Vánoce jsou oficiálně vyhlášeny svátky klidu a míru. Ne vždy je to však pravidlem, zejména pak, když zuří válka. Před 70 lety se o tom v prosinci 1944 na vlastní kůži mohli přesvědčit také obyvatelé Mostecka.

Letecká ofenzíva spojenců proti výrobnám paliv vrcholila. Celá oblast v okolí Mostu a chemického závodu v Záluží zažila v samotném závěru roku hned třikrát bombardování. Všechny tři nálety provedli Američané, ze svých základen v jižní Itálii.

První nálet v závěru roku 1944 přišel 16. prosince. Rafinérie sice byla zasažena, ale ne tak citelně, aby se uvažovalo o ukončení výroby. U Perštejna na Chomutovsku havarovala americká stíhačka P 51 Mustang, v jejíž troskách zahynul pilot F. G. Wilson.

Druhá akce spojeneckého letectva na sebe nenechala dlouho čekat. Bombardovací svazy se nad Mosteckem objevily už 20. prosince a chemička opět utrpěla škody.

Naposledy v roce 1944 bombardovalo spojenecké letectvo chemický závod v Záluží na Boží hod vánoční, 25. prosince. Nálet byl třináctým v pořadí.

Kromě Záluží americké letecké svazy měly za cíl také Wels a Innsbruck. Kvůli nepříznivému počasí nad Alpami se však část svazu vrátila a bombardovala seřazovací nádraží v italském Mestre.

Nad Mostecko tak dorazilo pouhých šestadvacet strojů, které shodily svůj smrtonosný náklad na cíl. Od začátku byla celá skupina amerických bombardérů pod těžkou palbou německé protiletadlové obrany flaku.

Jeden ze strojů, Boeing B- 17 Flying Fortress od 463. bombardovací skupiny, inkasoval 25. prosince nad Mosteckem zásah a zřítil se do prostoru mezi obcemi Jezeří a Dřínov. Letci se snažili neovladatelný stroj, pilotovaný Claudem Rainsem, rodákem z Texasu, opustit na padácích.

„Jeden padák se tuším neotevřel, nebo až po delším pádu. Když se stroj už skoro dostal z mého zorného úhlu kvůli kouřové cloně nad cílem, spatřil jsem, jak vyšlehly plameny, jakoby explodoval ještě, než dopadl na zem,“ řekl ve svědecké výpovědi Sgt Sam Foster, střelec ze sousedního bombardéru, který tragédii svých kolegů sledoval. Pět letců havárii přežilo, čtyři zahynuli. Jedním z těch, kteří sestřel nepřežili, byl střelec Sgt George A. Roggenbuck, jehož řetízek ze zápěstí našel v 90. letech minulého století jeden z houbařů v lese. Roggenbucka nejspíš zabila exploze.

Osádka sestřeleného bombardéru Pilot 1st/Lt Claude L. Rains, Co/Pilot 1st/Lt Henry F. Renard, Navigator 2nd/Lt Harvey L. Eustrom, Bombardier 1st/Lt Ernest F. Scanlon, Engineer T/Sgt Earl C. Welborn, Radio/Operator T/Sgt Zelah G. McBride jr. KIA, Low Waist Gunner S/Sgt Walter R. West KIA, Bail Turret Gunner S/Sgt David R. McCleary KIA, Tail Gunner S/Sgt George A. Roggenbuck KIA.

„Ukázali nám jeho kombinézu. Byla celé proděravělá od střepin, ale my jsme jim nevěřili,“ vypověděl s odstupem několika let druhý pilot letounu Henry F. Renard, který se zachránil na padáku. Poblíž Vysoké pece pak byl zajat a před transportem do zajateckého tábora byl vězněn na zámku Jezeří.

Smrt v troskách Létající pevnosti našli ještě radio operator T/Sgt Zelah G. McBride jr. a palubní střelci S/Sgt Walter R. West s S/Sgt Davidem R. McClearym. Ostatky zahynulých letců byly uloženy na dřínovském hřbitově, kde byly po válce exhumovány a odvezeny na spojenecký hřbitov nebo do USA. Také poslední letecký úder amerického letectva v roce 1944 si vyžádal oběti na životech. Bombardování nepřežilo osm britských zajatců. Zahynul holandský zajatec Theodorus Versluis z lágru 17/18. Bomby nezasáhly pouze chemičku, ale také okolí. Dopadly například do Želenic, kde výbuch jedné z nich zabil sedmatřicetiletou manželku statkáře Marii Spor, která se odmítla před náletem schovat. Těžce zraněn byl horník Keller. Nakolik zásahů utrpěla šachta Himmlefürst Kníže nebes, poblíž Janova.

V samotném Záluží byly na ulici směrem na Litvínov totálně zničeny čtyři domy, pět bylo poškozeno středně a jeden lehce. Na Janovské hlásili deset poškozených domů lehce. Díky prosincovým akcím utrpěl závod další škody, ovšem největší poničení výrobních provozů mělo teprve přijít. Stalo se tak v noci 16. ledna 1945, kdy závod těžce poškodil nálet britského bombardovacího letectva RAF tak, že se výroba zcela zastavila.

Chemický závod v Záluží se ocitl poprvé v hledáčku spojeneckých bombardérů 12. května 1944, kdy zažil první velký nálet. Akce byla zařazena do strategického bombardování Bitvy o palivo. Spojenci tak leteckou ofenzívou narušili výrobu pohonných hmot pro německou válečnou mašinérii, která tak byla citelně ochromena a vyřazení chemických rafinérií z provozu urychlilo konec války. Mostecko zažilo v průběhu celkem 17 náletů.