Kliknutím zvětšíte
Ostrava si brzy připomene 75. výročí konce druhé světové války a osvobození města. Oslavy výročí však musely být kvůli současné pandemii zrušeny. Moravskoslezský deník a město Ostrava proto touto formou ve společném seriálu připomenou výročí osvobození města a konce druhé světové války. Zavzpomínejte s námi na hrdiny, události a příběhy posledních bojů největšího konfliktu v dějinách lidstva i samotného města.
Podle válečné taktiky „spálené země", praktikované ustupující německou armádou, měla být připravena ke zničení také Ostrava.
Šlo o plán ARLZ, podle kterého měly být odvezeny všechny hodnoty, v krajním případě znehodnoceny elektrárny, doly, průmyslové podniky, anebo se mělo před ústupem vše srovnat se zemí a spálit.
Ničení a rabování
Mělo se bojovat o každý dům, každou továrnu jako ve Stalingradu. Prvotní představy o opatření pro případ ústupu z Ostravy byly formulovány již na podzim roku 1944. Nacisté hodlali z východní Moravy odehnat veškerý dobytek, odvézt potravinové zásoby, evakuováni měli být všichni muži ve věku od šestnácti do šedesáti let.
Odvoz cenných strojů, zařízení, materiálu a surovin začal v únoru 1945. Byla ale snaha udržet chod průmyslu do poslední chvíle. Sám Hitler prohlásil k německým vojákům: „Jestliže vydáte Moravskou Ostravu, vydáte Německo." Říšský ministr hospodářství Albert Speer měl udržet chod průmyslu. Proto byl likvidační plán ARLZ zmírňován.
Nálože byly uloženy v závodech Julius Rütgers v Ostravě-Zábřehu, v hrušovské chemičce, v závodech Vítkovického hutního a horního těžířstva. Na hlavní ostravské nádraží v Přívoze přijel destrukční vlak, vojáci začali nakládat stroje, demontovaná ložiska, jiná skupina pokládala nálože a polévala dílny benzinem.
Zničený most přes Ostravici u Žofínské hutě Vítkovických železáren.
Z nové vozovny zbyly jen sutiny. Zničeny byly všechny lokomotivy. Jiné skupiny chystaly destrukci elektráren, u nichž se odváželo vše cenné. V provozu zůstala jen podminovaná elektrárna Karolina, kde ale dělníci nálože odstranili. Nedostatek elektřiny zastavil čerpadla a voda zaplavila doly.
Aktivní odpor
Elektrárna Karolina začala vyrábět proud již 2. května 1945. Také v mariánskohorské dusíkárně měli štěstí, zaměstnanec Josef Procházka přerušil vedení k náložím umístěným pod výrobnami ledku.
V podstatě nebyly poškozeny ani Přívozské závody minerálních olejů, nacisté stačili odvézt jen část zařízení, které bylo po válce nalezeno na vagonech u Moravského Berouna. Vše cenné bylo odvezeno z firmy Severní dráha Ferdinandova, včetně důlních map.
Snahy o vyrabování Kamenouhelných dolů a koksoven Jana Wilczka mařili čeští dělníci tím, že demontované součástky házeli do jímek odpadové vody. Dramatické chvíle nastaly ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Hrušově. Armádní destrukční skupina se zničením váhala, takže jednotka SS sáhla k popravám.
Ostrava měla štěstí
Příslušníkům ilegální organizace plk. Jindra se podařilo navázat kontakt s důstojníkem protivzdušné ochrany Luftschutzu Rudolfem Pfitznerem (byl to ostravský Němec), který ji informoval, kde jsou na hlavní ostravské poště rozmístěny nálože, takže mohli trhaviny na poslední chvíli zneškodnit. Na druhé straně se nepodařilo zabránit zničení rozhlasu.
K totálnímu zničení Ostravy nedošlo hlavně proto, že sovětská vojska město obsadila mnohem dřív, než se počítalo, svůj vliv ale měly také rozpory mezi vojenskou a civilní správou a celkový morální rozvrat. Například Karl Herman Frank posílal z Prahy do Ostravy dálnopisy oberlandrátovi Gustavu Jonakovi ještě večer 1. května 1945, tedy téměř dva dny po osvobození města.
Pravda ale je, že Jonak byl ve spojení s ilegální odbojovou organizací a již 28. dubna 1945 vydal rozkaz vedoucím civilních štábů pro takzvané ochromení, aby destrukce neprováděli. Jonak při výslechu tvrdil, že dokonce přesvědčil o nesmyslnosti ničení Ostravy svého nadřízeného generála von Arninga.
Ve Vítkovických železárnách odpovídal za provedení destrukcí major F. Wödl, který rovněž udržoval styky s českým odbojem a nedal příkaz ke všeobecnému ničení. Byl oddíly SS zatčen a odsouzen k smrti, ale popravě unikl. Je tedy zřejmé, že němečtí vojáci v mnoha případech rozkaz k destrukci nesplnili. Bohužel byly do vzduchu vyhozeny všechny mosty přes Odru a Ostravici až na dva, spojující Těšínskou ulici se Zámostím ve Slezské Ostravě, který dnes nese jméno svého zachránce Miloše Sýkory, a železniční most, kde byl zastřelen jeho zachránce Josef Brabec (otec tankisty Jiřího Brabce, o němž povídání přineseme v posledním díle seriálu k 75. výročí konce druhé světové války a osvobození města - pozn.redakce).
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
