Má sešroubovaný kotník a od kolena k němu hřeb, se kterým bude žít už do smrti. Se svými kamarády už trénuje, fotbal mu dělá radost, ale hrůzné chvilky a následné martyrium bez možnosti pohybu má stále v sobě. „Uvidíme, jak to bude dál. Je mi 35, mám za sebou dlouhou přestávku. Nevím, jestli budu ještě nějaký zápas chytat, v Litvínově jsou dva mladí kluci. Ale pocitově je skvělé být zase ve hře, kterou žiju od dětství," září Jenkovi oči. Poté se ale vyprávěním vrací do doby, kdy byly zalité slzami.

Adam Luger
Srbický Onana ví, že na podzim nebyl ve své kůži. Chci týmu víc pomoct, říká

K ošklivé kolizi brankáře Jenky a hráče Podbořan Daniela Kalanina došlo v duelu 13. kola I. B třídy. V 19. minutě chtěl odkopnout dlouhý míč do běhu, který už podbořanský hráč neměl nárok dostihnout. Ten ale místo toho, aby Jenku přeskočil, šel do balonu skluzem naplno. „Do odkopu jsem šel také skluzem. Protihráč musel vidět a čekat, co udělám. Ale oběma nohama do mě skočil a já tou silou utrpěl zlomeninu holenní kosti, konkrétně bérce. Podle mě rozhodčí (Lukáš Hrneček - pozn. autora) situaci neodhadl. Kalinin nedostal po tom úmyslném dohrání ani žlutou kartu."

Michael Jenka v akci.
Brankář Lenešic Jenka nakynul. „Bojím se, že nedoskočím k tyči," říká

Jenka si nejprve myslel, že se o úmysl protihráče nejednalo. Po shlédnutí záznamu ale názor změnil. „Sudí jen přerušil hru. Myslím, že kdyby se na ten zákrok podíval na videu, tak se zastydí. Já podle křupnutí hned věděl, že to nebude jen naraženina. I trenér tušil průšvih, tak zavolal sanitku. Ze hřiště jsem za pomoci kluků odskákal po jedné noze," popisuje nešťastný gólman.

K jeho smůle nešlo o klasickou zlomeninu. Následovat musela složitá operace. „Od kolena po kotník mi do kosti vrazili hřeb. Doufal jsem, že budu za pět týdnů zpět, ale po probuzení z operace jsem brečel bolestí. Doktor, který je také fotbalistou, mi řekl, že když to půjde dobře, tak se vrátím až tak za rok."

Jiří Jarošík během zápasu starých gard FK Viagem Ústí - AC Sparta Praha 4:6
Jarošík chce pryč z Česka. Jsme největší demonstranti proti Rusku, kritizuje

Jenkovi nebyly předepsané žádné rehabilitace, zpět do života se tak vracel sám. „Tři měsíce jsem marodil a nebyl schopný se na tu nohu postavit. Nejvíc vděčím za pomoc své ženě, která mi byla oporou. Chodil jsem ven na procházky se psem, hodně do lesa, dával jsem si kopce. Můj trenér Tomáš Gergel mi poradil nějaká domácí cvičení. Zkusil jsem je a nejednou jsem přestal kulhat. Vše ale šlo strašně pomalu."

Michael zkusil i fotbal, jenže zátěž pro něj byla až příliš velká. Několik dnů nemohl téměř chodit… Až na sklonku roku začal zátěž snášet daleko lépe. „Mám za sebou pár tréninků, je mi fajn. Jsem moc rád, že můžu být ve skvělé partě. Jsem z Litvínova, miluji to tu. Uvidím v dalších dnech a týdnech, jestli budu konkurenceschopný," usmívá se dnes už znovu šťastný Jenka.


Načítám tabulku ...