanoušci Slavie a kam jdu i já, přitahuje úplně všechny příznivce bez ohledu na věk, vzdělání, profesi nebo společenské postavení.

Na fotbal míří i cizinci. „Slavoja, Slavoja,“ poskakuje za smíchu okolí jeden z příchozích Francouzů, který se na sportovní svátek podzimu vybavil dresem Jusiho Benajuna z liverpoolských dob. Menší jazykovou bariéru mu nikdo nevyčítá.

Plzeňáci, co vás tak málo?

Zápas zahajuje „malé velké“ překvapení – klubovou hymnu zahraje před sedmnácti tisíci diváky malá houslistka. „Slááávie, dej dej gól Slááávie, jsi favorit náš,“ notují hrdě zaplněné tribuny. Šikovná muzikantka následně sklízí obrovský potlesk. Tohle se povedlo, pánové! Věčná škoda, že si při vystoupení plzeňští fanoušcí neodpustili nechvalně známý slogan „Jude Slavie“…

A jde se na to! Tribuna Sever hučí jako včelí úl, již za pár sekund však všichni spojí své hlasy v jeden. Zazní tradiční startovní pokřik „barva bíločervená, s hvězdou spojená,“ což celý stadion odmění dalším potleskem. Pak už ale začínají vulgarismy. Nešvar českých stadionů, který se nevyhnul ani sobotnímu ligovému šlágru. „Co vás tak málo, vy ku*vy co vás tak málo, co vás tak mááálo,“ křičí Sever na příznivce plzeňských hvězd Krmenčíka, Limberského a spol. A přidávají pokřik „Zku*vená Plzeň!“ Ten nakonec smutně zvítězí ve statistice Deníku, který spočítal pozitivní a negativní pokřiky obou kotlů.

Český fotbal pro fanoušky

Atmosféru na tribuně Sever diriguje chlapík v černé mikině a s černými brýlemi. V ruce drží mikrofon a skanduje se jen podle jeho not. „Všichni ruce nahoru! Pořádně! A jedem: My jsme Slavie, my jsme Slavie!“ hecuje nadšený dav, který se nenechá pobízet a řve, co hlasivky stačí.
Jak se fandilo v Edenu při šlágru Slavia – Plzeň? Podívejte se na infografiku Deníku.
Radost naplno propukne nečekaně brzy – už ve 3. minutě Souček přesně hlavičkuje a kotel jásá. A zanedlouho přichází první choreo. „Až řeknu, všichni zvedněte papír nahoru. Všichni! Na konci je pak pošlete dolů, nebuďte hovada,“ nabádá velitel kotle. „Nahoru! A jedem: UEFA mafia! UEFA Mafia! Český fotbal pro fanoušky!“ Nedávný protest Slavie v „kauze Kyjev“ zmíněná organizace neuznala, přičemž se dá čekat, že klub za projev namířený proti ní možná slízne i nějakou pokutu. Něco takového totiž evropští bossové snášejí jen velmi těžko…

„Ku*va, nejde nám to. Je to studený,“ stěžuje si jeden z fanoušků vedle mě zhruba po půlhodině hry. Něco na tom je – po famózním startu působí Sever chladnějším dojmem, na výzvy „ruce nahoru“ nyní reaguje jen asi polovina přítomných, většina chorálů a hesel vyšumí už po několika sekundách. „Dělejte, pojďte všichni, co je s váma?“ řve lídr do mikrofonu. Marná sláva, opatrný fotbal krev nerozproudí, je třeba, aby to na trávníku začalo alespoň trochu jiskřit.

Podpálit a odevzdat

Nejen mé přání je vyslyšeno zhruba osm minut před koncem první půle. Domácí totiž kopou hned dvě penalty během dvou minut, hostující kapitán Roman Hubník je navíc za protesty vyloučen. Na tohle, i přes minelu Hušbauera z první penalty, slávisté slyší. „Co jste tak ticho, co jste tak ticho?“ skanduje domácí kotel směrem k plzeňskému sektoru, kde nyní jako zařezaní sedí příznivci svěřenců kouče Pavla Vrby. Do konce první půle se už kromě mraku z dýmovnic nic nestane, a tak jsou spokojenější jednoznačně červenobílí.

Na začátku druhé půle jsou kotelníci mátožní. Nastupuje znovu šéf s mikrofonem a gestikuluje a křičí. Přece jen – třeba při pohárovém duelu kvalifikace o Ligu mistrů proti Dynamu Kyjev byla atmosféra bouřlivější. „Co chcete, sakra? Vedeme 2:0, pojďte řvát, musí nás být slyšet,“ hecuje. Málo platné – následující pokřiky prostě potřebnou šťávu nemají.



Zaujme jen pálení sparťanské šály, kterou si ihned vyzvedává poblíž stojící hasič. „To tak je skoro každý zápas. Někdo to prostě podpálí, odevzdá hasičovi a jede se dál,“ smějí se borci na schodech kousek ode mě. „Kulturní vložka“ sice alespoň částečný úspěch slaví, znovu však tribuny rozjásá a dostane do varu až v 71. minutě střelec třetí branky Jaromír Zmrhal.

Červenobílá – bojová síla!

Závěrečnou dvacetiminutovku už Sever víceméně pouze slaví. Stihne ještě urazit beka Viktorie Davida Limberského, odpálit několik dalších dýmovnic a spustit oslavný chorál „sešívaní“.

A pak už jen děkovačka. „Běžte do hajz*u s těma foťákama,“ upozorňuje velitel Severu fotografy, zatímco si celý domácí tým usedá za brankou. Následný nacvičený zpěv „sešívaní“ je opravdu povedený a hlavně bouřlivý, účastníkovi naskakuje husí kůže.