Jak se vyvíjela vaše cesta k malbě a tvorba samotná? Co je vaší inspirací a jaký využíváte materiál a techniku?
Byly-li to stohy počmáraných papírů, co se za mnou vršily od doby, kdy jsem udržel tužku cestou k malířství, tak to začíná někde tam. Dlouho jsem myslel, že budu spíš přírodovědcem, ale nakonec se vše propojilo s malbou v jeden celek. To, co teď dělám, je taková romantická věda se štětcem v ruce. 19. století mě nebaví jen v malbě ale i v té přírodovědě – kde jsou doby, kdy výbavou geologa byla mysl, kladívko a skicák… To ale není žádná nostalgie, nevzpomínám na zašlé časy, jen skálopevně věřím, že k poznání přírody člověk potřebuje hlavně přímou zkušenost, oko/mysl/ruku a mrzí mě, že jak ze současné vědy, tak ze současného umění se ta přímá, fyzická skutečnost vytrácí. Dalo by se říct, že moje obrazy jsou takovým výstupem mé snahy poznat a zakusit přírodu. Co se týká technik, ještě jsem nenašel nic, co by se vyrovnalo oleji – hutná, živá, mazlavá barva, je vážně blaho ji hníst na obraz!

Jaká jste absolvoval umělecká studia a v čem byla důležitá? Čerpáte zkušenosti také jinde, mimo oficiální vzdělání?
Studoval jsem propagační výtvarnictví v Jihlavě a pak na AVU v ateliéru Martina Mainera. Zkušenosti čerpám všude, jak jinak… Studium bylo dobré v tom, že člověk má čas a prostor tvořit, v ideálním případě ještě někoho, kdo podpoří jeho nadšení. Omlouvám se všem učitelům, myslím, že malba se nedá učit. Ne malba jako malba, ve smyslu drž ten štětec takhle… To je stupidita. Dá se ovšem učit kritickému uvažování nejen o obrazech, dá se učit schopnost koukat se a vidět, dá se učit příkladem a povzbuzením/konstruktivní kritikou. Měl jsem štěstí, že tomuhle se mi ode všech mých učitelů dostalo.

Máte za sebou nějakou zahraniční zkušenost?
Ne ve smyslu studia v zahraničí, ano pokud jde o různé cesty a malířské pobyty či výpravy. Hlavně po Evropě (Alpy, Skotsko, Island) a v Mongolsku jsem loni maloval na expedici České geologické služby.

Co podle vás dělá z malíře malíře, kromě uměleckého vzdělání?
Nejsem si jistý, jestli umělecké vzdělání dělá malíře – spíš ho kultivuje, nebo taky ničí… Nejsem si ani jistý, jestli se to dá nějak zobecnit. Existuje široké spektrum přístupů k věci, které lze označit jako ryze malířské a přitom si v lecčems odporují. Ale řekl bych, že každý malíř musí umět vidět.

Myslíte si, že mají malíři v České republice nějaký společenský status? Pokud ano, jaký?
Nevím, asi mě nikdy nenapadlo nad tím přemýšlet, nepovažuji za důležité mít, nebo nemít nějaký společenský status. Určitě existují nějaké předsudky či očekávání vůči umělcům, ale většinou k nim ostatní přistupují spíš zvědavě, na čemž nevidím nic nepříjemného…

Mluvíte rád o své tvorbě?
Docela ano. Zásadní je myslím pokusit se každému, kdo má zájem, vysvětlit malířství a jeho principy tak, aby je mohl pochopit a aby měl radost z pozorování obrazů. Nakonec totiž to, co je v malířství důležité, lze prostě a srozumitelně vysvětlit každému, kdo má zájem. To silné je vždycky jednoduché. Zásadní je nepovyšovat se nad jakéhokoliv diváka, naopak mu vyjít vstříc a být za něj vděčný. Jestli se mi něco opravdu protiví, tak arogance, s jakou někteří umělci přistupují k laickému publiku.

Co vnímáte jako devízu malířského sympozia? Zúčastnil jste se už nějakého? Co očekáváte od Malířského sympozia Benedikt Most?
Pár sympozií jsem se zúčastnil, většinou je to příjemný prostor k objevování nového území i lidí. Na  sympozium v Mostě se těším na setkání s ostatními účastníky, z nichž většinu dobře znám, a taky na hnědouhelné doly – jestli se tam dostaneme…

Koho si v uměleckém světě vážíte a proč?
Vážím si mnoha přemnoha umělců mrtvých i živých, snad ani netřeba jmenovat… Všech, kdo vytrvají, dokážou nejen malovat kvalitní obrazy celý život, ale také se svým uměním uživí a nestávají se z nich žebráci o granty.

Je malba životní vášní?
No jak jinak. A život je malířská vášeň.

(msb)