Světoběžník se ve vesničce na jihu Mostecka zastavil, aby mu na obecním úřadu dali potvrzení o návštěvě. Předtím ho na mosteckém magistrátu odmítli přijmout. Prý na úřad nesmí psi a primátor nemá čas. Tak šel dál. S podobným chladným neosobním přístupem už se setkal mnohokrát.

Pro potvrzení jde vždy, když někam dorazí. Podobné formuláře mu mají pomoci k zápisu do Guinessovy knihy rekordů. „Nabídli jsme mu přenocování na sále v kulturním domě, nic jiného tu nemáme, nejsme na to zařízení," s omluvou říká tamní starosta Radim Novák. „To mi vůbec nevadí. Je to pro mě víc, než nějaká osamocená noc v hotelu. Můžu mluvit s lidmi, poznávat je," říká lehce opálený čtyřicátník.

V osmadvaceti letech se rozhodl změnit svůj život a vydal se na cestu. K zemím, které Gianluca Ratta prošel, patří Francie, Německo, Švýcarsko, Rakousko a samozřejmě jeho rodná Itálie. Peníze na živobytí nepotřebuje. „Lidé se mě neustále ptají na peníze, na materiální věci. Ty ale nejsou důležité, jsou jen okolo vás. Podstatné je, co máte v sobě, ve svém srdci a mysli. To, co cítíte, to jste vy. Peníze k životu nepotřebuji. Mám všechno. Jsem svobodný člověk, nemám žádnou ženu, ani děti. Jen matku a sestru. Občas se k nim vracím na Vánoce, ale už jsem v Itálii dva roky nebyl," řekl chodec našim novinám.

Dnes odchází z Malého Března směrem na Chomutov, Karlovy Vary, potom chce navštívit Plzeň, České Budějovice, Brno a pak opustí naši republiku, kde se už naučil několik českých slov i frází. Kdy se vrátí do rodné Itálie a ukončí svoji cestu, neví. „Nemám žádný takový plán," kroutí hlavou cestovatel.