Když v březnu skončila zkouška naší připravované premiéry Rusalka, rozešli jsme se s tím, že za týden bude premiéra. A pak jsme si doma pustili zprávy. Nejen že nebyla premiéra, ale ve všech divadlech na světě se zastavil čas. A nejen v divadlech. Podivná chlupatá růžová kulička, která se už třetí měsíc koulí po obrazovkách všech televizí světa, zastavila život, jaký jsme znali, na celé planetě. A my, kteří jsme v sezóně zvyklí pracovat 16 hodin denně, a s námi tisíce dalších lidí, jsme najednou zjistili, co je to nedělat nic. Ten šok ale trval jen krátce.

Citovali slova kolegy Jan Vondráček z Divadla v Dlouhé „Nedělejme z toho kauzu, každý herec potřebuje pauzu“, ale další den jsme, stejně jako on, pochopili, že to takhle neumíme. A tak začali herci Docela velkého divadla vysílat online z prázdného divadla pro děti, jejichž rodičům už došla sedativa, alkohol a hlavně školní znalosti, aby jim ta jejich „zlatíčka“ sundali aspoň na chvíli z hlav.

Diváci z celé ČR si na tato vysílání kupovali virtuální vstupenky (DĚKUJEME), zručné herečky spolu s garderobiérkami a administrativou divadla začaly šít nedostatkové roušky a rozdávat je všem, kteří je potřebovali a neměli. Ostatní začali rozvážet nákupy seniorům a pečovat o jejich zdraví. Přestalo se hrát, zkoušet, natáčet a čas běžel. Denně se na tiskových konferencích ozývala slova: zakazuje se, nařizuje se, občané musí, občané nesmějí, je nutné, je trestné… A kreativní Češi, šili, vynalézali, vyráběli a zdarma dávali k dispozici ventilátory, štíty, roušky a všechno, co bylo potřeba. A co je hlavní: neztráceli humor.

Jenže ten čas běží už moc dlouho. My Češi jsme trpěliví, ale umíme se i naštvat. A my už naštvaní jsme. Lidi můžou do hypermarketů, fittnescenter, do bazénů, teď už i téměř do všech obchodů, kde se v úzkých uličkách svými zadky otírají o zadky ostatních nakupujících, ale do divadla smějí jen za tak přísných hygienických podmínek, že se ani renomovaná divadla neodváží otevřít. Dodnes nejsou otevřené ani restaurace. Tak kdo by se zabýval divadly. Snad jen FB trollové, kteří nás posílají na pole a do výroby, a přejí nám, abychom poznali, co je to hlad. Buďte klidní. Známe.
Všechny televize se snaží lidi rozveselit a pouštějí jim prověřené kusy. I to je cesta a my po ní od 18. března jdeme. Ale rozhodli jsme se, jako vždycky, jít raději svou cestou.

Našli jsme další hru Roberta Geislera (spoluautora scénářů "Kancelář Blaník" a autora komedie "Za úplňku", kterou máme stále ještě na repertoáru), a protože je víc než aktuální začali jsme ji právě zkoušet. A pozvali jsme na červen českolipské divadlo s inscenací Shakespearova HAMLETa, protože ten je aktuální pořád.

Svou 24. sezonu tedy uzavřeme dvěma inscenacemi. Ta první /Hamlet/ je drama, ta druhá /Armagedon/ je poněkud šílená komedie o tom, že Armagedon - tisíce let připravovaný plán zničení světa - je v ohrožení, protože se mladý europoslanec rozhodne poznat, jak žijí “obyčejní lidé” a nastoupí do tramvaje plné lidských obav, nenávisti, komplexů, závisti, nedorozumění, konspiračních teorií, smrtelných nákaz a nesplněných snů, v níž podivní cestující Armagedon chystají.

Docela velké divadlo Litvínov