Už třetím rokem začíná školní rok divně. A divně je slabé slovo. Roky 2020 až 2022 byly svázány covidem, rouškami a hrozbou výuky na dálku. Ta se naplnila. Když epidemie, a vše tomu nasvědčuje, zeslábla, jsou tu hrozby jiné. Nebude čím topit a svítit. A kdyby nakrásně bylo, nikdo to nezaplatí.

Školáci a studenti sice nebudou mít respirátory přes ústa, ale tlusté svetry, pokud možno dva, a houně přes tělo. A pokud je ani to nezahřeje, zas se budou učit z domova. Tedy pokud tam bude aspoň o něco tepleji.

Strázně přišly a odejdou. Za léta budou dnešní školáci ve světě už zas normálním vyprávět svým dětem o neobyčejných dobrodružstvích počátku dvacátých let.

Ty budou poslouchat s očima navrch hlavy. A budou si dokonce možná vážit klidu, jaký ve škole mají.

Martin Komárek.
Zaslouží si Fiala důvěru?

Jenže jaká ta škola bude, o tom se rozhoduje teď. Politici na to nemají přes všechny těžkosti zapomínat. Naše školství potřebuje reformu. Potřebuje ji už třicet let, a žádná vláda s ní dosud nepohnula. Ta Babišova aspoň zvýšila platy učitelům, to ale nestačí.

Česko nemá žádnou špičkovou univerzitu. To, že se Karlova řadí do čtvrté stovky, není úspěch, ale ostuda. Na základních školách a gymná-ziích se žáci biflují zbytečné věci a vycházejíz nich finančně a mediálně negramotní. Neučí se ani samostatnému vystupování, učitelé v nich nebudují sebevědomí. Samozřejmě výjimky jsou, ale nepřevažují, jak říká klasik. Odborníci i laikové o tom mluví léta a politici nejsou schopni rázného činu.

Covid necovid, Putin Neputin, modernizace našeho školství je ještě větší úkol než dostavět dálnice. Fiala a jeho tým se teď snaží, aby děti nezmrzly. Až budou mít chvilku času, měli by společně s opozicí učinit pokus o rozmrazení zdejšího školství.