Když zvedne v autu míč, prohne se jako luk, natáhne ruce do polohy, kterou obyčejní lidé nepochopí, a hodí dlouhý míč až do míst, kam by jiné hráčky poslaly balon leda nohou.
„Házela jsem už jako malá holka v atletice kriketovým míčkem a držela jsem většinou rekordy. Dlouhé auty pak vycházejí z té atletiky. Ale chytil mne fotbal a tak jsem, kde jsem,“ směje se Jana Libovická, která jako malá holčina dělala atletiku zároveň s fotbalem. „Dělala jsem to dohromady tak čtyři až pět let, ale vůbec jsem netrénovala a chodila jen na tréninky fotbalu a závody v atletice. Rozhodl kolektivní sport, který mám ráda,“ vysvětluje Libovická.
close
info
Zdroj: FK Baník Most-Souš
zoom_in
Ženský tým FK Baník Most-Souš
Vybrala si před lety dobře. „Nerada vyhrávám jen sama za sebe. Baví mě, když kolektiv, tým, musí držet při sobě. Když jsem se dostala do Slavie a potom i do reprezentace, tak jsem věděla, že to byl z mé strany správný výběr a pokračovala jsem v tom, co mám ráda,“ dodala Libovická.
Kariéru ji ovšem zabrzdila zranění kolen, lékařské zákroky. „Mám za sebou čtyři operace. Na vrcholový sport už to není. Teď už hraji fotbal jen pro radost, zaměřuji se na studium, kde jsem se také vydala zdravotnickou cestou, abych pomáhala, protože studuji na záchranáře,“ dodala mostecká fotbalistka, která musela naposledy skousnout domácí porážku 1:3 od celku Jílového.
