Opuštěné prasátko Pepu chytila Lucie Sujová skokem do skrýše bezdomovce

„Chytila ho, Lucka ho chytila!" Alena Klímová pláče do telefonu štěstím. Je úterý dopoledne a předsedkyně Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti oznamuje Mosteckému deníku, že prasátko Pepa je po dvoudenním napínavém dobrodružství zachráněno.

Alena byla jednou z hlavních organizátorek celé akce, z Prahy na dálku domlouvala pomoc a s kolegy zajistila Pepovi nový klidný domov.

Pepu, kterému hrozila v mrazu smrt, chytila v houštině mosteckého parku Šibeník chovatelka prasátek a členka klubu Lucie Sujová, která přijela až ze středních Čech. Po neúspěšných pokusech skupinky členů klubu chytit Pepu do speciální sítě (a po marném nočním pátraní ve spolupráci s městskou policií) Lucie popadla Pepu do náruče poté, co se v době, kdy už ztrácela naději, vrhla po hlavě do úkrytu bezdomovce, kde se něco podezřele hýbalo. „Pocítila jsem hroznou radost, že žije," řekla Lucie Mosteckému deníku, když Pepa odpočíval v jejím autě a dával Mostu sbohem.

Jak to všechno začalo

Mostecký deník o víkendu zveřejnil reportáž o malém opuštěném asijském prasátku Pepovi, který žije mezi sýkorkami v parku uprostřed města, kam ho od Vánoc chodí krmit skupinky seniorů. Redakce domluvila odchyt mláděte městskou policií a umístění do zvířecího útulku v Rudolicích. Jenže reportáž měla obrovský ohlas a redakci se začali ozývat různí lidé i organizace s nabídkami pomoci, zejména velice aktivní Český klub majitelů prasátek chovaných v domácnosti, který byl připraven rychle zorganizovat záchrannou akci. V neděli večer redakci kontaktovala také paní Alice z Mostu, která se představila jako majitelka prasete, o kterém četla na facebooku. Dohodli jsme si schůzku v pondělí ráno v parku, kde se Alice pokusí Pepu chytit. Klub měl přijít na řadu jako druhý, pokud by Alice byla neúspěšná.

Pondělí

S Alicí se potkáváme v parku kolem osmé ráno. Přichází se synem Zdeňkem, školákem. Maminka říká, že prasátko, kterého stejně jako seniorky nazvala Pepa, koupila od jedné chovatelky z Loun za 500 korun a dala ho synovi k Vánocům. S prasátkem chtěli žít v malém bytě poblíž nemocnice a chtěli z něj mít domácího mazlíčka.

„Byl náš, ale po Vánocích nám utekl. Volala jsem hned na městskou policii a ta nám řekla, že když se najde, tak nás budou kontaktovat," vypráví Alice. Pepa je podle ní starý asi 2 až 3 měsíce. „Když jsem ho 26. prosince venčila, vyvlíkl se mi z kšírů a utíkal směrem k 7.ZŠ. Nemohli jsme ho najít. Překvapuje mě, že se dostal až sem," konstatuje.

A pak ho spatříme, jak chodí v parku mezi stromy. „Pepo, Pepíku!" volá Alice. Jenže Pepa zmizí. Sypou mu krmení na zem. Čekají, zda přijde. Nepřichází. Alice, která o chovu prasat moc neví, se rozhodne požádat o pomoc klub majitelů prasátek. Alena Klímová jí během telefonického rozhovoru v parku vysvětluje, že odchytový tým členů klubu vyrazí ještě dnes odpoledne z Prahy a zajistí i ošetření. Alice, která je nezaměstnaná, má obavy, že ji to bude stát hodně peněz. Váhá, i když zjistí, že by platila jen za benzin. Když si po telefonické přednášce uvědomí, že mít prase v bytě je velká zodpovědnost a že může mít až 200 kilogramů, zříká se Pepy ve prospěch klubu. Jeho předsedkyně, která z vážných zdravotních důvodů nemůže do Mostu přijet, zahajuje celostátní záchrannou akci a mezi členy hledá dobrovolníky, kteří by pomohli. Alice se synem odcházejí z parku. Zdeněk se tváří smutně. „Je mi to líto, stále ho chci," svěří se.

Mostecký deník na doporučení klubu postaví pro Pepu v parku improvizovaný přístřešek z větví, krabice, novin a kabátu, aby se do doby odchytu mohl ohřát.

Do akce se zapojuje městská policie, která umožňuje odchytovému týmu vjezd do parku a poskytuje mu další asistenci, kterou tým uvítá a rád využije. Odchyt s hlídkou strážníků začíná ve tři hodiny odpoledne. Účastní se ho desítka lidí.

„Přijeli jsme proto, že je třeba odchytit velmi mladého jedince samečka prasete zakrslého. Přijeli jsme narychlo, protože mají udeřit mrazy a ten prasýnek je velmi malý a je tu vysoké riziko, že dlouhotrvající mrazy nepřežije," vysvětluje Martina Katzerová, prezidentka Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti. Z fotografií zjistila, že Pepa se narodil s vrozenou vadou, má výchlipku předkožky, do které si močí. Věk Pepy těžko odhaduje. „Troufám si říci, že v době kolem Štědrého dne, kdy bylo vypuštěné, by mělo být ještě u matky," dodává prezidentka klubu, která přijela až z Příbrami. Pepa je tzv. vořech, zakrslé prase, kříženec. Jako živočišný druh je stavěno na minimální teplotu +15 stupňů, takže to, že Pepa žije, svědčí o jeho mimořádné odolnosti a štěstí.

Když ho tým spatří, hned si ho zamiluje. Dobrovolníci nejprve posbírají v okolí houštiny všechno jídlo naházené lidmi, aby Pepu nasměrovali tam, kde bude konstrukce s padací sítí. Pod ni dají zdravé dobroty a pak výjimečně i voňavou sekanou, protože první pokus chytit prasátko do ruky nevyšel a muselo se čekat další hodinu, než plaché zvíře přišlo opět blíž. Když se dostalo pod síť, na povel na něj spadla, ale Pepa opět unikl. „Crucifix!" zaznělo v chumlu, který neúspěšně po Pepovi skočil. Tým se strážníky čekal na Pepu i za tmy. Mrzlo až praštělo. Strážníci nasadili do akce infračervený dalekohled, ale po Pepovi se slehla zem. „Kdyby tak věděl, co ho u mě čeká, tak se nechá chytit. Připravila jsem mu polívčičku," volala večer do redakce smutná předsedkyně klubu. Lucie Sujová se vrátila domů až v jednu v noci a v úterý vstávala v pět ráno.

Úterý

Pepa se neukazuje. Lucie je neklidná. Děsí se myšlenky, že Pepa nežije. Je připravena tu zůstat, dokud ho nenajde. Má u sebe dcerku, z chovatelů ale přijela do parku sama, ostatní nemohli, ona má poslední den volna. Se strážníkem prozkoumali houštinu i okolí. Strážník odjíždí. Platí domluva, že pokud se Pepa objeví, hlídka na zavolání přijde a pomůže spustit síť.

Dcerka si hraje v zahřátém autě a Lucie začíná být opět nervózní. Pepa stále nikde. Pak ji napadne jít důkladně prozkoumat pelech bezdomovce, který předtím spatřili v jednom houští. „Najednou se to tam začalo hýbat. Na nic jsem nečekala a skočila jsem šipku mezi matrace. Bezdomovec, nebezdomovec, teď už mi neutečeš, řekla jsem si. Kdyby tam byl bezdomovec, tak by asi koukal," popsala Lucie, jak našla Pepu. „Mě se tak ulevilo, že není zmrzlý. Přimáčkla jsem si ho k tělu a utíkala s ním k autu."

V poledne Pepu odvezla k Aleně Klímové na první ošetření a relaxaci. Čeká ho zvěrolékař, kastrace a má zajištěné místo u jednoho člena klubu, kde bude v klidu žít až do stáří, to je zhruba dvacet let. Bude z něj takzvaný „gaučák", domácí mazlíček.

Odpoledne Alena Klímová z Prahy oznamuje: „Mám ho v náručí. Spinká. Čumáček má zabořený pod mým krkem." Večer dodala, že zatím to s Pepou vypadá dobře a kromě velké rýmy nemá žádné potíže.

Pepa má tu nejlepší péči, jakou si prase dokáže představit.

Vykoupaný, voňavý a v teploučku. Spokojený Pepa spí v náručí Aleny Klímové.

Zajímavosti

- Pro členy Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti jsou tato zvířata životní vášní, proto je zachraňují po celé ČR a šíří osvětu, aby si lidé uvědomili, že mít doma prasátko není žádná legrace. Hluboký vztah, který bývá pro mnohé chovatele návykový (prasátko se stává doslova členem rodiny), vzniká dlouhodobou trpělivou péčí. Kdo chce vědět víc, může navštívit stránky klubu www.prasatkovdomacnosti.cz

- Jedna babička se málem poprala v parku s pejskařkou, jejíž pes snědl Pepovi granule, které mu babička donesla pod strom. „Nemohla jsem celou noc spát," řekla babička, která prasátku držela palce. Když se dozvěděla, že Pepa je živ a zdráv a je chycen a odvážen do bezpečí, rozplakala se.

- Odchytový tým moc chválil za podporu a asistenci městskou policii, která pomáhala stavět a spouštět síť, pátrat po okolí a nasadila noční dalekohled.

- Lucie Sujová má v rodinném domě na Benešovsku tři prasátka. To největší, Ferdina, váží přibližně dvě stě kilogramů. Byla chycena před třemi lety v Brně. Pepa z Mostu může být jako Ferdina. Podle Lucie bude mít určitě přes sto kilogramů. To, že přežil v parku, svědčí o jeho mimořádné odolnosti, chytrosti a vůli přežít. "Je to frajer," řekla Lucie.