Našel jsem ježka. Co s ním mám dělat?

Už jen milion

Západní Evropa se začíná potýkat s akutním ubýváním ježků. K nám zatím ještě nedošlo, ale jedná se zřejmě jen o otázku času (čemuž nasvědčují tisíce bodlináčů, co každoročně najdou smrt na českých silnicích, i změna klimatu, která jim bere některé oblíbené druhy potravy).

Aukce obrazů pro dobrou věc. Malovala i dívka s amputovanou rukou

Ve Velké Británii v roce 2016 odborníci napočítali cca 100 tisíc ježků přejetých automobily. Vloni už jich ovšem mělo být 335 tisíc. Tomuto neradostnému vývoji odpovídají i odhady celkového výskytu těchto savců ve Spojeném království: zatímco v 50. letech jich mělo být kolem 30 milionů, letos už jde o pouhý milion.

Ochránci přírody proto zvoní na poplach a ježci – dříve samozřejmá součást ostrovní přírody – se dostali na červený seznam ohrožených druhů zvířat. „Existuje řada prostředků, které by měly ježky chránit,“ říká Lauren Moore, která vedla aktuální průzkum pro charity pečující o ohrožená zvířata.

„Jsou tu zpomalující silniční prahy, značky upozorňující na ježky, tunely, jimiž by měla zvířata silnice podcházet apod. Bohužel však nevíme, do jaké míry ježci tyto podchody a přechody využívají. Mrtvá zvířata na silnicích hned vedle podchodů nás k optimismu nevedou.

Ježek totiž na vozovku nevstupuje proto, že by chtěl přejít na druhou stranu. On tu po dešti hledá žížaly a rousnice a za nocí hmyz, který se zdržuje na povrchu sluncem vyhřáté vozovky. Takže jsme došli k závěru, že ježky nezachrání žádné pomůcky, nýbrž v prvé řadě změna chování řidičů a v druhé řadě změna v celkovém přístupu ke krajinnému managementu.“

Jablky se maskuje

Se slovy Lauren Moore by nejspíš souhlasil i Karel Makoň, vedoucí Záchranné stanice živočichů v Plzni. Nadšení dětí a soucit jejich maminek trochu chladí. „Jenom od srpna by nám lidé přinesli nějakých 300 až 400 ježků – kdybychom je ovšem brali,“ konstatoval počátkem října. „Lidé chtějí udělat dobrý skutek, ale ve stylu: já vám ježka předám a vy se postarejte.

Přitom prakticky vždy jde o mláďata z druhého vrhu, která zachraňovat není efektivní ani pro přírodu, ani pro člověka. Náklady na jednoho ježka byly před časem vyčísleny na více než dva tisíce korun za zimu, nyní budou násobně vyšší.

Člověk je zrozen ke vzájemné pomoci

Na jaře pak – i přes veškeré opatrování – vracíme do přírody slabé zvíře, které v ní nemá co dělat a které by bez našeho zásahu přirozeně vypadlo z dokonale nastaveného přírodního systému. Něco jiného je, když narazíte na ježka zraněného: ten skutečně patří do záchranné stanice živočichů.“

Dost ježků (přesná čísla opět chybí) ostatně po vypuštění do volné přírody na jaře stejně uhyne; pokud tedy vůbec přežijí amatérskou zimní péči lidí, kteří to s nimi sice myslí dobře, jenže přírodě se těžko vzdoruje.

Jestli ježkům chcete skutečně pomoci, zkuste je teď na podzim přikrmovat na místech, kde se podle vašich zkušeností vyskytují. Chutná jim vlastně to, co psům a kočkám (plus sem tam nějaká mršina apod). Ale pozor: mléko ani ovoce ve větším množství ježkům nesvědčí!

Ladovská představa o bodlináči, který si na zimu schraňuje jablka, vznikla zřejmě omylem: ježci se rádi válí ve shnilém či nakvašeném ovoci, aby tím překryli svůj přirozený pach a zmátli případné nepřátele.

Příroda je nelítostná

Když na podzim potkáte statného ježka, jehož váha je kolem půl kilogramu (tolik potřebuje k přežití zimního spánku), nepleťte se mu do života. Každý ježek má svůj „rajón“, ve kterém si teď na podzim chystá teplý voděvzdorný pelech a ze všech sil se krmí, aby jeho tělo dosáhlo žádoucího zhruba třetinového podílu tuku. Pokud ho vezmete a někam odnesete, uděláte mu medvědí službu.

Právě tak obvykle špatně dopadne, když chcete nějaké ježčí nedochůdče vypiplat u sebe doma. Nejde jen o to, že vám tam přinese stovky blech a další parazity či že má dost nechutné zvyky (například vykálet se po jídle do misky se zbytkem stravy).

Plazma stále chybí. Co takhle darovat tu svou?

Hlavně však – protože jde obvykle o ježky z takzvaného náhradního vrhu, který přichází na řadu, když samice přijde o první vrh – zvíře není moc „naprogramováno“, aby přežilo. A jestli se vám ho přesto podaří udržet naživu, vrátíte pak do přírody tvora, který bude dál šířit své kazové geny.

Mnohem více ježkovi prospějete, když na zahradě a na dvorku necháte trochu nepořádku: s chutí si udělá hnízdo třeba ve staré králíkárně, vystele si ho posekanou trávou a přitom se vesele živí tlustými dešťovkami z kompostu. Smrtící však jsou pro ně bazény (neumí moc plavat), pohozené pytle se zbytky chemikálií, otevřené šachty, do nichž by mohl zapadnout apod.

Ježci z prvního (jarního) vrhu zpravidla pomoc člověka nepotřebují a brání se jí. „Záchranou slabých mláďat z náhradního vrhu se již několik let nezabýváme, jelikož výsledky, které to ve finále přinášelo, byly oproti nákladům a úsilí pro celkový ekosystém bez hlubšího významu,“ říká Karel Makoň.

Musíme si zkrátka připustit, že příroda dovede být i krutá, ačkoliv jde o krutost jen podle lidského hlediska. Stále v ní totiž probíhá darwinovský boj o přežití a člověk udělá nejlépe, když se do něj nebude plést.

Jedinou zásadní pozitivní změnou, kterou by měl učinit, by byl návrat přírodních podmínek k alespoň určité přirozenosti – tedy do stavu před nějakými 100, 150 lety. Což by znamenalo nejen obrovské náklady, ale také změnu životního stylu nejhoršího predátora Země – „člověka rozumného“.

Ať přežije pár nejsilnějších jedinců

Odpovídá Karel Makoň, vedoucí Záchranné stanice živočichů Plzeň.

Přibývá u nás ježků ve volné přírodě, nebo spíš ubývá jako na Západě?
Těžko říci, jejich počty a výskyt jsou hodně vázané na prostředí, krajinu a biotopy. V minulosti bylo ježků pravděpodobně více. Dnes, kdy zahrádka rovná se nakrátko střižený chemicky ošetřený trávník s grilem, je jich výrazně méně a podstatně hůře přežívají. Ježek je hmyzožravec živící se hlavně masem, takže ideálem je prostředí typu vysoká tráva, hromady listí, stráně, komposty, záhony, okolí domácích zvířat, žížaly, slimáci, hmyz. Zda ale ježků přibývá, či ubývá, nejde přesně definovat, jelikož přesná čísla nejsou k dispozici.

Jaké mají ježci u nás problémy a co jim naopak prospívá?
Volně žijící zvířata přežívají jen díky tomu, že dokážou operativně a efektivně reagovat na to, co se děje. Pokud je to spojené třeba s počasím, jde o přírodní proces a buď to „dají“, nebo ne. Přesněji je to celé o tom, aby přežilo pár nejsilnějších, životaschopných jedinců, kteří budou základem zdravé populace. Vše ostatní nemá pro přírodu význam a je potravou pro jiné. Populace všech volně žijících zvířat neustále kolísají a nelze říci, že ,teď je jich málo‘ a ,teď zase moc‘. Samozřejmě potrava pro ježky (konzervy pro psy apod.) je určitě super, ale má to svá pravidla kvůli potkanům, kočkám atd. Osobně bych se do přikrmování nepouštěl – jediné, co je pro ježky skvělé, je ekologická živá zahrada, kompost, hmyz, nesekaná tráva, sady, trochu nepořádek na dvorku a vůbec prostředí, kde se mohou schovat, nažrat a množit.

V získání trpělivosti nám pomáhá i pochopení dětských emocí, zdůrazňuje lektorka

Co mám dělat, když potkám na cestě malého ježka a chci mu pomoci přezimovat?
Pro přírodu ani pro ježky nemá tohle zvláštní význam. Ježek je na chov dost nepohodlný společník – kálí si do potravy, po nocích dupe a snaží se utéct, navíc má blechy a parazity. Podle mých zkušeností je většina lidí, kteří se jim snažili pomoci, nakonec přesunula do některé záchranné stanice. Pro nás je pak péče o ježky neuvěřitelně personálně, časově i ekonomicky náročná. A výsledek? Minimálně polovina z nich stejně v únoru pojde (protože to prostě tak mělo být) a druhá půlka je pro další chov nevhodná.

Je namístě obava z nemocí, cizopasníků apod.?
Ano, to určitě. Pokud ježka opravdu chcete, pak s ním navštivte veterináře, ale ani on s tím moc neudělá. Na blechy pozor, těch se pak jen tak nezbavíte.

Ve světě jsou největším nepřítelem ježků auta. U nás také?
Auta jsou samozřejmě velkou hrozbou – tady ale záleží na chování řidičů. Jinak jediné, co lze udělat, je zabezpečit díry, šachty, bazény a ploty, dát pozor na pokousání ježka psem, posekání sekačkou, popálení hořícím listím apod. Je ale hlavně třeba řešit zdravou a životaschopnou populaci, ne slabá a na základě přirozeného přírodního výběru z populace vyřazená zvířata.