Kdysi se ve vlaku psávalo: Nevyskakujte za jízdy z vlaku. Dnes jsem poznala, že by se tam mohlo začít psát: Nevystupujte z vlaku ve stanici, kam nemáte jízdenku.

Ale vezmu to popořádku, a vysvětlím. Když jsem v pondělí 11. prosince jela do Mostu vlakem, tak na nástupišti bylo ve 13.31 jen pár lidí. Z rychlíku do Chebu vystoupil mladík a rozhlížel se kolem sebe. V tom se dveře vagonu zavřely a vlak začal nabírat rychlost. Dotyčný se snažil zmačknutím zeleného kolečka dveře otevřít a naskočit zpět do vagonu. Měl ale smůlu, už to nešlo, vlak zrychloval.

Chvíli utíkal podle vagonu a zuřivě mával. Když pak poznal svoji marnost, chytil se za hlavu a v jeho tváři se objevilo zoufalství. Teprve podle výkřiku jsem poznala cizince, mluvil totiž anglicky. Což já neumím, ani to u starší generace nebývá zvykem.

Musela jsem něco udělat, a tak ukazuji rukama, aby šel za mnou, seženu mu policii. To měl být podle mne mezinárodní výraz. Vyšli jsme tu kaskádu schodů a vedu ho k pokladně. Cestou jsem zjistila, že jede do Karlových Varů. Vysvětluji pokladnímu situaci, že mladík je cizinec, jede do Karlových Varů a že mu ve vlaku zůstaly všechny věci, včetně mobilu, pasu a peněženky. Ale ani muž na pokladně neuměl anglicky. Brit zatím zoufale vykřikoval výrazy, až jsem pochopila, že tam zůstali přátelé.

Pokladní začal jednat a spojil se s průvodčí rychlíku. Ta už věděla o problému a rozhodla o nejlepším řešení. Kamarády nechala vystoupit v Chomutově se všemi jeho věcmi. Takže zbývalo vysvětlit mladíkovi, že musí jet za nima dalším osobním vlakem ve 14.01. Moc to nechápal, tak jsem rychle volala Petrovi z naší rodiny, aby mu to anglicky vysvětlil.

Povedlo se. Teď už zbývalo jen koupit jízdenku. Když jsem se nabízela k platbě, pokladní hned sám nabídl, že jízdenku uhradí sám. Pak jsem zahlédla dvě dívky, které uměly anglicky. Sláva. Chlapce jsem jim předala a byla šťastná, že má společnost. Když mi děkoval, jeho radost a úleva byla obrovská. Já jsem spokojeně odcházela na návštěvu do LDN, kam jsem měla namířeno. Na zpáteční cestě jsem se pána na pokladně ptala, jak to dopadlo. Hlásil, že výborně, protože průvodčí z osobního vlaku, kam opět volal, se postarala, aby své přátele v pořádku našel.

Spočítala jsem si, kolik lidí se podílelo na akci, aby mladý roztržitý Brit dojel s partou do cíle v Karlových Varech. Mimo mne to byli pokladník, tlumočník, dvě průvodčí a dvě dívky. Nádhera! Sedm zástupců českého národa se postaralo o to, aby skupinka z Velké Británie neměla pokaženou vánoční návštěvu Čech a odnesla si na nás příjemnou vzpomínku. A já měla dobrý pocit, že jsem nebyla v danou situaci lhostejná, a zasáhla. Ale pro jistotu, něco z té angličtiny se přeci jen naučím.

Marie Polívková, Duchcov