Mostecký deník vypátral, že právě další sled historických událostí výrazným způsobem napomohl tomu, že se právě na tyto lidi zapomnělo, popřípadě mělo zapomenout.

Všichni tři startovali na olympijských hrách v Berlíně 1936 v šermu. Nedosáhli na nich oslnivých výsledků, zkrátka díru do světa neudělali.

Carmen Raisová vypadla už v prvním kole, když postupně se všemi svými soupeřkami z USA, Holandska, Švýcarska, Rakouska a domácího Německa prohrála. Klausnitzer a Rais byli členy kordového družstva, které ve čtvrtfinále vypadlo s Itálií. Nicméně všichni tři se mohli pyšnit tím, že na olympiádě startovali a v letech těsně po ní si své slávy také náležitě užívali. V době II. světové války, ale hlavně po jejím skončení. pak jejich životy nabraly zcela jiný směr, až nakonec v podstatě asi jako nežádoucí upadli v zapomnění.

O úspěchu a právu startu trojice z Litvínova, tehdy Oberleutensdorfu, na letní olympiádě v Berlíně v roce 1936 psaly místní noviny a lze najít informace i v kronice města. Všichni tři sportovci byli nejen reprezentanty Československa, ale také Fechten klubu Oberleutensdorf, tedy německého šermířského klubu, který měl vazby i na československou aristokracii. A právě tento fakt, spojený s událostmi berlínské olympiády, která byla demonstrací nacistického režimu a jakousi výkladní skříní hitlerovského Německa, byl také jedním z důvodů na jména oněch reprezentantů zapomenout.

A jak se začalo pátrání po osudech trojice? Vždy je to o náhodě, která sehrála více než významnou roli také v tomto případě.

Začalo to tabatěrkou

Rozplétání životních osudů tří aktérů olympiády z roku 1936 začalo loni na podzim. Za Karlem Novákem z mosteckého Divadla rozmanitostí, který se zajímá o regionální historii a vše s ní spojené, zejména pak o období kolem II. světové války, přišel kolega z Městského divadla v Mostě Viktor Rais s tabatěrkou. Výrobek Gold und Silberwaren fabrik z Vídně byl uložen v zachovalém koženém obalu. Po otevření se objevil vyrytý nápis Věnuje hrabě Kinský, prosinec 1935. Informace k tabatěrce byla, že Viktor ji má po svém tátovi.

TABATĚRKA. Za pátráním po osudu tří olympioniků stála právě tato tabatěrka s věnováním od hraběte Kinského.

TABATĚRKA. Za pátráním po osudu tří olympioniků stála právě tato tabatěrka s věnováním od hraběte Kinského. Foto: Edvard D. Beneš

„Nutně jsem se musel ptát, co měl Víťův otec společného s hrabětem Kinským," prozradil Mosteckému deníku Karel Novák s tím, že kolegova odpověď byla: „On šermoval a byl i na olympiádě."

Informace se dostala až k nám do redakce, a tak začalo pátrání, na jehož konci bylo zjištění, že Viktorův otec Václav Rais nebyl jediným, kdo se proslavil sportovním šermem a startem na olympijských hrách. Po setkání se synem Václava Raise a po pátrání v archivech a mezi regionálními historiky se podařilo sestavit medailonky a alespoň částečné životní osudy všech tří zmiňovaných sportovců. A ty nebyly ani v jednom případě jednoduché a bez životních šrámů.

Václav Rais

Měl ze zmiňované trojice asi nejtrpčí osud. Narodil se 20. dubna 1910, takže v době, kdy startoval na ZOH v Berlíně mu bylo 26 let. Po návratu si uměl slávy a života náležitým způsobem užívat. Svou sportovní kariéru spojil s Litvínovem Oberleutensdorfem a rodinou známého a oblíbeného litvínovského starosty Franze Xavera Klausnitzera. Částečně s ní spojil i životní kariéru.

Jeho otec Václav Rais starší byl v Litvínově majitelem koňského řeznictví, které nabízelo v té době obrovský hit, koňské karbanátky v housce za padesát haléřů. Když došlo k Mnichovské dohodě a později záboru československého pohraničí, chtěl Rais starší zůstat u své živnosti, navíc měl za manželku Němku, tak se rozhodl v Litvínově zůstat. I přesto se v průběhu dalších let, až do osvobození v roce 1945, nikdy nestal Němcem. Vždy byl on i členové jeho rodiny vedeni jako Češi. Mladý Václav se po práci, kdy si musel veškerý svůj volný čas nejdříve napracovat na hospodářství, věnoval sportovnímu šermu a jsou záznamy o tom, že závodil i poté, co začala II. světová válka. V kronice města Litvínova jsou zapsány jednotlivé turnaje, kterých se zúčastňoval v roce 1940.

V době II. světové války musel Václav Rais narukovat do německého vojska.

VE WEHRMACHTU. V době II. světové války musel Václav Rais narukovat do německého vojska.

Později, když prohrávající německá armáda potřebovala všechny muže, musel se šermem skončit, protože přišel povolávací rozkaz do Wehrmachtu. Připomeňme ještě, že Václav Rais mladší si musel už před záborem odsloužit vojenskou službu v československé armádě. Když válka skončila, byl jeho otec zatčen a obviněn z toho, že držel s Němci a že byl členem SA a NSKK. Do firmy koňské řeznictví byl nasazen český národní správce, jistý Chaloupka z Kladna. Rais starší byl později zproštěn viny, nicméně do své živnosti už se nikdy vrátit nesměl.

Co se pak dělo s rodinnými příslušníky Raisů se nám nepodařilo zjistit. Nicméně povedlo se vypátrat, že Václav mladší se po válce oženil a v roce 1954 se manželům narodil syn Viktor. Od něj jsme se dozvěděli, že jeho otec se vlastně po celý svůj zbytek života pokoušel získat živnost svého otce zpět a očistit jméno. Nikdy se to nepodařilo. Když přišel rok 1968, vypadalo to nadějně, jenže 21. srpen a další události udělali všemu rázný konec. Václav Rais se ocitl ve vězení a podle synových slov, ho to definitivně zlomilo.

Začal hledat útěchu v alkoholu. Vše pak odnášela rodina. „Nebylo to jednoduché. Přišel domů opilý, ničil zařízení, vztáhl ruku i na maminku," vzpomínal na složité období syn Viktor. Manželka se s ním tedy rozvedla a se synem odešli. Někdejší reprezentant tak díky démonu alkoholu skončil v podstatě jako bezdomovec. Našel pak azyl u své sestry Carmen v Horním Jiřetíně, kde se rozhodl dožít. Nicméně 23. července 1985 se z Horního Jiřetína odstěhoval do ústavu sociální péče v Janově, kde 20. srpna 1985 zemřel.

Alfred Klausnitzer

Byl nejmladším potomkem oblíbeného litvínovského starosty Franze Xavera Klausnitzera. Narodil se 4. 7. 1900. Starosta Klausnitzer byl otcem celkem osmi dětí, přičemž čtyři z nich zemřeli předčasně, ještě jako mimina.

KLAUSNITZEROVI. Děti starosty F. X. Klausnitzera na snímku z roku 1916. Vlevo sedí Franz Xaver, vpravo Rudolf, který v roce 1917 padl ve válce. Vlevo nahoře je nejmladší syn Alfred, vpravo pak dcera Elsa, která se provdala za Franze Uhle z Teplic.

KLAUSNITZEROVI. Děti starosty F. X. Klausnitzera na snímku z roku 1916. Vlevo sedí Franz Xaver, vpravo Rudolf, který v roce 1917 padl ve válce. Vlevo nahoře je nejmladší syn Alfred, vpravo pak dcera Elsa, která se provdala za Franze Uhle z Teplic.

Po návratu z olympiády v Berlíně byl Alfred nadále vůdčí osobností litvínovského šermířského klubu. Těsně před II. světovou válkou se nejspíš zapojil do dění na straně Henleinova hnutí, proti tehdejší československé republice, protože podle zápisu v litvínovské kronice z roku 1940 je uveden mezi 64 litvínovskými občany, kteří převzali sudetskou Pamětní medaili 1. října 1938. V té době již také vystupoval jako člen strany a navíc ještě v roce 1940 obdržel přímo z kanceláře Hitlera jako uznání sponu k pamětní medaili. Později také musel narukovat do Wehrmachtu, sloužil v nedalekých Teplicích. Když se blížil konec války, přišel za Václavem Raisem, svým kolegou z šermířského klubu, s nabídkou, aby společně uprchli před Rudou armádou a případnou mstou Čechů. Rais však odmítl a zůstal.
Alfred Klausnitzer údajně dožil v Německu, několikrát prý přijel do Mostu. Zemřel neznámo kdy a kde.

Carmen Raisová

Ani třetí z olympioniků, sestra Václava Raise, šermířka Carmen, neměla životní osud jednoduchý. V době války také stále šermovala, ovšem už pod novým jménem, protože se provdala, tak užívala jméno Carmen Slaboch. Společně s Hausteinovou byla oporou litvínovského klubu. Navíc Hausteinová nejspíš byla „favoritkou" bratra Václava.

CARMEN. Sestra Václava Raise, která pak dožívala v Horním Jiřetíně.

CARMEN. Sestra Václava Raise, která pak dožívala v Horním Jiřetíně.

Na konci války odjela s Klausnitzerovými do západní okupační zóny Německa. Později se stala majitelkou sítě hotelů a několikrát přijela do Československa za Václavem Raisem. Toho měla podle tvrzení syna Viktora přemlouvat k tomu, aby se za ní vystěhoval. Nicméně Václav to vždy odmítl a zůstal. Carmen poté, co se přehnalo poválečné období, žila na Mostecku a znovu se i vdala. Vybrala si za svého nového manžela místního vysokého komunistického funkcionáře, kterému tak zničila rodinu a život, protože jej navíc ještě vyloučili z partaje. Vzali se, on jí koupil dům v Horním Jiřetíně, kde údajně žila až do smrti. Ještě v pozdním věku vařila a myla nádobí v litvínovské restauraci U Hrušků. Kdy zemřela, se nám nepodařilo zjistit.

Příbuzní se dodnes domnívají, jestli to nebyla z její strany pomsta vládnoucímu komunistickému režimu, se kterým si s bratrem také užili své.

Foto: sbírka autora