Domlouváme setkání. Je tu jaro a tak si budeme moci povídat třeba na zahradě nebo na terase, dívat se po rozkvetlých květinách a keřích a obdivovat dřevěné sochy, které tu mají svůj trvalý pobyt. Krásná vidina šmolkově modré oblohy, zelenajících se Krušných hor a pohledu do Českého středohoří…

Kalendářní jaro vládne světu, ale v našem případě paní Zima ne a ne zalézt do hajan a pár měsíců odpočívat.

Je poslední březnové úterý, vítr fičí, div že auto nevypudí ze silnice, na níž se hromadí bílá peřina.

Sněží a člověka jímá hrůza vyjedu do Horního Lomu, dokáži se proplést bez úhony uličkami mezi vilkami, abych teď už s půlhodinovým zpožděním dorazila na místo domluvené schůzky?

Dláto, špachtle, pila, barvy, štětce a oči dokořán

Postava v červeném na bílém pozadí se nedá přehlédnout! Hurá, jsem u cíle a má mobilní navigátorka tiše pronáší: „Myslela jsem, že tu cestu vzdáte …"

Nevzdala jsem a jsem tomu moc ráda. Návštěva Sylvy Prchlíkové totiž stála zato!

S karlovarskou rodačkou žijící ovšem od svých čtyř let v Litvínově jsme procházely zasněženou zahradou, abychom se podívaly nejenom na to, jak se rozkvetlé rostliny krčí pod bílou duchnou, ale aby mi byla představena dvoumetrová „Svůdnice" z lípy spolu s dalšími sochami. Už přes deset let se Sylva Prchlíková zúčastňuje sochařských sympózií v Boleboři na Chomutovsku. „Právě tam jsem si oblíbila práci se dřevem a naučila jsem se pracovat s řetězovou pilou a dláty," sděluje autorka a míří do domu. Nejenže je tu příjemné teplo, ale vládne zde pohoda, harmonie, klid a … stačí se podívat kolem sebe a víte, z čeho čerpá tato křehká paní mnohé náměty.

Pianino, staré knihovny, skleník, obrázky předků … a dokonce i vrnící kocour, dva společnost nerušící psí obyvatelé. Idylka. Cesta do starých dobrých časů, přesně taková, jaká se objevuje na jejích plátnech. Tady vznikají příběhy, tady pracuje naplno fantazie, návraty do dětství, do míst, kde bylo člověku dobře.

„Nedávno jsem tu měla na návštěvě děti ze základní školy. Zavítali jsme do ateliéru, podívali na sochy a pak jsme si tady sedli a povídali o sochaření, keramice, malování. Děcka byla zvídavá a tak jsme došli až k inspiraci. Kde ji hledám, co dává umělci podnět k vytvoření toho či onoho díla. A já jsem si díky těmto dětem znovu silně uvědomila, že to, čím se obklopujeme, to je přesně to, co nás ovlivňuje. Jak mohou tyhle kluky a děvčata ovlivňovat šedá sídliště, dlouhá sezení u počítačů, chodníky s poházenými odpadky, herny, prázdná kultura?

Od mládí jsem sbírala starožitnosti, i ty mi pomáhaly utvářet můj pohled na svět, zhmotnit mé sny o kráse života. Miluji česká města, jejich náměstí. Chodívám po nich, fotografuji si je, bádám, hledám ty nejzajímavější momenty, abych je poté přenesla na své obrazy. A navíc aby měly pro ně typické barvy, tóny a odstíny.

Sylva Prchlíková.

V osmnácti jsem pro sebe objevila naivní umění. Začala jsem s miniaturami, abych časem přešla k obrazům větších rozměrů, kde tohle všechno ztvárňuji. Zkrátka, maluji to, co mám ráda. Navíc mne zajímají i pocity osamělých žen nebo vztahy mezi mužem a ženou."

Sylva Prchlíková se v současnosti naplno věnuje malování. Její obrazy s náměty krajiny, náměstíček, ale i figurálními, kam spadají mimo jiné rovněž její „manželské etudy", visí v řadě soukromých sbírek v USA, Kanadě, JAR, rovněž i v Japonsku nebo ve Francii, Německu či Dánsku. Já si mnohé prohlížím v bytě a následně v ateliéru. Starý Most, Litvínov, Litoměřice, Louny, Telč a spousta dalších. Kolem nich pak stojí ukázka keramických prací, abychom se následovně zastavily u dalších pláten. To už není naivní umění, to je abstrakce.

„Jako autodidaktik se necítím být vázána konvencemi, perspektivou a kompozicí. S barvami si hraji, míchám je a hledám různé tóny. Někdy se snažím o poetičnost, lehký žert, něžnost nebo erotiku. Všímám si obyčejných věcí, přirozenosti a věnuji se detailům," vysvětluje.

„Před pár lety jsem začala koketovat s abstrakcí. Při tvorbě prožívám netušené vzrušení a dobrodružství. Stačí vzít do ruky špachtle, barvy a cítím pocit úplného uvolnění. Jsem pak už jenom moc zvědavá na reakce pozorovatelů," dodává s úsměvem Sylva Procházková.

Její práce byly k vidění na řadě výstav, navrhovala a zrealizovala scény pro představení Docela velkého divadla v Litvínově, ilustrovala knížky.

Hrnky pro Český porcelán v Dubí

Ovšem co je úplnou novinkou, to je její spolupráce s Českým porcelánem v Dubí.

„Přihlásila jsem se do konkurzu na návrh vánočního talíře. Ten zůstal v mém případě jen u návrhu. Ale vzniklo něco jiného a pro mne jedinečného! Při rozhovoru s generálním ředitelem porcelánky jsem povídala o malování, námětech. Nu a Ing. Feix na základě toho přišel s nabídkou vytvořit originální hrnky. Takové, které by byly inspirovány městy a vesničkami tady v příhraničí, aby každý, kdo se na ně podívá, objevil něco připomínající mu jeho vlastní zážitky a vzpomínky, místa, kde mu bývalo dobře. To byla pro mne výzva a navíc byli jsme s panem Feixem na stejné vlně! Za tuto nabídku jsem moc ráda a čekám, jakou budou mít hrnky odezvu.

Hrnečky.

Vzniklo dvanáct různých námětů, najdete zde kostelík, radnici, cukrárničku i hospodu, na hrnečcích panuje život, žádné z městeček není liduprázdné. Naopak, je veselé a žije! Náměty jsem vymýšlela a zpracovávala velice ráda a čekám, jaké na nové hrnečky, které spatří oficiálně světlo světa už za pár dní, budou reakce," dodává při našem setkání Sylva Prchlíková, která, jak sama tvrdí, svými výtvarnými pracemi otevírá lidem okna do své duše.