Bytovky v Hradci u Kadaně nemají mezi místními nejlepší pověst. Do vesnice přenesly něco z nepříjemné atmosféry velkých chomutovských sídlišť, kde se daří obchodu s chudobou navázanému na příjemce sociálních dávek. Na rozdíl od sídlišť si tady ale „svého“ majitele bytovek chválí. Martin Peroutka místním vyplňuje formuláře, pomáhá jim získat doklady, pořádá pro děti výlety a zábavné akce a klidně napíše i dobrozdání pro matku, které hrozí vězení.

„Paní jde zítra k soudu, mají ji zavřít za to, že neplatila na jedno ze svých dětí. Má jich šest ve své péči a jedno někde v Česku,“ rozhazuje potetovanýma rukama Ústečan. „Takže co dělám: píšu soudu, že se o děti dobře stará a pomáhá i ostatním lidem. Její příběh mě dojal tak, že jsem jí před chvílí ze svého poslal tři tisíce korun. Dluží totiž 9 400, u sebe má tři tisíce a já jsem teď zvědavý, co soud v Hradci Králové udělá s tím, že jí zbývá dluh 3 400. Vážně jí pošle za katr?“ zajímá ho. Celou dlužnou částku nechce doplácet z principu.

Lidské příběhy

S místními se setkává několikrát do týdne. V jedné ze šesti bytovek má skromnou kancelář, kde jsou formuláře pro různé úřady, které pomáhá žadatelům vyplnit. Řeší s nimi i jejich soukromé problémy. „Lidé mi tu často brečí, proto tu mám zásobníky s papírovými kapesníky,“ vysvětluje podnikatel.

„Nikdy nezažili lásku vlastních rodičů a nejsou schopní ani ochotní ji předat svým dětem. Z padesáti procent mi tu sice lžou, ale postupně se učí, jak se chovat lépe. Třeba jedné paní jsem zajistil za tisícovku pračku a lednici, ona šla a prodala je za dvojnásobek. Řekl jsem jí, že to nechápu. Přivezl jsem jí vše dodávkou, neúčtoval si náklady, chtěl jsem, aby mohla dětem vyprat a měla kde zchladit jídlo. Ona se mi tu rozbrečela, že potřebovala peníze na cestu do Plzně, odkud chtěla přivézt syna. Byl na návštěvě u otce. Takže já zjišťuju, že ty lidi potřebují v podstatě jen cítit lásku, pak jsou ochotní důvěřovat a svěřit se s problémy i gadžovi,“ přibližuje své zkušenosti Peroutka. Sám si prý platí týdenní sezení u psycholožky, aby se zdejším lidem naučil porozumět.

Jeho přístup ale není jen plný pochopení. K neplatičům je nesmlouvavý. Kdo odejde a nechá za sebou dluhy, má za sebou dveře uzavřené. Místní také učí, že mají vysbírávat odpadky, děti za to dostávají drobné sladkosti.

Myšlenku, že by byl obchodníkem s chudobou, Martin Peroutka odmítá. Naopak si myslí, že prospívá státu, který nemá dost sociálních bytů na jedné straně, a lidem bez střechy nad hlavou na straně druhé. Holý nájem nabízí za 80 až 100 korun za metr čtvereční. „Já vím, že jsou tito lidé problémoví, ale pro mě je zásadní jim pomoct, pomoct jejich dětem. Řeším s nimi problémy, motivuju je a kupuju jim potraviny a další věci, i když si tím snižuju svůj zisk,“ tvrdí. „To by obchodník s chudobou nedělal,“ dodává.

Místní jsou s bydlením v Hradci v řadě případů spokojení. „Pan Peroutka je dobrý majitel. Dělal pro děcka vánoční stromeček, dal jim dárky, bere je na výlety a dělá jim diskotéky. Tam s nimi i zpívá,“ oceňuje Terezia Košová. „Jsme spokojení. Je tu lepší bydlení než na Slovensku, tam je bieda,“ tvrdí žena, která přišla z Levic.

„Je to nejlepší majitel na celém světě. To jeho chování k nám, jak nám vychází vstříc,“ nadechla se k samé chvále také Pavlína Horváthová. „Když se sem nastěhuje někdo nový a nemá na nájem, on mu počká, aby si vyřídil sociální dávky. Být to u jiného, jako byl třeba v Kadani Popovič, tak jak nezaplatíte, jste venku,“ líčí. Na sever Čech přišla před pěti lety z Kralup nad Vltavou. „Holé nájmy jsou tam nehorázné – 11 tisíc plus poplatky za energie a k tomu sedm stovek za osobu kvůli vodě. Moje ségra tam platí za tři lidi ve 2 + kk kolem 17 tisíc. My tady máme v podobném bytě nájem bez energií 6 800,“ srovnává podmínky.

Peroutkův přístup oceňuje i Renata Kobzová, starostka obce Rokle, pod níž Hradec spadá. O korektní spolupráci mluví kadaňská Poradna pro mezilidské vztahy, která tam vysílá pracovníky sociálního centra, aby místním vštípili rodičovské kompetence, jak správně hospodařit, a při distanční výuce tam pomáhali dětem s učením. „Majitel naši činnost podporuje, poskytl nám zázemí,“ uvádí Miroslava Chrzová, která poradnu zastupuje. Peroutka totiž nechal za bytovkami umístit buňky, kde je internetové připojení a je možné se tam s dětmi učit.

Syna má ve vězení

Když se rodák z Ústí nad Labem před necelými čtyřmi lety rozhodl, že domy koupí, nehnala ho touha spasit ostatní. Chtěl založit rodinnou firmu. Bytovky koupil prostřednictvím společnosti Marmar, jejímž je jednatelem. Vzal si na to úvěr. Zčásti do toho šel pro dobro svého syna. „Mám jediného syna, bohužel je ale ve výkonu trestu za to, jakým způsobem žil – bral drogy, pil a kradl. Myslel jsem si, že ho přitáhnu k rodinnému podniku a jemu to pomůže, aby se změnil. Nepovedlo se to, zavřený je od června,“ říká otevřeně Peroutka.

„O lidech tady ale uvažuju jako o něm. Jsou stejní jako on a jeho musím mít rád, tak proč ne je. Také tu někteří berou pervitin a marihuanu, to není trestné. Bohužel to neskutečně komplikuje vztahy. Jeden den je chlap ochotný sbírat odpadky, pak se nafetuje a zkope svou ženu. Teď jsem to ráno řešil. Přijde, klekne si, pane Peroutka, já už to neudělám. Já mu ale říkám, ne, běž se léčit, tohle není normální,“ dodává.

Důvody svého odlišného přístupu vidí v cestování, kterému věnoval pár let a získal tím nadhled. Procestoval hlavně Jižní Ameriku, kde pobýval s Indiány a okusil legendární ayahuscu, neboli liánu duše. „Když jsem pak přišel sem do Hradce a viděl, jak to tady vypadá, řekl jsem si, že si tu udělám vlastní indiánskou vesnici,“ uzavírá s nadsázkou.