V péči spolku je zejména zvěř spárkatá - srnčí a mufloní a zvěř drobná - zaječí a bažantí, zaznamenat se tam dá ale také výskyt zvěře jelení a daňčí.

„Mnozí lidé mají pomoc zvěři spojenou ve své představě s tím,  že se zvěř přikrmuje, když uhodí mrazy a zimní větry, tedy když nastoupí k vládě kruté zimní měsíce. Správným přístupem a mysliveckou praxí však je, že zvěř se musí na období strádání připravit přirozeně, s předstihem,“ říká Božena Borovičková z oddělení životního prostředí mosteckého magistrátu.

„Nesmíme zapomínat na to, že v dnešní krajině zasažené lidskou činností byly zvěři ztíženy přirozené podmínky, a tak je na místě zvěři poskytnout pomoc,“ dodává Borovičková.

Myslivec zvěř nekrmí, nýbrž přikrmuje, a to způsobem k tomuto správným a vhodným. Zvěři se předkládá v prvních měsících energetické krmivo, tedy zrno-ječmen, oves a kukuřice, u kterého se později snižují postupně dávky a nahrazuje ho z části krmivo objemové, tedy vojtěška a seno. Jako doplněk se zvěři na zimu připravuje letnina, což jsou sušené kopřivy a jeřabiny. Zvěř potřebuje také sodík, tedy sůl, která se v průběhu roku zvěři předkládá do sítě slanisek rozmístěných plošně po celé honitbě. Dnes je dávkování krmiva z velké části automatizováno a je podáváno pomocí automatického dávkovače.

Myslivec jako prvek v přírodě zvěři nejbližší je jakýmsi ombudsmanem, který o zvěř pečuje a chrání ji. Nejdůležitějším a zcela zásadním prvkem však zůstává ten fakt, že vše se může dařit jen za předpokladu obětavého přístupu lidí zapálených pro tuto specifickou činnost, kteří společnými silami dokáží vytvořit tým zajišťující péči o divokou populaci zvěře v naší přírodě. „V honitbě Ressl je vždy o zvěř dobře postaráno,“ říká hospodář honitby Jaromír Antonov. (bor, sed)