Co nám covid vzal.Zdroj: DeníkDvaapadesátiletý lékař, který v Ostravě začínal v roce 1992 na pozici anesteziologa v městské nemocnici na Fifejdách něco takového ve své kariéře nepamatuje. „Ne vždy se události musí vyvíjet tak dobře, jak jsme na to byli dlouhá desetiletí zvyklí. Život v blahobytu a dostatku není samozřejmost. To je důležité poznání,“ míní primář, podle něhož situace do Vánoc opět ještě vyeskaluje.

Před půl rokem ve Vítkovické nemocnici dostačovalo v souvislosti s covidem jedno oddělení pro rizikové a pozitivní pacienty. Druhá vlna je ale něco úplně jiného, viďte…
Je to naprosto jiná situace. Pacientů teď máme nesrovnatelně více, tehdy jich mnoho nebylo. Máme čtyři oddělení, kde jsou jen covidoví pacienti – od standardních oddělení, přes pacienty na JIP až po ARO, které je od začátku plné ventilovaných covidových pacientů.

Zejména v posledních měsících nemocnici jistě přišla vhod pomoc studentů medicíny z Ostravské univerzity. Jak jejich pomoc vnímáte a měl jste je na svém oddělení také?
Ano, také u nás na oddělení jsme měli studenty na výpomoc. Je to samozřejmě nekvalifikovaná pracovní síla, avšak nejen pro nás, ale pro celou nemocnici to bylo prospěšné, a to oboustranně. Personál všeobecně je ve všech nemocnicích vyčerpaný, tahle situace trvá dlouho a nedá se s ničím, co jsme dosud v medicíně zažili, srovnávat. Medici přinesli jakési osvěžení i fyzickou pomoc. Bylo to prospěšné i pro ně, protože se v praxi setkali s tím, na co se připravují, a to je velmi prospěšné. Díky tomu, že dělali nekvalifikovanou práci, se ti, kdo kvalifikaci mají, mohli věnovat více své práci a pacientům. Takže ano, byli velkým přínosem.

Nejen oni, ale zejména kmenoví lékaři museli sloužit přesčas, mnohdy neodpočinutí. Uklidňuje už se situace z tohoto pohledu?
Neuklidňuje. Pacienti jsou zde stále. V říjnu přišla velká vlna, ale nikdy neodezněla, navíc nyní pacientů zase přibývá, takže krize nadále přetrvává. Pacienti se však neptají, co je reálné, a co není. Očekávají, že u nich budeme stát a pomáhat jim. A my to budeme dělat, budeme jim pomáhat. Neexistuje výjimka, musíme to pro ně udělat.

Co podle vás přijde dřív – vakcína a první proočkovanost, nebo třetí vlna?
Třetí vlna. Myslím si, že druhá vlna, o které se mluví, v podstatě neskončila a nyní počet pacientů zase roste. Opravdu se bojím toho, že vzestup, kterému se říká třetí vlna, přijde velmi brzy. Podle mě do nového roku, možná ještě do Vánoc.

To by v souvislosti s vnímáním lidí mohl být v období Vánoc velký problém…
Ano, bude to problém. Nedivím se společnosti, že je vyčerpaná a unavená – stejně jako my, ale toto je přírodní katastrofa, a ta se nás neptá, jestli jsme připraveni, jestli se cítíme komfortně. Přišla a musíme jí čelit – my v nemocnicích, stejně jako společnost venku. Je to nepříjemné a mění to úplně pravidla hry a poměry ve společnosti, postihuje to ekonomiku, je to těžké pro všechny. Asi bychom v takové chvíli očekávali, že se vláda bude chovat konzistentně a bude se snažit situaci napravovat…

Měla by vakcína podle vás být zdarma a dobrovolná, nebo raději ať je tu za jakýchkoliv podmínek?
Očkování je zcela klíčové pro zvládnutí pandemie, to především. Je důležité, aby bylo proočkováno co nejvíce lidí a bude dobré, když vakcína bude v rámci zdravotního pojištění lidem poskytována zdarma. Domnívám se, že to je jediný klíč ke zvládnutí pandemie.

Povězte prosím, co nám covid z pohledu zdravotnického i sociálního dal a co vzal?
Dal nám pocit, že nejsme nesmrtelní, že všechny výdobytky civilizace, kterých jsme dosáhli, nejsou samozřejmé, a že o ně čas od času budeme i do budoucna muset umět zabojovat. Je to vlastně asi dobře, když si člověk uvědomí, že ne vždy se události musí vyvíjet tak dobře, jak jsme na to byli dlouhá desetiletí zvyklí. Život v blahobytu a dostatku není samozřejmost. To je důležité poznání.

A totéž nám v podstatě v obráceném slova smyslu i vzal…
Ano. Vzal nám jistotu, že ne vše se bude řídit tím, co chceme. Strašně mě mrzí, že se rozevírají nůžky mezi starými a mladými, kdy staří se oprávněně cítí v nebezpečí, protože je virus ohrožuje na životě. Naopak mladí, protože je neohrožuje tolik, k tomu někdy přistupují lehkomyslně, což do společnosti vnáší nesoulad, který mě hrozně mrzí, protože vztah mladé a staré generace je pro fungování společnosti nesmírně důležitý. Tohle nám pandemie bere a já doufám, že se s tím brzy zase vyrovnáme.