Pěna dní: Nebezpečně nejistá historie

Pěna dní: Zítra řeknu chválu

To tedy platilo a bylo i na Wikipedii napsáno ještě minulý čtvrtek. V pátek už k heslu „Býčí skála“ přibyla nová věta: „Podle revizního výzkumu z roku 2020, který provedl tým pod vedením Martina Golce z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého, šloo dlouhodobě fungující pohřebiště halštatských elitz let 575 až 450 př. n. l., nikoliv o jednorázově usmrcený vyšší počet osob.“

Prostory v jeskyni totiž pravidelně zaplavovala voda a ona černá vrstva – domněle považovaná za důsledek hoření – vznikla přirozeně tlením.

Kolik generací archeologů, studentů, školáků a čtenářů si představovalo rituály obětí nebo hrůzu žen ukrytých v jeskyni, jež s hrůzou naslouchají krokům nepřátel, kteří je přicházejí povraždit. Zaplakalo snad dítě, a tím vrahy přilákalo? Prozradilo je zakašlání? Hrůza pomyslet! A teď jsme zjistili, že se to nestalo. Obyčejný hřbitov v jeskyni, kam byla desítky let ukládána těla nebožtíků.

Pěna dní: Jack Rozporovač a právo na názor

Člověk tuší, že historie se možná neodehrála přesně tak, jak je napsáno v učebnicích, ale přesto doufáme, že to bylo alespoň zhruba tak. Byli bychom zklamáni, kdyby se zjistilo, že Žižka až do smrti viděl na obě oči nebo že Jan Hus okrádal své farníky.

Bohatě stačí, že názvy mění ulice – například pražská Opletalova, která se dnes jmenuje po studentovi zastřeleném Němci, se postupně jmenovala Bosácká, Turkova,V cípu, V betlémě, Chudobická, Hradební, Mariánská, Beethovenova a tak dále – nesla 14 názvů podle toho, jak šly dějiny. Zkuste se pak v takovém světě na něco s určitostí spolehnout!

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.