Muškařím od svých deseti let, naučil jsem se to na Jizeře, a teď jsem se těšil, že až sem přijedu za týden s přítelkyní, přinesu jí úlovek těch nádherných ryb.

Nejvíc koleček na hladině, jak lipani sbírali hmyz, bylo vidět na odtahu řeky pod domem, odkud bývalo slyšet hlaholivý hlas Vladimíra Menšíka.

 Druhý policista mi zrekapituloval, jak byla loupež provedena. Pachatelé přijeli cestou od Kamenice. Auto nechali pod lesem a lup na něm přivezli na mé kárce, kterou tam nechali. Jeden z nich musel být moc šikovnej, protože všechny zámky byly otevřeny bez poškození.

„Stopu máme, ale pro jistotu to nahlaste pojišťovně.“

Nic do mě nebylo. Nepotěšilo mě ani, že v rohu zeleninového záhonku mi vyrostla pýchavka velká jako fotbalový míč.

Dva dny před tím, než jsem měl jet pro přítelkyni, mě volali na policii.

V jejím sídle ve strmé uličce se mě ujal starší policista. Patrně dosluhující za pultem telefonem. Zavedl mne do místnosti, kde byla hotová výstava zabavených předmětů z loupežných činností, hlavně obrazů. Byly tu i mé věci, dokonce starý, ale funkční psací stroj, na který jsem původně zapomněl. A byl tu i můj muškařský prut.

Dozvěděl jsem se, že kápo zlodějské dvojky by už neměl jezdit autem. Má léta. Má komplice, mladšího hajzlíka. Je šikovnej, i když mu trochu šíbe. Ale utekl z domova a teď se jen tak toulá. Nakonec mi vynadal, že jsem zaparkoval tak, že jim blokuju výjezd.

Uložil jsem věci do kufru a ještě z auta zavolal do kanceláře mé přítelkyni. Kdy pro ni můžu přijet. Dozvěděl jsem se, že pozítří. Doufá prý, že nebude muset překonávat překážku v podobě prachu a špinavého nádobí.

Má přítelkyně má dar ostrého čichu. Zvláštním nepřítelem pro ni je má neoholená tvář.

„Tady někde je,“ řekla v domácích dveřích.

„Kdo by tu byl, je zamčeno.“

„Je na půdě a smrdí,“ pokrčila nosík.

Vystoupal jsem tam a hrozně jsem se lekl. Z podlahy vzhlédlo cosi vousatého, vlasatého.

Ale pořád to byl kluk, špinavý, odraný kluk.

„Pouchl,“ vyskočilo mi jméno zlodějského komplice, které jsem se dozvěděl na policii.

Zatelefonovala tam přítelkyně, protože já jsem musel hlídat toho chlapečka, aby mi nezapálil chalupu, a navíc jsem nechal mobil dole v autě.

Oddychl jsem si, protože ten hajzlík už čaroval krabičkou zápalek , možná naštěstí vlhkých nad hromádkou natrhaných mých rukopisů.

Ladislav Muška (93 let), spisovatel