Popeleční středou (18. února) začíná liturgická doba postní - čtyřicetidenní postní období, které je přípravou křesťanů na Velikonoce. Zavedení „popeleční středy" se datuje do 6. – 7. století. Od konce 11. století se na Popeleční středu uděluje popelem znamení kříže na čelo, nebo je popel sypán na hlavu. Přijetí popelce je znamením kajícnosti. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svoje hříchy a vyjadřuje vůli učinit pokání s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (u nás nejčastěji z ratolestí vrby jívy) posvěcených v předchozím roce na Květnou neděli.

K postní době patří tradiční postní almužna – to je pastorační akce, kdy lidé střádají peníze za věci, které si odřeknou, do malých papírových schránek – postních pokladniček (postniček) a po uplynutí postního období věnují tento finanční příspěvek na dobročinné účely (farnosti, charitě).

Almužna je schopností člověka nepřát jen sám sobě, ale rozdávat potřebným. Je jednou z možností, jak smysluplně prožít období půstu a připravit se na Velikonoce – svátky ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Dalšími projevy jsou modlitba a sebekázeň – disciplína křesťanského života.

Čtyřicetidenní postní období před Velikonocemi je časem zklidnění, proto pořádání masopustních veselic v tomto čase je vyjádřením neúcty katolickým věřícím. Kalendářně je pro slavení masopustu vyhrazeno období mezi Vánocemi a postní dobou.

Jana Michálková, tisková mluvčí Biskupství litoměřického