O tom, že zámek Jezeří existuje, tak budou vědět lidé v Japonsku, Koreji, Turecku, Holandsku, Španělsku, Itálii i Francii a Srbsku či Rusku. Paradoxní je, že prostředí zámku Jezeří tak znají cizí lidé, zatímco někteří zdejší z Mostecka k Jezeří nemohou trefit. „Jezdí nám sem lidé z Moravy, ale místní mi říkají, že nevěděli, jak to najít. Já už nevím, kam všude bych dala značky,“ podotkla kastelánka Hana Krejčová. Poprvé zámek poznala i Andrea Vitáková z Chomutova, která spolu s dalším Čechem skupinu dobrovolníků vedla. „Když jsem poprvé viděla zámek, tak jsem si řekla, že je to vlastně troska a když jsem viděla i tu šachtu kolem… Když prostě jedete od Chomutova do Mostu, tak tam rekultivace mají udělané tak, aby ta šachta nebyla vidět tolik, jako když si tady stoupnete na kopec a vidíte přímo dolů – já jsem se úplně zděsila. Hodně lidí z Chomutova podle mě vůbec neví, že to takto vypadá. Spousta lidí si myslí, že se vše rekultivuje. Jenže se rekultivuje pouze to, co je vidět,“ popisovala své první dojmy Andrea a dodala, že po dvou týdnech na zámku v lesích si již nedokáže představit, že se vrátí zpět do paneláku. „Lidé z vesnice a tady na zámku drží hodně při sobě a pomáhají si. I tak je tu hodně práce. Dalo by se tu dělat od rána do večera. Mám v plánu sem přijet ještě jednou teď v létě,“ dodala mladá dívka s tím, že takové pozvání přijala právě od lidí ze zámku. Kastelánka potvrdila, že v šoku byli v první chvíli všichni dobrovolníci. „Oni ze svých zemí povrchové doly neznají. Děvčata z Francie vyprávěla, že všechny doly jsou u nich už zahrabané. Kluk z Turecka říkal, že mu hluk z lomu připadá jak dunivá česká hudba, jak to neustále slyšel,“ popsala pocity dalších dobrovolníků. „Když jsem to uviděla, tak jsem nevěděla, co se tam stalo, co je to za zvuk. Když jsme se pak jednou po okolí procházeli, tak jsme mohli vidět ten kontrast mezi doly a těmi zelenými lesy,“ vypověděla Maria Manrique ze Španělska. Pro většinu z nich však všechno z okolí bylo neuvěřitelně nové. „Poprvé, když jsme 15. července přijeli, tak jsme se báli – toho zámku, okolí, těch stromů a kopců,“ vzpomínala Maria, dodala však, že po těch 14 dnech se tu ale cítí jako doma. Letošních 16 pomocníků jsou již 15. partou, která vždy v létě na Jezeří pomáhala. „Pomocníky ve world kempech z celého světa využívá v Česku hned několik zámků, nebo i zoologických zahrad. Zprostředkovává je pražská kancelář KMC. Oni nám dají seznam dobrovolníků, my jim zajistíme nocleh a stravu a nějaké kulturní vyžití. Dobrovolníci pak u nás pomáhají a přitom si sami platí letenku,“ vysvětlila Krejčová a dodala, že to považuje za ohromnou obětavost. Letošní partička mladých lidí podle ní odvedla i obrovský kus práce. „Pomáhali hlavně s pracemi, na které nám nezbývá při každodenních povinnostech čas. Vyklidili například prostory, které nejsou zahrnuty v prohlídce. Čistili dlažbu před kočárovnou a také spodní terasu. Postarali se i o přístupovou cestu k zámku – ta sice není naše, ale kdyby se to čas od času neudělalo, tak se sem nedostaneme,“ vyjmenovala některé z činností kastelánka. „Nebyla to nijak náročná práce, každý den to tu bylo čistější. Jsme rádi, že jsme tu mohli pomoci,“ pověděla Raphaëlle Mouttet z Francie. Všichni dobrovolníci si odnesou ale i jiné zážitky. „Když jsem se například doslechla, že mají přijet i z Turecka, tak jsem se úplně zděsila, že to tu bude nebezpečné, ale jsou úplně normální jako my. Je také úžasné poznávat jejich způsoby. Třeba i to, jak každý národ myje nádobí, nebo že i oni jsou zvyklí jíst v deset, zatímco já už chodím spát,“ smála se Češka Andrea. Večeře pak večer připravovala služba – každý večer z jiné země. „Ochutnali tak třeba boršč,“ vyprávěla kastelánka. A jací jsou z pohledu cizinců Češi? „Češi mají jiný charakter, nejprve jsou neproniknutelní, ale myslím si, že jsou to skvělí lidé. Hlavně ale musím říct, že česká děvčata jsou opravdu krásná,“ řekl David Herrero ze Španělska, jaký si o Češích udělal obrázek.