O čem vaše vůbec první album je?
Je to o pravdě, o životě a o tom, jak to tady chodí. Také je to o tom, jak my vidíme společnost, která hip hop povětšinou zavrhuje a myslí si, že jsme hulváti. Přitom tahle společnost v některých případech bývá tisíckrát horší jak my. Má to lidem říct, že nejsme tak zlí, jak to vypadá. Navíc deska vrací hip hop k jeho základům, protože dnešní doba je plná hip hopu, který za nic nestojí. Řada mladých lže a říká o sobě, jak jsou nejlepší. Proto se moje album vrací k základům, které ukazují na reálný život a jeho problémy. Tak, jak to má prostě být.

Jak dlouho jste své debutové album připravoval?
Makal jsem na něm téměř rok. Napsat a udělat devatenáct skladeb, vedle práce, která mě živí, není zase až tak jednoduché, ale povedlo se. A jsem za to rád.

Muzika vás provází jak dlouho?
Dá se říct, že odjakživa. Můj zájem o hudbu postupem času vyplynul ze života. Začalo to venku, když jsme s klukama tak nějak plácali rýmy a vůbec mě nenapadlo, že bych kdy skládal a udělal album. Pak to prostě nějakým způsobem vysublimovalo a hudba dospěla se mnou. Nakonec jsem došel k tomu, že jsem tam, že to myslím vážně a že bych chtěl nahrát cédo. Rozhodl jsem se, že do toho zkrátka šlápnu.

Back to the Basic je čistě vaše práce, nebo jste s někým na jeho tvorbě spolupracoval?
Nejvíc práce jsem na něm odvedl sám, ale je jasné, že všechno člověk sám dělat nemůže, takže mám na albu množství různých hostů. Jsou tam kluci přímo z Harlemu, ze San Francisca, z Bosny nebo z Ruska. Je to mezinárodně propojené. Všem bych rád za to, že se na albu nějakým způsobem podíleli, poděkoval.

Edvard D. Beneš