V hlavním ruském městě se nyní zabydluje a nabírá sílu na novou životní etapu.

Někdejší běloruský reprezentant totiž po poslední sezoně v šestatřiceti letech ukončil aktivní hráčskou kariéru. „Už to stačí. Byl to můj poslední rok ve fotbale,“ potvrdil Trubila.

Jakým směrem se jeho kroky budou nyní ubírat, momentálně netuší. Nejbližší budoucnost neřeší, žádné velké plány ani sny nemá.

„Zatím odpočívám a přemýšlím, co budu dělat dál,“ přiznává s úsměvem.

Ať se bude živit jakkoliv, jedno ví jistě.

„Pokusím se tady vybudovat krásný život pro sebe i svoji rodinu. Možná to bude fotbal, možná něco jiného. Až čas ukáže, zda jsem se vydal správnou cestou,“ líčí.

Poslední sezonu strávil v klubu Slutsk. I když tým z šedesátitisícového města z Minské oblasti po sedmi kolech vedl běloruskou ligu, po sérii nezdarů se v tabulce propadl a nakonec byl rád, že se v baráži zachránil.

„Ten poslední rok byl opravdu divný,“ přiznává Trubila.

„Po výborném začátku jsme najednou začali hrát špatně, ztratili hodně bodů. Moc nám nepomohly ani dvě změny trenéra. Fotbalové štěstí nám nešlo naproti. Dělali jsme hrozné chyby, inkasovali laciné góly. Nakonec jsme málem spadli,“ kroutí hlavou spolehlivý levý obránce.

Přitom Slutsk patří ke stabilním běloruským klubům, většinou se pohybuje ve středu tabulky. Nakonec těžkou situaci zvládl a na poslední chvíli odvrátil velkou blamáž.

DÁVAL ROZHOVORY DO CELÉHO SVĚTA

Trubila se se svými parťáky nemohl vymlouvat na pandemii koronaviru. Zatímco ostatní soutěže byly přerušené, nejvyšší běloruská liga se hrála pořád.

V jednu chvíli dokonce jako jediná v Evropě, což způsobilo velký poprask. Zájem o nepříliš atraktivní soutěže měla najednou média ze spousty zemí.

„Bylo to zajímavé. Zatímco jinde stáli a čekali, my hráli furt. Na celém světe se hrálo už jenom v Nikaraguii. Naše zápasy přenášely do více než deseti států,“ usmívá se.

Pozornost si užíval. Rozhovory poskytoval novinářům a reportérům do Ameriky, Austrálie, Izraele, Ruska. Na bývalého slávistu nezapomněli ani čeští žurnalisté.

„Bylo to zajímavé, bavilo mě to. Hodně lidí projevilo zájem o běloruský fotbal,“ říká.

I když některé zápasy byly kvůli koronaviru odloženy a někde svaz z obavy o bezpečnost diváků uzavřel stadiony, drtivá většina utkání se hrála i s fanoušky.

„Běloruská liga je docela srovnatelná s českou nebo polskou,“ nebojí se srovnání Trubila.

„Možná máme horší stadiony trochu méně peněz, ale fotbalisté jsou tady dobří,“ tvrdí.

Rozdíl je spíš v trenérech. „V Česku je více taktiky, a taky se hodně dbá na fyzičku. Zápasy jsou náročnější,“ pamatuje si.

Rodák z běloruského Brestu strávil v Česku více než šest let. V tuzemské nejvyšší soutěži odehrál 109 utkání, ve kterých zaznamenal pět branek a jedenáct asistencí. Zkušenosti sbíral nejen v Mostu, ale i ve Zlíně, Slavii a Bohemians.

„Bylo to nádherné období!“ rozzáří se.

„V každém jmenovaném klubu to bylo velice zajímavé. Na toto období vzpomínám s radostí. Jsem nesmírně šťastný, že jsem svoje mládí prožil právě v Česku,“ pokračuje.

Na sever Čech přišel v zimě 2006, v Mostě vydržel tři roky. Po půlročním hostování ve Zlíně přestoupil do Slavie. V létě 2010 zamířil do Bohemky, pak se vrátil zpět.

V létě 2012 po příchodu nového trenéra ale ze sestavy vypadl a ze zahraničního angažmá se definitivně vrátil domů.

„Opravdu se mi líbilo v každém týmu, ale vrcholem pro mě byla pražská Slavia. Do ní jsem přišel v době, kdy byla mistrem ligy, na vrcholu. V sestavě měla výborné hráče. Jsem hrdý na to, že jsem byl součástí tak známého a slavného klubu,“ vyznává se.

Tradiční sešívaný dres nosil i díky angažmá ve Zlíně, kde nastupoval pravidelně a docela se mu dařilo.

„Třikrát za půl roku jsme hráli proti Slavii, takže jsem měl čas ukázat, že něco umím,“ usmívá se.

Z Baťova města ale nepospíchal. Na východě Moravy se mu líbilo.

„Ve Zlíně byla skvělá parta, výborní trenéři. Díky nim o mě projevila zájem Slavia. A vždycky s příjemným pocitem vzpomínám na Zlín. Je to hodně zelené a příjemné město,“ vzpomíná a nostalgií.

TABULKU FORTUNA:LIGY ZNÁ DOBŘE

Trubilovi neuniklo, když Fastav před lety ovládl MOL Cupu a postoupil do základní skupiny Evropské ligy.

„Některé zápasy jsem sledoval, ale sestava už pro mne byla úplně neznámá,“ přiznává.

„Ale Zlín určitě může být na sebe hrdý, v evropské lize hrál dobře,“ myslí si.

Jinak ze svého působení si pamatuje kompletní zlínskou jedenáctku i s náhradníky. Nejvíce času strávil s Ondřejem Čelůstkou, se kterým hrál nejen za ševce, ale později i za Slavii.

O dění v českém fotbale má stále přehlede. I když ligové zápasy téměř skoro vůbec nesleduje, utkání Pražanů v evropských pohárech si většinou ujít nenechá.

„Ale na tabulky české ligy občas kouknu a vždycky vidím Slavii na prvním místě, což mi dělá velkou radost,“ říká s úsměvem.

Zároveň přeje Zlínu a Bohemce, aby taky byli co nejvýš. S bývalými spoluhráči zůstává v kontaktu. S některými z nich si občas napíše na facebooku či na instagramu. Pár jich potkal při svých návštěvách v Praze.