Intenzivním sledováním závodů v televizi se dá hodně vysledovat, ovšem řídit se naučíte až praxí. To si před 42 lety řekl rodák z Oseka Petr Zelenka, který prohání na okruzích v dnešních časech Suzuki Swift, nebo také formuli Renault a nejnovější závodní zážitek měl při posledním klání Carboniacupu v Mostě, kde se svezl s Formulí Campus 1,6ltr.

Před 42 lety však usedl do v té době docela populárního náčiní poháněného gravitační silou, neboli česky řečeno minikárou. Projet co nejrychleji trať a pokud možno neporazit žádnou bojku. Za tu shozenou dostanete 2 sekundy navrch, ale pokud brankou vůbec neprojedete, závod vlastní vahou pro vás právě skončil. 

Tehdejší styl jízdy na minikáře vyžadoval pro nejrychlejší čas čistý průjezd bez smyku a hladké a přesné brždění, já vsak navzdory zvyklostem byl prukopníkem dodnes používaného stylu brždění rozkmitáním káry při vjezdu do slalomu a tím rychlejšího průjezdu.

Od roku 1979 do 1987 se Petr Zelenka stal několikrát okresním přeborníkem, v kraji uspěl dvakrát a probojoval se v minikárách do PČSR. Zajímavé odvětví minikár zůstává běžným fanouškům rychlých vozů trochu utajeno, média tomuto gravitací poháněnému sportu nevěnují titulky předních stran, ale věřte, že závody minikár se pořádají dodnes.

Kalendář zdecimovaný záhadným virem obsahoval původně i závody v Olšanech u Rousínova, v Plužné u Bělé pod Bezdězem, Polici nad Metují, Mariánské údolí u Olomouce, Hlinnou u Litoměřic a Andrlův Chlum u Ústí nad Orlicí. Další podniky pak obsahoval kalendář evropského ražení. Nahlédněme pár historickými fotografiemi Petra Zelenky do jeho začátků v minikárách.

Vláďa Rožánek