I po sedmi letech, je to fakt v pohodě! Sestřičky, nemějte strach!!! Hned jak na mě na facebooku vykoukla aktivita sestryzaloze.info neváhala jsem ani minutu a zaregistrovala jsem se. Až pak mi došlo, že v oboru vlastně nejsem už sedm let a nikdy jsem ve zdravotnictví nepracovala. Takže moje poslední zkušenost z nemocnice je z praxe ze SZŠ a pak VOŠky z 5. Května, kde jsem ukončila studium ve druhém ročníku, protože jsem začala studovat v Brně na JAMU herectví (které mě úspěšně živí dodnes). Samostatně jsem tedy nepracovala nikdy, vždy jen pod dohledem. Pak jsem se ale uklidnila tím, že se třeba nikdo ani neozve, že se zbytečně nervuju. Ups! V úterý jsme se zaregistrovala, ve středu mi volali z FNKV, ve čtvrtek jsem byla na "pohovoru" a v pondělí jsem nastoupila jako pomocná síla na ambulanci ORL.
Jelikož bylo jasné, že bez praxe bych asi těžko zvládala intenzivní péči, zvolila jsem nakonec právě toto oddělení (na výběr jsem dostala infekční odd. a nebo centrální interní příjem). Ačkoliv jsem si původně myslela, že nastupuju na lůžkové oddělení, právě díky "nezkušenosti" jsem byla přiřazena na ambulanci. Takže se vůbec nemusíte obávat, že vás přiřadí na JIP nebo ARO.
A tak jsem tady! A je to moc fajn!
Super kolektiv (jak sestřičky tak lékaři), příjemné prostředí a pohodová atmosféra!
I když jsem byla děsně nervózní a bála jsem se, že už si nic nepamatuju a že to po tolika letech prostě nemůžu zvládnout, nakonec se tu cítím jak ryba ve vodě.
Existují věci, které člověk nezapomene. Jako třeba jízdu na kole.
A nebo ošetřovatelskou péči.
Holky a kluci, fakt se nebojte. Jde jenom o první krok a ten je nejistý vždycky. Stačí nebát se zeptat nebo třeba poprosit o vysvětlení. Nikdo se na vás zlobit nebude, protože v současné chvíli je potřeba každá ruka. Všichni vám naopak budou moc vděční.
Když jsem to zvládla já, zvládnete to taky 

Markéta Hausnerová