Na čepeli je signatura manufaktury: Manufacture Impériale de Kligenthal (Císařská manufaktura Kligenthal); a jméno známé zbrojířské firmy: Coulaux Frères (Bratři Coulauxovy) společně s francouzskými přejímacími značkami: B a M (počáteční písmena jmen zbrojních inspektorů císařské armády Bouveta a Mariona). Jílec je mosazný s dřevěnými střenkami, mosazná s dřevěným jádrem je i pochva.


Mamlúci
Mamlúci byli egyptská vládnoucí maskulinně orientovaná, asketická a ortodoxně islámská kasta. Mamlúk znamená v arabštině otrok a původně se jednalo o otroky-bojovníky, kteří bezvýhradně sloužili svým pánům, ale od 9. století byli otroky již jen podle jména. V letech 1260 až 1800 prakticky vládli celému Egyptu. Chlapci z Evropy i Asie byli kupováni na trzích s otroky a v útlém dětství odvezeni na vojenskou výchovu do Egypta. Původně se jednalo hlavně o Kipčaky (Kumáni – evropští kočovníci turkického původu) od koncem 15. století však většinou kavkazské národy. Později od 18. století o chlapce řeckého či albánského původu.


Gardoví mameluci
Počátek této exotické jednotky je spojen s francouzskou výpravou do Egypta roku 1798. Zde zformoval vrchní velitel výpravy generál Bonaparte muslimskou jednotku mamlúků, z nichž někteří společně s ním odpluli do Francie. Zde je již vládnoucí První konzul Bonaparte 12. října 1802 včlenil v síle jedné kompanie (130 mužů) do své konzulské gardy a přiřadil ke gardovým jízdním myslivcům. Jednotka však již nebyla tvořena pouze egyptskými mamlúky, ale i Kopty, Syřany, Gruzínci či Albánci. Společně s celou konzulární gardou se roku 1804 staly gardou císařskou. Dne 2. prosince 1805 se gardový mameluci vyznamenali v bitvě u Slavkova. Při útoku gardového jezdectva na Starých vinohradech zvítězili nad elitní ruskou carskou gardou. V roce 1809 se stali součástí staré gardy a 29. ledna 1813 se rozrostli na jednu eskadronu o čtyřech kompaniích. Většinu mameluků však již tvořili rodilí Francouzi, kteří však přijali arabská jména i vzezření. V roce 1814 již zbývalo z původních arabských jezdců z Egypta pouhých devatenáct. V roce 1814 byli po Napoleonově první abdikaci včleněni do královské gardy, ale po Napoleonově návratu z Elby se opět přidali na císařovu stranu. V roce 1815 v bitvě u Waterloo bojovali v uniformách gardových jízdních myslivců. Po Napoleonově definitivním pádu byla jednotka rozpuštěna.

Gardoví mameluci oblékali exotický orientální šat. Jejich uniforma se skládala z volných rudých tureckých kalhot, zeleného bolerka, orientální vesty, většinou v barvě královské modři a barevného pasu. Na nohou nosili měkké turecké boty a jako pokrývka hlavy jim sloužil rudý fez obtočený bílým turbanem. Muslimští vojáci nosili vyholenou hlavu, až na dlouhou skalpovou kadeř, Evropané krátký sestřih. Pro všechny byl však povinný orientální dlouhý povislý knír.

Vyzbrojeni byli orientální šavlí – scimitarem, dýkou, párem pistolí a krátkým jezdeckým trombonem (puška z rozšířenou hlavní a nabíjená větším počtem malých kulí). V boji používali i ostré konce svých orientálních třmenů.

Oblastní muzeum a galerie v Mostě