Fronty stály na nejlevnější zboží i na dávky. Nebyly vozíky ani čísla

Je mír, ale chudoba nemizí. Prazvláštní chudoba. Ve 21. století, kdy se máme celkově nejlépe v historii, lidé na Mostecku hovoří o nedostatku. Chudí si často připadají i ti, co pracují. Přestože mají internet, mobily, moderní byty, zdravotní péči a jejich děti školy, bojují s dluhy, nájmem a s ostatními o lístečky na sociální dávky a o nejlevnější zboží.

Tu frontu nešlo přehlédnout. Kroutila se u budovy stojící mezi SHD a Priorem.Zhruba třicet lidí se v půl deváté ráno tlačilo u jedné z výloh. Každý se snažil převýšit jedince stojícího před sebou, aby měl lepší výhled.

„Na co tu čekáte?“ ptám se jedné z žen. „Na košíky. Už není volný ani jeden,“ vyhrkne s očima navrch hlavy. „A co tam mají tak lákavého?“ pokládám druhou otázku. Všichni mě přejedou zvláštním pohledem. Asi to byl blbý dotaz. „Já nevím. Ale všechno je tam tak levný,“ dodá žena a ruce vztáhne ke vchodu do obchodu. Uvnitř je plno. Lidé se tam přehrabují v regálech plných oblečení a různých doplňků. Na všechny strany „křičí“ cenovky s číslicí 39.

Výprodej v sekáči

Naproti přes ulici se čekající dav nahrnul do second handu. Lidé plní pytle zbožím za 10 Kč. Co na tom, že to nosil někdo cizí. Jeden muž vytahuje z hromady značkové rifle. „Takové mi vydrží deset let,“ prohlásí. „Nechodí sem jen chudí, ale i ti, co hledají kvalitní oblečení, které je jinde jako nové příšerně drahé,“ hájí ostatní další zákazník.

Půl kilometru dál, u hypermarketu u stadionu, stojí na parkovišti fronta na nákupní vozíky. Uvnitř je nával. Není to velikonočními slevami. „Tohle je tu každý týden,“ říká senior bez vozíku. Některé zboží zmizí z regálů okamžitě. Dostat se k pokladnám je skoro nemožné. Ulička je ucpaná.

Ve stejnou chvíli procházejí sousedním sídlištěm tiše jako myšky žena a školák. Vybírají popelnice. Žena má několik prstenů, chlapec mobil. Posadí se s plnou taškou na okraj silnice a mlčí. Začaly mu velikonoční prázdniny.

Dávky v kraji? Skoro dvě miliardy od ledna

Ráno jsou fronty nejen u regálů se slevami, ale i u mosteckého úřadu práce. Ne ve zprostředkovatelně práce, ale na sociálce. Kdo nepřijde včas, tedy brzy ráno, odchází často naštvaně domů: nezbyl na něj pořadníkový lísteček s číslem. „V úterý jsem se nechytla, musela jsem přijít další den,“ svěřila se pracující matka samoživitelka, která má nárok na příspěvek na bydlení.

Mostecko patří k okresům, kam stát posílá v přepočtu nejvíce sociálních podpor a dávek. V průběhu března přiteklo do celého Ústeckého kraje přes 641 milionů korun. Jen dávky v hmotné nouzi dostalo v kraji přes 40 tisíc lidí, dohromady obdrželi 162 milionů korun. „Od začátku roku bylo celkem podpořeno 580 317 žadatelů o některou z dávek a vyplacená částka přesáhla 1,8 miliardy korun,“ sdělil Michal Tuček, analytik trhu práce.

Dotované ubytovny pro chudé v bytech

V Mostě se navíc začíná více hovořit o sociální turistice a o vytváření „ubytoven pro chudé“ v běžných obytných domech, kde majitelé bytů využívají přílivu dávek na zdražené nájemné.„Je to katastrofa,“ připouští primátor Vlastimil Vozka. Město nemá od roku 2012 žádné dávky na starosti. Vše přezval státní úřad práce. „Jsme si vědomi, že moc udělat nemůžeme, ale nemůžeme sedět se založenýma rukama,“ dodává náměstkyně Hana Jeníčková. Radní rozhodli, že na jaře bude v Mostě kulatý stůl k řešení sociálních problémů. Mají přijet i z ministerstva.

Volá se po změně zákonů, aby dávky šly jen těm, kdo to opravdu potřebují. Po tom se už ale volá přes dvacet let.