Stejně jako při předchozím setkání před dvěma roky čekala na Zálužáky výstava fotografií. „Tentokrát jsem sháněla fotky na téma školství, protože připravujeme kroniku obce. Předloni jsme naopak vystavili fotky na téma obec Záluží, tak to jsme vystavovali různé fotky domů a vznikl z toho i kalendář – byl o něj takový zájem, že nám skoro nezbyly pro sponzory,“ vyprávěla Ilona Marková, členka přípravného výboru setkání Zálužáků. Prozradila také, že na 25. setkání by právě překvapením pro lidi byla kniha o Záluží.
Především u fotografií lidé hodně vzpomínali. „Tady v tom domě jsme bydleli a tady bydlel pan Hrabák, tedy v té části, kterou zrušili kvůli hydráku jako první,“ ukazoval na fotografii Vladimír Fryček, rodák ze Záluží. „My jsme se stěhovali, když už byl spodek Záluží rozbombardován. Náš dům to tenkrát nezasáhlo, ale pamatuji si ty díry. To jsme dokonce brali obrovské skříně z okolních domů a těmi jsme díry vždycky zatarasili. Také si vzpomínám, že při náletu zamlžovali – to byl takový smrad, že jsem se schovával pod deku,“ vzpomínal Fryček.
O svůj domov při bombardování přišel také nejstarší účastník setkání Rudolf Hrdlička. „Byl to strašný nálet, přiletěli v půl druhý, to se zrovna střídaly směny. Tenkrát snad ani nemohli zjistit, kolik lidí tam zůstalo,“ vzpomínal Hrdlička, který se do Záluží přistěhoval s rodiči v roce 1924 z Kladenska a dnes žije v Janově.
Záluží se ale nevylidnilo po náletech celé. „Obec se definitivně zrušila, až když se stavěla Petrochemie,“ vysvětlil kronikář města Litvínova Václav Novotný. I na tuto dobu Zálužáci vzpomínali. „Moje maminka se stěhovala poslední, tu nemohli vystěhovat, protože odmítala každý byt,“ smála se při vzpomínkách Dana Káňová, která se ze Záluží odstěhovala po svatbě do Meziboří.