(Vysvětlivka: Jako většina vlád na světě si i ta naše zřizuje tajná ministerstva. Jednak proto, že potřebuje dát práci mnoha „přátelům“. Dále proto, že některá by ji u veřejnosti neprošla. Kromě onoho paranormálního máme například ministerstvo pro komunikaci s duchy a mimozemskými civilizacemi či ministerstvo zdravého spánku. Ke cti našemu kabinetu je třeba říci, že neutrácí za platy ministrů. Všechny tajné úřady řídí se zdarem Karel Havlíček.)

Zpět však k věci: Spis „Bábovky“ varuje: Pětasedmdesáti procentům lidí se život v karanténě zalíbil.

„Denně jsem strávila přes hodinu a čtvrt líčením, úpravami vlasů a nehtů,“ cituje spis asistentku Radmilu Plťvodovou, „Tolik ztraceného času! Ten teď mnohem produktivněji strávím válením u televize a prohlížením Facebooku.“

Přes šedesát procent respondentů lituje, že jezdilo na zahraniční dovolenou. Jaroslav Tvrdník jejich dojmy shrnuje: „Ta hysterie, jestli něco nezapomeneme! Rancování s kuframa. Kvílení děcek. Hrůza, jestli nedostaneme horší pokoj. Nuda na letištích. Frustrace z toho, že neumíš kváknout cizou řečí. Nesnesitelný vedro a zapšklý vývařovny all inclusive. A to mě ročně stálo šedesát táců. Víte, kolik je to zlevněných plzní v supermarketu?“

Lepší vyhlídky než turistické agentury a hotely nemají ani divadla. Studentka Helga se svěřuje: „Chodila jsem do divadel, aby se neřeklo, že jsem nekulturní. Sedačky jsou nepohodlné, herci většinou utahaní. Často jsem odcházela v půli představení. Byla to blbost. Stejně je všechno divadlo na internetu.“

Sedmdesát čtyři procent lidí se naučilo doma vyrábět kvalitní popcorn, což znamená pohromu i pro kina. Kvůli ničemu jinému se tam nechodilo.