Toho dne se letouny 15. AF vydaly ke své v pořadí již 395. misi. Kromě náletu na chemickou továrnu v Záluží/Matlheuern měly být provedeny také letecké útoky na Wels a Innsbruck v Rakousku. Vzhledem k povětrnostní situaci, která vládla nad Alpami, se však část svazu vrátila a bombardovala seřazovací nádraží v italském Mestre.

Do akce se kromě bombardérů typu B – 24 Liberator ze stavu 49. a 5. Bomb Wingu vydaly také stroje B – 17 Flying Fortress z 5. Bomb Wingu.

Celkem jedenatřicet letounů, právě ze stavu 5. Bomb Wingu, mělo za svůj primární cíl chemický komplex v Záluží/Matlheuern. Nad cíl jich však doletělo pouze šestadvacet.
V 11.20 hodin bylo v celé oblasti vyhlášeno nebezpečí a pět minut nato byl „odhoukán“ alarm. Zanedlouho Létající pevnosti vysypaly svůj smrtonosný náklad a ve 12.45 byl letecký poplach ukončen. Od začátku byla celá skupina amerických bombardérů pod těžkou palbou německé protiletadlové obrany – flaku.
Mezi 26 Létajícími pevnostmi byl také stroj B-17G ze stavu 463. bombardovací skupiny, 773. bombardovací squadrony, jehož pilotem byl 1/Lt Rains. Ten inkasoval zásah ještě předtím, než vůbec jeho osádka stačila splnit svůj úkol. Pro čtyři muže byla akce poslední misí …
 
Stroj byl zasažen do třetího motoru, začal hořet a zakrátko ve vzduchu, něco málo přes pět kilometrů od cíle explodoval. Z útrob Fortressu se na padácích zachránila pětice letců.
Byli to: pilot 1/Lt Claude L. Rains, druhý pilot 1/Lt Henry F. Renard, navigátor 2/Lt Harvey L. Eustrom, bombometčík 1/Lt Ernest F. Scanlon, palubní inženýr a horní střelec v jedné osobě T/Sgt Earl C. Willborn junior. Čtveřice letců, kterou tvořili T/Sgt Zelah McBride, S/Sgt Walter R. West, S/Sgt David R. McCleary a S/Sgt George A. Roggenbuck, takové štěstí neměla.

„Letěl jsem v osádce letounu číslo 488,“ začal svou svědeckou výpověď zadní střelec z jiného stroje Sgt Sam Foster, kterou později zaznamenal dva dny po tragédii do protokolu. „Viděl jsem, jak byl bombardér číslo 633 zasažen střelbou flaku do motoru číslo tři. Ten byl hned v plamenech, stejně, jako křídlo. Potom se letoun stočil směrem doleva a nabral výšku. Asi tak o pět set stop. Dva muži vyskočili dříve, než se zase převrátil napravo a dostal se do pomalé spirály,“ pokračuje ve výpovědi Foster. Ten také dodal, že viděl vyskočit i další členy osádky.

„Jeden padák se tuším neotevřel, nebo až po delším pádu. Když se stroj už skoro dostal z mého zorného úhlu kvůli kouřové cloně nad cílem, spatřil jsem jak vyšlehly plameny, jakoby explodoval ještě, než dopadl na zem,“ uzavírá svědectví střelec 463. bombardovací skupiny. Jeho slova pak plně potvrdil další ze střelců skupiny, S/Sgt Glenn W. Hollingsworth.

Letoun, nebo lépe řečeno to, co z něj po výbuchu ve vzduchu zbylo, dopadl do prostoru mezi obcí Dřínov/Bartelsdorf a osadou Jezeří/Eisenberg.

Zde také po desetiletích našel v lese neznámý houbař řetízek na ruku se štítkem, který následně odstartoval pátrání po osádce a jejích dalších osudech. Štítek obsahoval na lícní straně nápis Geo Roggenbuck a na rubu bylo vyryto osobní identifikační číslo 3369813, které se shoduje s osobním číslem střelce Rainsovy osádky.
Ten byl s největší pravděpodobností zabit střepinami či výbuchem granátů z protiletadlového děla. „Ukázali nám potom jeho kombinézu. Byla celé proděravělá od střepin, ale my jsme jim nevěřili,“ vypověděl s odstupem několika let druhý pilot Renard, který se zachránil na padáku, poblíž Vysoké pece/Hohenofen, kde padl kolem půl čtvrté odpoledne do zajetí a byl před svým transportem do zajateckého tábora vězněn na zámku Eisenberg/Jezeří. Pro střelce George Roggenbucka byla mise již třicátou v pořadí.

Na šestadvacáté akci byl spodní střelec S/Sgt David R. McCleary. Ten nepřežil explozi, neboť byl uvězněn k kopuli své střelecké věže. „Jeho poslední slova, než se přerušil intercom byla, že věž se plní benzínem unikajícím z hořících nádrží,“ vepsal do svědecké výpovědi druhý pilot Renard.

Pouze o dvě akce více měl na svém kontě radista – střelec T/Sgt Zelah G. McBride jr. Ten byl těžce popálen a na následky svých zranění po několika dnech zemřel v nemocnici.

Záhadou zatím zůstává úmrtí bočního střelce S/Sgt Waltera R. Westa. Je pravděpodobné, že byl taktéž buď zabit nebo těžce zraněn při zásahu a následná exploze jej usmrtila. Objevily se dokonce spekulace o tom, že měl snad přistát na padáku na zemi a místní příslušníci SA jej měli lynčovat. Tyto domněnky se však nepodařilo potvrdit. Záznamy o ztrátě osádky o žádné takové události nehovoří a nenašel se žádný jiný dokument, který by alespoň něco podobného naznačoval.
 
Einsatzstab
K činnosti Einsatzstabu je k dispozici zpráva s razítkem v horním pravém rohu Důvěrné - Vertraulich.
Ten začal naplno pracovat hned od začátku vyhlášení poplachu. Záznamy začal v 11.55 hodin, kdy se přihlásil Dr. Pohl a oznámil, že první úder přerušil kabelové vedení 35kV. Půl hodiny nato oznámil Weiss, že šachta v Mariánských Radčicích/Maria Radschitz nepracuje.

Bez proudu byl podle hlášení také důl Kolumbus a z dolu Julius V oznámil jistý Muschik plný zásah rozvodny a jednoho domu v kolonii.

Částečně pak byly zasaženy nebo poškozeny i další objekty.

Ve 12.40 hodin oznámil Käppel z dolu Quido I/III že je přerušeno vedení 10 kV a že nedaleké sportovní hřiště bylo zničeno kobercovým bombardováním. Nakonec v prostoru této šachty bylo napočítáno dvaašedesát kráterů po bombách, navíc jedna byla nevybuchlá.

Jeden zásah nahlásil ve 14.35 hodin Wolf z šachty Himmelfürst. Z dolu Julius IV hlásil Hampel totálně zničený dům č. 164 (Swoboda) a další těžké škody.

I když důl Ignis nedaleko Braňan nehlásil žádné škody, v jeho katastru dopadlo celkem devět bomb, z toho dvě na rozhraní katastrů obcí Braňany a Želenice/Sellnitz.

Hlášení Einstzstabu uzavírá zpráva Oblt. Schilkeho, příslušníka Luftschutzu ze Záluží o situaci kolem šachty Herkules a Pluto. Ta byla nahlášena v 16.23 hodin.


Šachta Himmelfürst
Zůstaňme však ještě chvíli u škod týkajících se šachty Himmelfürst poblíž Janova/Johnsdorf.

Ta je svou polohou tak trochu mimo veškeré dění týkající se jednotlivých náletů na STW, avšak 25. prosince zde napočítali podle katastrální mapy celkem šestnáct dopadů pum, z toho pět v těsné blízkosti provozních budov. Jedna z bomb zasáhla železniční koleje na trati Chomutov – Podmokly/Bodenbach

Jak vyplývá z pozdějšího souhrnu škod, který nese datum 11. ledna 1945, došlo hlavně k poškození střech, koupelny pro zaměstnance, cehovny, kotelny, kanceláří a několika dalších budov. Vyražena byla snad úplně všechna okna. Hlášení také obsahuje záznamy o škodách v samotném Janově.

Oním zasaženým domem, který již v prvním hlášení uváděl pro potřeby Einsatzstabu Wolf, byl objekt č. p. 194, který byl ve vlastnictví Anny Gruß. Těžce poškozen byl dům Gustava Vogela č. p. 189 a další škody zaznamenali na svých domech také Josef Kochlausch (č.p. 175) a Anton Hälbig (č. p. 179). Jedna nevybuchlá puma byla nalezena na okraji Hamru/Hammer.


Záluží
Z hlášení dolu Kolumbus ze dne 3. ledna 1945 zcela jasně vyplývají škody, které v pořadí již jedenáctý nálet na chemický koncern STW, napáchal na obci Záluží/Matlheuern.

Na Oberleutensdorferstrasse byly totálně zničeny čtyři domy, a to č.p. 66, patřící Sudetenbergu, č.p. 64 a č.p. 62, jejichž majitelem byl Karl Klebitschek a č.p. 46, což byl dům Josefa Siegela.

Pět domů, č.p. 61 (majitelka Marie Rehwald), č. p. 59 (majitel Josef Chlouba), č. p. 53 (majitel Rudolf Günzl), č. p. 51 (majitel Karl Fleischer) a č. p. 48 (majitel Franz Seeharsch), bylo poškozeno středně a jediný (č. p. 55, majitelka Anna Vich) lehce.

Na Johnsdorferstrasse bylo nahlášeno celkem u deseti domů lehké poškození, týkající se pouze rozbitých okenních tabulek. Jedna z bomb podle hlášení zasáhla dvůr, kde bylo uskladněno dřevo.

Želenice
Obec utrpěla bombardováním pouze jednou, a to právě 25. prosince 1944. Zmiňuje se o tom zápis v obecní kronice:

„Dopadlo zde okolo poledne asi dvanáct bomb. Ty zničily most přes řeku, splav a poškodily domky. Železniční trať zůstala nepoškozena. Pod mostem, kam se v poslední chvíli běžela schovat, našla smrt žena koláře Antona Spora z č. p. 118.Sedmatřicetiletá Marie Sporová, která se vždy lidem pospíchajícím schovat se před náletem, posmívala. Na louce, asi padesát metrů od stavidla, byl těžce zraněn střepinou do kolena dělník Jaroslav Keller, později horník z č. p. 101,“ připomíná se v kronice.

Dokud nebyla obec bombardována, neměli vesničané z náletů strach. Jedině se obávali střepin z nábojů protiletadlového dělostřelectva, tzv. flaku. To bylo umístěno na návrší mezi Braňany/Prohn a Střimicemi/Strimitz, směrem k Želenicím/Sellnitz.

Střepiny často poškodily střechy, okna a dveře. „Někdy se do nich zasekly, jako meč. Ve vsi také bydlely (v něm. škole – č. p. 33) německé vojačky – Flakmädel,“ končí kronikář.

 

Oběti
Také poslední letecký úder spojeneckého letectva v roce 1944 si vyžádal oběti na životech. Bombardování s určitostí nepřežilo osm britských zajatců. Byli to:

Sidney Dovey, devětatřicetiletý příslušník 1. battalionu The Worcestershire Regimentu, rodák z Tettenhallu.

Stanley Thomas Fox z Horsfordu u Norfolku, příslušník 5. battalionu The Sherwood Foresters (Nottinghams and Derby Regiment), kterému bylo 21 let.

William George Grimble, pětadvacetiletý voják z Londýna od 5. battalionu The East Yorkshire Regimentu.

Příslušník 4. battalionu The Buffs (Royal East Kent Regiment) Edwin Frederick Kinston.

Leonard Cecil Latham (37 let) od 1. battalionu The Duke of Cornwall´s Light Infantry.

Dále pak Stanley Victor Neville z Langehoe v Essexu, příslušník 2/5. battalionu The Essex Regimentu, který zahynul ve věku sedmadvaceti let. Dále Eric Norman L. Thacker – Day. Šestadvacetiletý rodák z Kinsonu, příslušník 5. battalionu The Hampshire Regimentu a konečně Roy Rowland Bentley, příslušník R.E.M.E., pocházející z Bisltonu, obce v hrabství Nottinghamshire.

Podle přípisu, který dne 26. prosince vyhotovil Obgefr. Grunert a který je uložen v podnikovém archivu a. s. Chemopetrol Litvínov, zahynul při náletu také holandský zajatec Theodorus Versluis z lágru 17/18 a další dva Holanďané byli lehce zraněni. Tábor utrpěl podle tohoto hlášení škody na dvou budovách a všude byla vytlučena okna.

Dva nálety v závěru roku, které se uskutečnily ve dnech 16. a 20. prosince napáchaly jenom na zařízení v táborech patřících k STW škody za 129 822,60 RM. Poslední akce spojenců roku 1944, ze dne 25. prosince, pak přinesla škody na zařízení táborů STW v hodnotě 137 500 RM.

Osádka letounu Boeing B – 17G, výr. čí. 44-6631, ze stavu 463. bombardovací skupiny, 773. bombardovací squadrony, 15 AF. 
Základna: Celone. Čas sestřelu: 11.49 hodin. Datum: 25. prosince 1944. 
Pilot – 1st/Lt Claude L. RAINS - (0 – 725529) - zajat
Co/Pilot – 1st/Lt Henry F. RENARD - (0 – 697375) - zajat
Navigator – 2nd/Lt Harvey L. EUSTROM - (0 – 926793) - zajat
Bombardier – 1st/Lt Ernest F. SCANLON - (0 – 2056831) - zajat
Engineer – T/Sgt Earl C WELBORN jr. - (38307434) - zajat
Radio/Operator – T/Sgt Zelah G. McBRIDE jr. - (18120187) - zahynul
Low Waist Gunner – S/Sgt Walter R. WEST - (15375408) - zahynul
Bail Turret Gunner – S/Sgt David R. McCLEARY - (35921101) - zahynul
Tail Gunner – S/Sgt George A. ROGGENBUCK - (33696813) - zahynul

Severočeský letecký archiv Most