„Tohle zbožňuju, protože mě to drží pohromadě,“ řekne, když mu masér začne drtit svaly nohou.

Každý kluk, který dospěl až do juniorského věku, se vidí v dresu nejlepších týmů. Míst pro hráče v jednotlivých klubech je však strašně, strašně málo. Šance je malá, ale existuje, a i proto stojí za to tvrdě dřít, trénovat a bojovat za své místo na slunci. Díky Deníku se podíváme pod pokličku extraligového celku, přesněji se ocitáme v zápasovém dni, kdy klub HC BENZINA Litvínov hraje před domácími fanoušky.

Ráno

Je devět hodin ráno, a přestože se zápas hraje až v podvečer a dokonce navíc je neděle, na zimním stadionu je cvrkot v plném proudu. Ledaři jsou na svých místech a už od rána připravují led na večerní zápas tak, aby byl co nejkvalitnější.

My se ocitáme před branou pro většinu lidí absolutně neprostupnou. Před dveřmi do hráčské šatny. Hned při prvním kroku dovnitř narazíme na rozesmátého Radima Skuhrovce, nálada je tedy výborná a je k tomu důvod, protože po nepřesvědčivém začátku letošní extraligové sezony se Litvínovu daří.

„Teď je každý zápas extrémně důležitý, protože my jsme se nevzdali cíle bojovat o play off. Musíme do toho šlapat co to dá a do konce roku nasbírat co nejvíce bodů,“ svěřuje se mladý útočník Jakub Černý, který si připravuje svou hokejku pro dnešní zápas.

Do šatny mezitím dorazí všichni hráči, kteří večer nastoupí, rychle se převléknou a už jsou na ledě, kde si ještě tým vyzkouší některé herní taktické situace.

Oběd

Je po tréninku a my se jdeme posilnit s velkou částí týmu na oběd. Někteří hráči bydlí přímo v Litvínově, ti ostatní, třeba jako obránce Ivan Švarný, který pochází ze Slovenska, se musí spokojit s hospodskou stravou. „Mně to nevadí. K hokejovému životu tohle patří. Už jako velmi mladý jsem vycestoval do zámoří, abych se tam pokusil prorazit do NHL. Naučil jsem se perfektně anglicky, získal hodně výborných hokejových návyků a zkušeností, takže jsem za to angažmá hrozně rád,“ zavzpomínal urostlý bek.

„Proč jsem v Litvínově? Přišla ze strany klubu dobrá nabídka a já chtěl zůstat v české extralize. A i díky výkonnosti v Litvínově jsem se loni dostal do reprezentace Slovenska, čehož si hodně vážím,“ dodal Ivan Švarný.

Oběd je za námi a jde se povinně odpočívat. Hráči mají do třetí hodiny odpoledne volno, ale práce v zákulisí zimáku neustává. „Vše musí být nachystané pro bezproblémový chod zápasového dne. Od zázemí pro novináře, VIP hosty, hostující tým až po ty nejdůležitější, kterými jsou pro každý klub jeho fanoušci,“ říká tiskový mluvčí klubu Vladimír Novotný.

Hostesky hned po obědě zaujímají svá místa, aby připravily pohoštění pro hosty klubu, stále se dolaďují drobnosti ohledně hostujícího týmu, třeba kolik který hráč chce vstupenek pro své příbuzné a známé.

Vše se řeší se zaběhnutou rutinou, přesto je cítit napětí. Nikdo to nepřizná, ale už od rána se každému v hlavě honí myšlenka: Vyhrajeme? Získáme další body? Nezklameme své fanoušky na domácím stadionu? Jsou ta vítězství jen náhodná, nebo opravdu tým získává formu? Na každou jednotlivou otázku budeme znát odpověď už tento večer.

Odpoledne

Čas se posunul a je tu třetí hodina odpolední. Do zápasu zbývá stopadesát minut. Hráči se začínají scházet a každý má svůj vlastní rituál, jak se dostat do té zápasové nálady. Kdo vždy dorazí mezi prvními, to je kapitán týmu Robert Reichel, který se svlékne a už lehá na masérské lehátko.
„Masáž a zahřátí svalů je pro mne čím dál důležitější. Už jsem toho v hokeji odehrál strašně moc a tělo je opotřebované, ale tvrdě makám na tom, aby stále fungovalo a k tomu patří i pravidelné masáže,“ přiznává olympijský vítěz z Nagana.

Dalším, kdo pravidelně lehával na relaxační lehátko, byl i Jirka Šlégr, který se však nyní zabydluje v pozici asistenta trenéra.

„Jaký je to být trenérem? Já pořád opakuji, že to tak nevnímám. Jsem pořád hráčem týmu a to, že mu nyní nepomáhám přímo na ledě, ale jako asistent, tak to beru jako štěstí v neštěstí, protože každý ví, že nejsem zdravotně úplně v pořádku. A to, že jsem na střídačce spolu s Jirkou Kučerou, beru jako perfektní alternativu. Když vyhráváme, jsem fakt šťastnej člověk a snad se mi i splní můj poslední hokejový sen, kterým je získat s Litvínovem titul mistra,“ přiznal Jiří Šlégr.

A jak tráví těsně před zápasem svůj čas ostatní hráči? Baví se, vtipkují, připravují si výstroj, někteří si znovu omotávají hokejky izolepou a každý z hráčů má svůj specifický způsob. Je to zábava tohle sledovat. Škoda, že tu nemůžete být se mnou.

Těsně před

Jde se na rozbruslení a poslední zahřátí těšně před zápasem. Každý z hráčů po očku sleduje soupeře, aby se ujistil, že je v lepší formě než soupeř a že ho zajisté porazí. Je to sice kolektivní hra, ale na výkonu každého jednotlivce záleží.

Zbývá deset minut do zápasu a vy jste spolu se mnou v šatně při poslední poradě.

„Chlapi, v posledních zápasech jsme dokázali, že umíme hokej hrát a že jsme schopní porazit každý tým v extralize. Dnes to není jinak. Jdeme si pro tři body a jen to nás zajímá!“ zahřímal kouč Jiří Kučera. Hurá do boje!

Byl to boj, jak se patří k severočeskému derby. Zápas s Bílými Tygry Liberec skončil 5:3 pro domácí.