Je zřejmé, že jedna věta v právním předpisu nevyřeší desítky různých situací, které mohou nastat v každé třídě či rodině. Dokonce ani miliarda korun, kterou Plaga získá ze státní kasy na nákup notebooků pro učitele i žáky, nebude samospásná.

Už proto, že spousta učitelů si stále s výpočetní technikou příliš nerozumí, o dětech z vyloučených lokalit ani nemluvě. Ne všude také funguje vysokorychlostní internet.

Jinak řečeno, školy musejí vědět, jak se zachovat v případě, že se ocitnou v karanténě a kontakt s žákem nebude možné navázat on-line.

Už se nesmí stát, že deset tisíc dětí (jako v letošním druhém pololetí) zůstane nikoli svou vinou v oslovské lavici. Všichni žáci mají právo na stejně kvalitní vzdělání, ale učitelé musejí mít jasnou metodiku, jak ho naplnit. Tam, kde je pedagogický sbor v seniorním věku, to nebude lehké.

V případě nákazy by se už neměly zavírat celé školy, do izolace by měli jít jen zasažení žáci a jejich sousedé. Své ovšem sehraje veřejné mínění, obavy rodičů, tlak ostatních pedagogů. Najít schůdnou cestu, která neohrozí zdraví žáků a učitelů, a zároveň zajistí výuku pro všechny, bude velkou výzvou.

Součinnost zřizovatelů i ministerstva bude nezbytná. Největší tíha ovšem bude ležet na ředitelích škol. Ti se stávají skutečnými hrdiny všedního dne.