Alergolog není druhořadá profese

Nedávno jsme uveřejnili názorově silný článek spisovatele Martina Vopěnky Neklaňme se lékařům. Lékařskou profesi v něm rozhodně neznevažuje, ale řadí ji mezi jiné. Je to sice zodpovědná, ale normální a zároveň vysoce prestižní práce, vyplývá ž článku. Polemicky nyní reaguje vedoucí alergologického a imunologického oddělení Nemocnice Na Homolce Petr Čáp:

Dovolil bych si navázat na myšlenky uvedené v článku Martina Vopěnky (dále jen autor) v deníku.cz s názvem Neklaňme se lékařům.

Úvodem dávám jako lékař s více jak 35-ti letou praxí autorovi za pravdu, že klanět se lékařům vůbec není potřeba. Už léta se přeci umísťují na první příčce prestiže ve společnosti. Autor příspěvku píše s uznalým obdivem o tom, že „osobní nasazení lékařů v konkrétním oboru je obdivuhodné a zodpovědnost nezáviděníhodná“.

Zároveň však srovnává odpovědnost lékaře například s odpovědností řidiče autobusu. To je omyl. Lékaři vykonávají daleko náročnější práci s naprosto odlišnou míru nervové zátěže a na základě nesrovnatelně většího objemu požadovaných znalostí než u autorem zmiňovaných profesí (řidič, herec, zemědělec). Lékař by si mohl po přeškolení přivydělat jako řidič autobusu, herec nebo zemědělec, opačně je tato představa absurdní. Lituji, ale ze strany autora jde o falešný příměr diametrálně odlišných profesí, kde srovnává nesrovnatelné.

Neklaňme se lékařům

Dle autora „ Lékař je skvělé zaměstnání a …komu se v dnešní době něco takového poštěstí?“ Dodávám, že ono se to samo nepoštěstí, ale je to tvrdě vydřené a „vystudovat jen za peníze daňových poplatníků“ opravdu nestačí. Osobně jsem strávil úhrnně 5,5 roku života ve službách (noci a víkendy) s povinností skládat po promoci další atestace v rámci povinného postgraduálního vzdělávání, což je břemeno, které řidiči autobusů, herci nebo zemědělci nenesou. Nemá smysl uvádět další argumenty, protože zkušenost je nesdělitelná. Možná, že autor někdy řídil autobus, hrál divadlo nebo něco úspěšně vypěstoval. Ale zcela určitě nic nediagnostikoval a nikoho neléčil se vší odpovědností s tím spojenou. Protože ani nesmí a nemůže..

Autor poněkud znevažuje alergology, ale zcela určitě netuší, že celý obor se nazývá „alergologie a klinická imunologie“ a je naopak rozsáhlý. A nepatří mezi malé medicínské obory. V tom už lze poznat, že rozměr této medicínské disciplíny autor patrně nevědomě zredukoval nebo se stal obětí iluze, že alergolog řeší jen kopřivky a rýmy. Alergolog však má odborné kompetence i nad rámec alergií např. v současné pandemii. A to více než kardiochirurg ať už dětský nebo dospělý.

Řeší také imunodeficity, různé dysfunkce imunitního systému a např. i autoimunitní choroby a řadu dalších stavů včetně život ohrožujících, které bez základní atestace z interny nebo pediatrie vykonávat nemůže. To autor neví a přesto tvrdí, že vlastně tento odborník „předepisuje v podstatě jen několik málo variant medikamentů“. Laik přeci těžko může posoudit jen z vlastní zkušenosti či odhadu rozsah preskripce. Každý obor předepisuje běžně asi tak 100 léků a ujišťuji autora, že špičkový chirurg jich více než „kožař“ nebo „alergolog“ nemá.

Navíc autorovi „rozum nebere, proč je stejně placen alergolog či kožař trávící celý svůj pracovní život v pohodlí kanceláře“. Jak je to doopravdy? Platy lékařů jsou odstupňovány dle kvalifikace (počet atestací) a délky praxe, případné habilitace apod. Také se zohledňuje, zda jde o vedoucího pracovníka nebo zda má lékař na starosti jenom sebe. Posuzovat význam jedné disciplíny oproti druhé („kožař“ versus špičkový chirurg) je pohyb na tenkém ledě vzájemně závislé spolupráce, na kterou autor nemá dost informací, zkušeností ani kompetence.

Gambleři umějí jen lockdown

K autorově asymetrickému vidění dětské kardiochirurgie na straně jedné a„kožaře“ nebo alergologa na straně druhé bych chtěl dodat, že medicína jako celek funguje s využitím svých oborů jako orchestr a pokud některé postrádá, pak nemůže hrát symfonie. Ze své praxe 28 let sloužícího lékaře na interně a ještě delší úhrnné praxe v klinické medicíně znám řadu případů, že v pooperační péči se obě specializace rovněž uplatní při řešení i vážných komplikací.

Pokud se mi podařilo přispět do polemické rubriky, aniž bych se jakkoli chtěl autora příslušného textu osobně dotknout, bude to dobře v zájmu společné věci a objektivnějšího náhledu, protože ten si lékaři, a to nejen „kožaři“ a alergologové, na rozdíl od klanění jistě zaslouží.