"Fotbal dělám pro radost," říká legendární útočník (čtyřikrát nejlepší střelec ligy), jemuž bylo loni padesát let. V rozhovoru pro Deník mluvil o rozhodčích, ambiciózních soupeřích i synovi, který se (ne)potatil. Samozřejmě přišla řeč i na Spartu, v jejímž dresu získal neuvěřitelných jedenáct titulů.

Zažil jste plné stadiony, zvedal jste trofeje… Jaké to je hrát před pár lidmi na vesnici?
Cíl máte stejný, chcete vyhrát. Ale jinak se to samozřejmě nedá srovnávat. V profesionálním fotbale se musíte chovat úplně jinak, obnáší to tolik věcí a řada z nich by fanoušky asi překvapila.

Co byl pro vás největší šok, když jste nastoupil v nižší soutěži? 
Rozhodčí.

Laikové na čáře jsou největší zlo

Povídejte.
Klidně vás seřežou. Víte, dělám to pro radost. Jdu si udělat žízeň, mít na stará kolena dobrý pocit. A pak přijde chlapík, co tomu nerozumí. Nebo nechce rozumět. To mě strašně trápí.

Slyšel jsem o tom, že vám dal jednou soupeř gól z desetimetrového ofsajdu.
Ale za to nemohl hlavní rozhodčí. V těch nejnižších soutěžích přijede jen jeden sudí, na čáře jsou laikové. Takže ti z domácího týmu dost často pomůžou svému týmu… Právě třeba máváním nebo nemáváním ofsajdů.

Dá se to změnit​?
Nevím, ale je to největší zlo. 

V kádru Jíloviště najdou lidé i další známá jména. Ivan Hašek, Ivo Ulich… Jak k zápasům proti takovým hvězdám přistupují soupeři?
Každý nás chce porazit. 

To je mi jasné, ale spíš mi jde o jejich reakce.
Většinou se už známe, v kabinách se o tom mluví. Někdy je tam úcta, někdy je to horší. Loni jsem udělal faul, ale ne nic zákeřného. Jenže frajerovi to nešlo vysvětlit. Řekl mi: "Měl jsem tě za ikonu, teď jsi u mě skončil." 

V uplynulé nedokončené sezoně se béčku Jíloviště celkem dařilo. Vypíchnu zápas proti Slavii Jesenice, který jste vyhráli 14:2. Jak se to stane?
Bylo to na začátku a měli jsme zrovna dobrý den. Takový výsledek je pěkný, ale když takhle vysoko prohrajete, tak je to nepříjemné. Mnohem víc. Vím, o čem mluvím, Davle nám dala osmičku.

Bylo z toho čtvrté místo. Je III. třída váš strop?
No, v béčku se nikam neženeme.

V útoku už mě moc neuvidíte

Chodí na vás kolem padesáti diváků, což moc nechápu. Je o vesnický fotbal u Prahy zájem?
Jíloviště je malinké, ale někdy přijde víc, třeba i víc než na áčko. Na druhou stranu, sám víte, že někdy netáhne ani liga.

Když se podívám na hlavní mužstvo, tak hraje I.A třídu, tedy druhou nejvyšší soutěž ve Středočeském kraji. Může vesnice o 700 obyvatelích konkurovat městům jako Votice nebo Mníšek pod Brdy?
Snadné to není, hlavně kvůli tomu, že ten fotbal na vesnicích upadá. Někdy máme problém, abychom poskládali tým.

To mě zajímá. Vybavuju si scénky z populárního seriálu Okresní přebor, kde chodilo na trénink pár hráčů. Je to realita?
Když budu mluvit za nás, tak je to podobné. Tréninky máme dvakrát týdně, jsou určené hlavně pro áčko, ale můžou přijít i borci z béčka. No, ale když se vám sejde sedm hráčů, tak to ani nemá smysl. Na druhou stranu, většinou se omluví a člověk to ví. Máme k tomu udělanou skupinu na whatsappu.

V kádru máte i syna, Horsta Siegla mladšího. Potatil se?
Tuším, kam míříte. Děti profesionálních sportovců to mají těžké, často je lidé přirovnávají k rodičům. Kluk byl do osmnácti ve Spartě, pak šel do Opavy a měl smůlu. Zlomil si nohu. Teď ho mám aspoň pod kontrolou (úsměv).

Mám na vás záludnou otázku. Kolik jste dal loni na podzim gólů?
Dva. Nevím… Možná tři? V útoku už mě moc neuvidíte.

Ptám se proto, že fotbalová asociace nerozlišuje vás a syna. Takže ve statistikách je třináct gólů a člověk nezjistí, co dal on a co vy…
Všechny jsou moje (smích). Ne, on dával hlavně za áčko a občas vypomáhal v béčku. 

Nejsem zapšklý sparťan

Vraťme se na obecnější rovinu. Děláte tréninky a kempy pro děti, tak jak je na tom český fotbal z pohledu mládeže?Myslím, že pořád stejně. Ne špatně. Teď jsou navíc lepší podmínky a vybavení.

A rodiče se chovají stejně?
To bych nerad hodnotil. Samozřejmě musí dítě usměrňovat. Ale když ho do něčeho tlačí, tak to obvykle nic pozitivního nepřinese. Takových kluků už ve čtrnácti patnácti letech s fotbalem skončilo… 

Co se dá zlepšit?
Kluby by měly víc skautovat a podporovat fotbal na vesnicích. Vezměte si Tomáše Součka, ten je taky z malého města. Ne že bych to chtěl zobecňovat, ale za nás taky bylo ve Spartě málo rodilých Pražáků. 

A jsme u té "vaší" Sparty. Často ji během komentování pro televizi O2 TV Sport kritizujete.
Přijde vám to tak?

No, slyšel jsem takové názory.
Chci to dělat profesionálně jako vy, takže si nesmím dovolit nějaké nadržování. Musím být objektivní. Jasně, Sparta je srdcová záležitost, ale teď se jí prostě nedaří. Výsledky byly nedůstojné.

Proč?
Já nedávno říkal, aby hráli s mladými hráči, že horší už to být nemůže. A vidíte, oni to nakopli. Bylo znát, že rotace je strašně velká, hráči na sebe nebyli zvyklí. To je základ všeho - stejně jako fakt, že tam chybí koncepce. 

Jste pořád sparťan?
Nejsem zapšklý sparťan (úsměv). 

Letěli jsme vrtulníkem

Co děláte, když nejste v televizi nebo na zápase Jíloviště?
Mám svůj Sigi tým, v němž hraje řada osobností, takže připravuju a domlouvám zápasy. Děláme exhibice v nejrůznějších městech. Cílem je pobavit místní fotbalem, přispět na charitu.

Kde vám to teď utkvělo v paměti?
Louny byly krásné. Přišly asi dva tisíce lidí, na hřiště jsme letěli vrtulníkem. Fantazie.

Také jste byl patronem v několika zápasech nejnižších soutěží, které vysílala televize. Zajímavý projekt, že? 
Rozhodně. Kluci zažijí něco úplně nového, co dosud vídali jen u profíků. Pak vidí statistiky, rozebírá se to.

Možná by mohly kamery přijet i do Zálezlic na Mělnicku. Tam působí Petr Olma, nejlepší kanonýr Česka.
Kolik dal gólů?

Za podzim 36.
Doporučte ho do Sparty nebo Slavie. Ti útočníka potřebují (smích). 

Na závěr mám zásadní otázku. Můžete dát fotbalistům recept na to, jak se tak dlouho udržet v kondici?
Základem je pohyb, aktivita. A s tím souvisí zdraví, to je alfa a omega. Měl jsem štěstí, že v kariéře mě nepotkalo vážnější zranění. Teď mám problémy s koleny, pak ta moje váha… Ale pořád je to dobré, tak můžu jít v létě na tenis a v zimě na hokej.