Přestože jsou Češi jedním z nejvíce euroskeptických národů starého kontinentu, v evropské osmadvacítce se jim celkem líbí.
Konkrétně: podle každoročního průzkumu CVVM je se členstvím v Unii spokojeno 36 procent Čechů, nespokojených je 27 procent, zbývajícím je to jedno nebo nevědí.
„Oproti šetření realizovanému před rokem vzrostl podíl českých občanů spokojených s členstvím naší země v Evropské unii o čtyři procentní body, a je tak nejvyšší od roku 2010,“ uvedli výzkumníci CVVM v loňské (poslední dostupné) zprávě.
Hrozná byrokracie
Na dotaz, zda má, či nemá být Česká republika členem Evropské unie, odpovídá 62 procent oslovených ano, 31 % ne, zbývající nevědí.
Na členství v evropském společenství se Čechům líbí především možnost studovat, pracovat a žít v Unii (81 %). Vadí jim ale nárůst byrokracie, zřizování zbytečných úřadů (79 % oslovených).
„Zbytečná byrokracie vadí i podnikům,“ přidává se viceprezident Svazu průmyslu Radek Špicar. Ale jak dodává, „bruselštější než Brusel“ jsou často tuzemští úředníci, kteří evropská pravidla vykládají zbytečně přísně.
Žije se lépe a déle
Deník se u příležitosti výročí 15 let v EU podíval na to, jak jsme se za tuto dobu změnili optikou čísel a statistik.
I po vstupu do Unie jsme například zůstali přeborníky v konzumaci piva, vypijeme ho 282 půllitrů na osobu (včetně kojenců) za rok, i když v roce vstupu do EU jsme ho zvládli víc – 321 půllitrů.
V České republice nás nyní žije zhruba o 400 tisíc víc. Narozené děti mají šanci na život o tři roky delší než ty, které spatřily světlo světa v roce 2004. Jejich rodiče se navíc méně rozvádějí.
Zda by se tato čísla lišila, kdybychom se členy EU nestali, lze jen hádat.
Vliv na ekonomiku je ale jednoznačný: „Kdybychom nevstoupili, HDP by bylo o třetinu nižší než teď a ztratili bychom krok se sousedy,“ uzavírá Špicar.