„Fotbal mám moc rád, hraji jej od malička, ale nedávno jsem si dal tříletou přestávku. Až kamarádi mě v létě přesvědčili, abych se opět vrátil. Fotbalistů je všude málo,“ směje se sympatický 27letý univerzál v rozhovoru pro Deník.

Vaším jmenovcem je ve Slovácku gólman Nguyen. Znáte se?
Samozřejmě ho znám, on je jedním z mála vietnamských fotbalistů, co se prosadil. Ale to je jen shoda jmen. A popravdě v tomto směru to ani není těžké.

Hai Bui Thanha v obchodě ve Všetatech
Honza z Hanoje. Vietnamský fotbalista obstaral sud piva, Česko miluje

Proč má tedy drtivá většina vietnamských fotbalistů – nejen tady – příjmení Ngyuen?
Důvod je jednoduchý. Stejně jako v Číně je spojeno s dynastií. Ten, kdo tehdy přijal jméno Nguyen, měl z toho výhody. Je to ale hodně dávno, nevím, kdo v naší rodové linii na to přistoupil. Je nás jako vás Nováků. (smích)

308
Tolik fotbalistů v Česku má příjmení Nguyen. Pokud byste hledali i hráče, kteří tu působili dřív, dojdete k číslu 591.

Mnoho fotbalistů vietnamského původu na Zlínsku nehraje. Proč? Nemají rádi fotbal?
To si nemyslím, fotbal je hodně oblíbený. Mě k fotbalu přivedl taťka, i strýcové jej hrají! Vím, že na Ostravsku je dokonce speciální soutěž vietnamských fotbalistů. Nicméně generace mých rodičů se raději věnovala studiu a organizovaně moc fotbal nehrála.

Utahují si z vás v této souvislosti spoluhráči, protihráči? Co rasismus?
Narážky slýchávám často, ale na to jsem už odmalička zvyklý, jsem vůči tomu imunní, už i já si z toho dělám srandu. Tam kde hraji, necítím žádný problém.

Viděl jste seriál Okresní přebor, kde také vystupoval vietnamský fotbalista?
Ano, znám jej. Ale nepatří mezi mé úplně oblíbené. Pravdou je, že dost odráží skutečný stav fotbalu na nejnižší úrovni, je to vtipné. I my fotbal děláme jen pro zábavu, v první řadě jde o partu!

Vu Quoc Dat, který si vybral české jméno Martin, aktuálně hraje okresní přebor v Jiříkově.
Vietnamský šikula přesně jako z televize: Fotbal měl zakázaný, fandí jen Spartě

Rodina často navštěvuje vaše zápasy. Těší vás to?
Teď už ano. (smích) Rodiče mě vždy hodně podporovali, až mě to ze začátku trošku štvalo. Zvláště, když mi taťka nosíval do kabiny svačinky, nezdravé brambůrky a tak. To jsem se docela styděl. Ale moc dobře vím, že to myslel dobře. Teď jsem za jejich osobní podporu rád, motivuje mě to.

Pro unikátní články o Okresním přeboru klikněte v obrázku na kolečko epizody: