„Jsou to taková naše telátka,“ směje se trenér Milan Rybák, když holky zakončí rozcvičku a hrnou se k pití a telefonům. Je obrovské vedro. Sám Rybák atletikou žije, zkoumá nové trendy a u zkušených zjišťuje, jak svoje svěřenkyně posouvat k lepším výkonům.

„Když tady vidím holky, které dokážou zaběhnout čas, který se blíží k nejlepším k patnácti nebo dvaceti v republice, tak je to baví. Říkám si, že z takové holky může časem něco být,“ říká kouč Milan Rybák, kolem něhož se v klubu pohybuje sto šedesát atletů.

„Máme tady skvělé děti, ale je to taky o tom, že čím více dětí tady je, tím spíše vybereš toho talenta,“ dodává Rybák zatímco holky dokončí rozcvičku a začnou si plést ve vlasech copánky. Cloumá s nimi puberta, ale atletika je dostala. Běhání a dřina je baví. Je lepší než toulání se v ulicích. Některé stornovaly prázdniny s rodiči, aby se mohly připravit na blížící se mistrovství České republiky.

Mladé atletky trénují i během prázdnin.Mladé atletky trénují i během prázdnin.Zdroj: Deník/Václav Veverka

„Baví mě to, mám tady kamarádky, jsem tu moc ráda. Trenér mi dává zabrat, ale dá se to zvládnout,“ chechtá se Adriana Gýnová, která má sportovní geny v rodině. Její tatínek je totiž bývalý litvínovský hokejista Vladimír Gýna. „Já budu lepší,“ hlasí Natálie Mikulíková, hubená holka, která v tréninku přelétne překážky jako vlaštovka. Holky v nepříjemném pařáku dřou, obětovaly i dovolenou. „Byly jsme si odpočinout začátkem prázdnin, ale chceme výsledky,“ hlásí odhodlaně k zářijovému mistrovství republiky. I nepříjemné covidové období je minulo. Stejně trénovaly.

„Trénovaly jsme pořád, byly jsme na louce, trénovaly jsme, kde se dalo. Vlastně jsme neměly žádnou pauzu a bylo to hodně náročné,“ vyjádřila se Nela Babiaková. A ta samá slova potvrdí i další z trenérů Radek Šíma, který je mentorem i v mládežnické reprezentaci.

„My jsme vlastně trénovat nepřestali. Byli jsme po parcích a stále bylo co dělat,“ dodá další trenér Radek Šíma. „Chceme výsledky,“ hlásí hubené atletky. Nejsou to žádné zbrklé holky, mají úspěchy – zúčastnily se mistrovství republiky, bodují na krajských soutěžích, vybrali si je do mládežnické olympiády, atletika je provází životem třeba pět let. „Ráda bych něco dokázala, ale také je to o kolektivu a kamarádkách tady kolem. Jsem tu ráda,“ dodá Babiaková.

POTŘEBUJEME KLUKY!

Mostecký atletický klub rád přivítá nové členy. „Nemáme kluky. Kluci prostě v Mostě zmizeli,“ směje se trenér Rybák. „Ale co vím, tak na tohle téma brečí hokejisti, brečí fotbalisti. Nemají prostě kluky. Hodně dětí utíká do florbalu, nebo do taekwonda a podobně. Pokud jde o holky, tak tam se dost bijeme s házenou a florbalem. Na druhou stranu dost holek z házené k nám přijde, protože je to pro ně surový a tvrdý sport,“ vykresluje Milan Rybák na ostrém slunci, které bere dech a také sílu.

Mladé atletky trénují i během prázdnin.Mladé atletky trénují i během prázdnin.Zdroj: Deník/Václav Veverka

„Máme tady skvělé zázemí, ale bohužel jsme prokletí v tom, že jakkoliv tady něco uspořádáme, tak nám nepřeje počasí. Jednou je buď totální vedro, nebo totální nepočasí,“ usmívá se Rybák a přidá historku o tom, jak umí slunce znepříjemnit čtení výsledků z obrazovky počítače. „Rádi bysme tady měli obyčejnou stavební buňku, do které bysme dali nářadí a veškerou administrativu, ale to záleží na kraji, který je zřivovatelem učiliště, kde trénujeme,“ uzavřel zkušený trenér.