Jsou zde zpracovány osudy letců, kteří mají co do činění s Mosteckem, Lounskem, Teplickem a Děčínskem. Kniha čtenáře zavede ilustračně zprvu do doby po skončení II. Světové války a osvobození ČSR, až po následky komunistického puče z roku 1948, kdy se v zemi rozpoutala hysteri vůči příslušníkům letectva bojujících za II. sv. Války po boku RAF i jinde. V reakci na čistky v armádě, zatýkání, trýznění a absurdní soudy se letci opět vydávají za hranice Československa do svobodného světa. Volí raději druhý exil s nadějí na opětovné uplatnění svých nabytých zkušeností v rozhořívající se studené válce. Přes 200 stovkám mužů se podaří znovu obléci uniformu RAF. Několikadílná kniha zohledňuje více než tři desetiletí trvající nesnadné bádání a úsilí autorů a informace v ní jsou takto uceleně publikovány vůbec poprvé.


Z Mostecka publikace zachycuje v prvním díle osudy celkem tří letců. Prvním z nich je Horymír Bretšnajdr - Boček, který se původně jmenoval Bretschneider, aby jej rodiče a také sebe ještě před II. sv. válkou nechali přejmenovat na česky znějící Bretšnajdr. Rodák z Dolního Jiřetína byl za války nejdříve studentem, který v roce 1943 raději dobrovolně narukoval do Vládního vojska, než aby jej čekalo umístění k německému Luftschutzu nebo práce v Říši. V Itálii, kam bylo Vládní vojsko přesunuto ke strážní službě pak přešel s celou rotou k italským partyzánům. Odtud se dostal až do Anglie, kde se dostal k letectvu a prosadil, aby byl zařazen do pilotního kurzu. Ten však nestihl do konce války dokončit, a tak pokračoval v osvobozeném Československu.

Po válce si změnil příjmení Bretšnajdr na Boček. Po komunistickém puči v únoru 1948 byl zvolil odchod za hranice. Dne 1. května 1949 byl odeslán na tzv. dovolenou s čekaným, v září pak údajně zmizel, i když byl za zběha prohlášen už 15. srpna 1948. Znovu se dostal do RAF a byl odvelen až do malajského Singapore, kde se mu stal osudným noční let 1. dubna 1953, kdy startoval ze základny Seletar s dvoumotorovým letounem De Haviland Hornet F Mk.3 (výr. č. PX 344) k navigačnímu letu. Za nepříznivého počasí se s letounem zřítil na silnici, u patníku označujícího 14. míli o Malacca. Jeho ostatky byly pohřbeny za vojenských poct na Kranji Military Cemetery severně od Singapore.

Dalším z letců je Otakar Černý, bývalý příslušník 311. čs. bombardovací perutě RAF. Ten za II. sv. války prošel několika německými zajateckými tábory, protože po náletu na Hamburk 16. července 1941 musel s osádkou Sgt Jaroslava Nyče opustit stroj, na jehož palubě došlo k explozi v prostoru východního pobřeží Zuidersee. Zajat byl až po několika dnech. Protože v zajateckých lágrech pro své pokusy získal pověst útěkáře, vystřídal několik táborů. Dočkal se osvobození v Oflag IVC v pevnosti Colditz. Na Mostecku se jen krátce mihl. Po komunistickém puči se ocitl s partou asi šedesáti komunistických politických vězňů v Dolním Jiřetíně, kam byl přidělen na práci na důl Kolumbus. S Černým se zde ještě objevili další dva letci RAF, Josef Bryks a Ondřej Špaček. Oba však byli vzápětí převezeni jinak, údajně pro to, že někdo ze skupiny vyzradil, že se chtějí pokusit o útěk. Černý byl totiž zatčen a odsouzen poté, co se pokoušel opustit republiku, ale díky provokatérovi nasazeném rozvědkou OBZ byly všechny plány na útěk za hranice zhaceny. Z lágru v Dolním Jiřetíně však v květnu 1949 utekl a přes Německo se dostal zpět do Anglie, kde znovu vstoupil do RAF. Zde létal jako Signaller/Radar operator u pobřežního letectva na Maltě a na Britských ostrovech. Do výslužby odešel 31. ledna 1955. Pak působil v roli civilního instruktora a psal odborné technick příručky. Usadil se a žil v Cambridge, kde 14. října 2009 rodák z obce Křenovice na Vyškovsku, zemřel.

Třetí z příslušníků čs. zahraničního letectva v RAF, kteří mají něco společného s Mosteckem, je rodák z rakouského St. Gallen, domovsky příslušný do obce Solopysky na Lounsku, která dnes spadá pod Domoušice, Alois Fořt. Za války byl u náhradního tělesa čs. Vojska v Southend – on – Sea jako kuchař. S Mosteckem má společné to, že v roce 1936 jako příslušník pluku 48 v Benešově absolvoval u polní vojenské kuchyně v Mostě výcvik na kuchaře. Po válce demobilizoval a zařídil si v Karlových Varech řeznictví. Po komunistickém puči volil opět cestu za hranice. Narukoval znovu do RAF, kde se objevil u No.2 RU v Cardingtonu. Další podrobnosti se autorům nepodařilo vypátrat, pouze skutečnost, že 11. 5. 1954 odjíždělo pět členů rodiny Fořtů lodí SS America do New Yorku. (luk)