Strakonický úspěch: Litvínovské mažoretky byly opět zlaté

Nelze ani říct, zda je to výhoda, neboť tím, že neprošly regionálními koly, neměly možnost „otestovat" si svoje soutěžní choreografie.
A protože Litvínovské mažoretky patří již tradičně mezi absolutní špičku v republice, musí být choreografie stále náročnější a lepší. Jak je známo, je těžké dostat se na vrchol, ale je mnohem těžší se na něm udržet a své kvality obhájit.

Letos nám naše choreografka, paní Veronika Hüblová, připravila opět nádherné, ale opět velmi, velmi, náročné choreografie. Na mě, jako trenérce zase bylo, do svých holčin vše „nařvat". A že toho „řvaní" a hulákání bylo!

Moje holky jsou teď v „telecích letech", takže bylo slziček a uražených pohledů nepočítaně. Každá druhá, nejméně jednou, chtěla skončit, ale jako vždy se zvedly, zdravě se na mne naštvaly a řekly si, že se jen tak nevzdají a že „tý uřvaný trenérce" ukáží, že nejsou žádné padavky.

A o víkendu opravdu ukázaly! Je známo, že konkurence, zvlášť v naší kategorii je rok od roku větší, tak jsme vyrážely do Strakonic sice bojovně, ale tak trošku s nervozitou. Před samotným začátkem pochodového defilé, které je jednou ze dvou povinných disciplín, jsem svým holčinám řekla, ať zapomenou na nervozitu, ať zapomenou na ty popadané hůlky při trénincích, ať prostě jdou srdíčkem a s radostí.

A jelikož máme nepsané pravidlo, že při soutěžích se na jejich vystoupení nedívám, tak jsem jen sledovala reakce okolí. A ty byly úžasné.
Věděla jsem, že první krůček k úspěchu máme za sebou. V neděli, kdy se soutěžilo v pódiových formacích jsem zase viděla v jejich očích strach. Strach z toho, aby nepopadaly hůlky, protože choreografie byla na hůlku velmi náročná a na trénincích nám vždycky popadalo nejméně pět hůlek. Když přišla řada na nás, tak jsem skoro ani nedýchala a opět jsem byla schovaná v zákulisí a nedívala se.
Jenže když jsem slyšela jak ti, co stáli poblíž jen vykřikovali, „ no to je krása", „ super" a „výborný", tak jsem nevydržela a po očku se dívala.

To, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Ty moje holky podaly životní výkon. Spadla pouze jedna jediná hůlka, což při tak náročné choreografii je výkon, hodný opravdových Mistrů. Tentokrát jsem si byla naprosto jistá, že „jsme to daly" a že je zlato naše.
A když při vyhlášení výsledků zaznělo to krásné „a Mistry Čech se stávají – Litvínovské mažoretky", tak jsem věděla, že všechna ta dřina stála za to.

Bylo to krásné vítězství, ale byl to jen krůček k vysněnému titulu Mistra České republiky, o který jedeme bojovat za čtrnáct dní do Poděbrad. A že ty moje holky nikomu nic nedají zadarmo, tak tím si všichni můžou být jistí. Do Poděbrad jedeme jednak s disciplínou pochodové defilé a pódiová formace, ale také nově s exhibition corsp, což je již twirlingová disciplína, kde se klade hodně velký důraz na práci s hůlkou a na tanec.

Bude to velmi náročný víkend, ale já věřím, že bude úspěšný a že Litvínovské mažoretky budou zase dělat čest svému městu.
Chtěla bych svým holkám moc poděkovat za tu obětavost a dřinu, se kterou přistupují k tréninkům i samotným soutěžím. Jsou úžasná banda a v tom je také síla, v tom, že se dokáží semknout a bojovat jako lvi. 

Jana Schützová