VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fotoreportér nemačká jen spoušť aparátu

Most, Ústí nad Labem – „To se ti to žije, fotíš si celebrity, VIP osoby, politiky, herce, zpěváky, sportovce. Baštíš si na rautech a mačkáš jen spoušť, to by dokázalo i malé dítě,“ řekl mi tak trochu závistivě před časem kamarád v hospodě. Co je to prý za práci, běhat s fotoaparátem kolem krku a fotit a fotit.Fotoreportér ale není jen povolání, je to hlavně poslání. Přinášet informace.

10.1.2010 2
SDÍLEJ:

Fotoreportér Deníku Jan Vraný (vpravo) při jedné z reportáží na vlastní kůži.Foto: DENÍK

Obrazové zpravodajství dodává novinám šťávu, sebelépe napsaný článek totiž zapadne v tiskařské šedi novin, pokud není doplněn působivou reportážní fotografií. Ostatně, jeden obrázek vydá za tisíce slov.

Pasáci na E55 se zbraní v ruce

„Krátce po sametové revoluci se na E55 na Teplicku objevily „kněžky lásky“, které prodávaly své tělo i nahotu především německým turistům.
Každá měla svého pasáka. Pamatuji si, jak jsme s kolegou tehdy ještě autem bez nápisů jezdili po Dubí a „lovili“ prostitutky. Vyfotit je ale byl téměř nadlidský úkol,“ vzpomíná bývalý dlouholetý kolega Deníku Mirek Rada.

„Našli jsme ale fígl. Kolega vystoupil z vozu a prohraboval se v kufru auta, já ze zadního sedadla přes jeho ramena na dlouhé sklo (teleobjektiv) fotil prostitutky, jak se baví se zákazníkem a nasedají k němu do auta. Jednou nám ale trik nevyšel.

Pasák naši lest prokoukl. S nabitou pistolí nás pak pronásledoval Dubím až k policejní služebně, kde jsme našli útočiště,“ vypráví s mrazením v zádech fotoreportér Rada.

I on často a rád vzpomíná na staré časy, kdy fotoreportéři ještě nepracovali s digitálními přístroji a právě nafocený kinofilm v „tanku“ často vyvolávali za jízdy v autě cestou zpět do redakce, aby se fotky dostaly do novin včas a stihla se uzávěrka.

Ve správný okamžik na správném místě

Fotoreportér může být k smrti unavený, nemocný, ale jakmile vezme do ruky fotoaparát, náhle ožije a myslí jen na jedno: pořídit nejzdařilejší záběr. Často je to ale jen o tom být ve správný okamžik na správném místě . Své o tom ví i kolega z Deníku, fotoreportér Karel Pech.

Před časem se mu na běžném hokejovém zápasu Ústeckých Lvů podařil husarský kousek: zachytil ústeckého primátora Jana Kubatu, jak neudržel emoce a nervy na uzdě a zaútočil vulgárně na rozhodčího. Takový snímek pak doslova obletěl mediální svět.

„Byl to mžik a náhoda. Zrovna, když kolem mě procházeli do šatny rozhodčí, všiml jsem si muže, jak se na sudí sápe a hrubě jim nadává. Teprve po pár okamžicích mi došlo, že šlo o samotného primátora. Náhodná fotka tak dostala jiný rozměr a nechtěná kauza byla na světě,“ popsal jeden z úspěchů kolega Karel.

V Janově zuřila rasová válka

Člověk nemusí být válečným zpravodajem, aby se jako fotograf dostal do ohrožení zdraví nebo života. Například předloni při rasových nepokojích v Litvínově na Mostecku řádění extremistů zaměstnávalo několik měsíců stovky policistů i novinářů.

Byla to doslova válka. Létaly zápalné láhve, světlice i dlažební kostky, nebezpečí bylo přítomno v každé vteřině. Prohlížel jsem si právě pořízené snímky ze zatčení jednoho z extremistů, když mi kolem hlavy proletěl štít holých lebek.

Krušné chvilky zažila televizní kameramanka Daniela Pilařová, která si z incidentu v Janově „odnesla“ zlomenou ruku. Policejní obušky zase na vlastní kůži tehdy okusil redaktor Mosteckého deníku Vašek Veverka. I on chtěl jen pravdivě informovat veřejnost o aktuálním dění. Policejní těžkooděnci si v nastalém zmatku kolegu s redakční kamerou spletli s výtržníkem a dostal nakládačku.

„Musím uznat, že novináři byli opravdu odvážní. Zatímco my byli v policejních protiúderových ochranných oblecích a krunýřích, fotoreportéři tam nastavovali svou kůži. Nezáviděli jsme jim v tom okamžiku,“ shrnul tehdy za všechny jeden ze zasahujících policistů Venca. Nikdo ze sdělovacích prostředků si tehdy ale velké nebezpečí asi nepřipustil. Všichni měli v hlavách jen jedno. Pořídit dobrý záběr. Šli jsme do toho po hlavě. To podstatné bylo totiž v hledáčcích našich fotoaparátů a kamer.

Povodně plné pláče a zármutku

Další mimořádně psychicky náročnou situací bylo zpravodajství z katastrofálních povodní, které svým způsobem zasáhly do životů tisíců lidí. I tam novináři museli zachovat chladnou hlavu a být, jak se říká, nad věcí. Ne vždy jsme se ubránili slzám. Ono přinést svědectví o totálně vyplavené rodině, které velká voda vzala všechno, dokonce i to nejcennější, někoho z příbuzných, bylo pro nejednoho reportéra frustrující. V holínkách a nepromokavých bundách jsme dnem i nocí vyráželi do povodní postižených oblastí a přinášeli zpravodajství o osudech lidí. Pláč, zármutek, vztek i bezmocnost se mísily v ovzduší a na každém kroku nás provázely nevraživé pohledy vytopených rodin. „Kdybyste místo toho natáčení a focení raději přivedli pomoc. Pasete se jen na cizím neštěstí,“ slýchali často novináři. Bezmocní, unavení lidé si nepřipouštěli, že média jim mohou pomoc zprostředkovat. Mohou zachytit zkázu, kterou velká voda napáchala. Ukázat ji zbytku republiky, zbytku světa, lidem, kteří mohou pomoci.

Pořád ve střehu a na cestách

Soukromý život? Co to je? Fotoreportér nemůže jen tak vypnout. V šestnáct hodin si říci „padla“, vypnout telefon a jít do kina. Naopak. Musí být ve střehu ve dne v noci. Být stále na příjmu. Co kdyby zrovna zavolal dispečink o těžké dopravní nehodě, požáru nebo jiné nepříjemnosti, a musel sednout do auta a vyrazit do terénu. Alkohol? To je téměř tabu. Co kdyby… Ostatně čas je úhlavním nepřítelem každého novináře. Vzpomínám si, že jsem měl nafotit basketbal v Děčíně, který začal v osmnáct hodin a o dvě hodiny později jsem už měl být v téměř sto kilometrů vzdálené Hoře Svaté Kateřiny. Recesisté tu vypouštěli balónky s přáním. Přijet tam pozdě, byl by malér. Redakce s fotkou počítala na další den na titulní stranu. Nezbylo proto nic jiného, než jak se říká: jet na první dobrou, tedy rychle nafotit basketbal, nasednout do auta a jet desítky kilometrů na další akci. V praxi to znamená, být na první sportovní fotoreportáži deset patnáct minut a pak dlouhé minuty sedět v autě, abyste nafotili na druhém konci regionu další akci. Co na tom, že na to máte jen pár minut. Fotku přinést musíte: Ber, kde ber.

Nezapomenutelné zážitky

Ne vždy jde ale o obrazové zpravodajství plné krve a bolesti. Jsou i případy, kdy se to fotí doslova samo: zajímavé sportovní utkání, krásky v plavkách, zpravodajství z míst, kam se běžný smrtelník hned tak nedostane.

S ústeckými a žateckými hasiči jsem například pořizoval záběry náměstí ze supermoderního hasičského žebříku z výšky dvaapadesát metrů nad zemí. Při povodních jsme zkázu, kterou napáchala voda, zase fotili z ptačí perspektivy policejním vrtulníkem nebo v ultralehkém letounu, který si redakce objednala.

V policejní uniformě strážníka jsem absolvoval noční směnu se strážníky v Litvínově, podíval jsem se ke kremačním pecím v Hrušovanech nebo na pitevnu.

S kolegou Radkem Strnadem jsme před lety zase přijali pozvání k rozhovoru se zpěvačkou Petrou Janů do jejího pražského bytu.
Nezapomenutelný zážitek: populární zpěvačka nás srdečně pohostila a nechala nahlédnout do soukromého života. To jsou pak okamžiky, které se hluboko vryjí do paměti a zůstanou tam už napořád.

Autor: Jan Vraný

10.1.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Černí andělé mají pátý český titul v řadě.
AKTUALIZOVÁNO
10

Černí andělé podruhé rozpárali sešívané a slaví pátý český titul v řadě

Polévková olympiáda v Litvínově.
9

OBRAZEM: Soutěž o nejlepší polévku vyhrála klasická česnekačka

Vítáme vás na světě! Nově narozená miminka v okrese Most

Okres Most - Podívejte se na čerstvě narozené nové občánky z našeho okresu. Rodičům blahopřejeme!

Tisíce lidí přišly na 1. náměstí v Mostě. Nejprve na trh, pak na guláš a pivo

Most - Během 40 minut bylo po soutěžním guláši. Na 1 500 porcí skončilo v žaludku návštěvníků, kteří dorazili v sobotu odpoledne do centra Mostu na pivní a gulášovou slavnost.

V Litvínově se budou loučit s kouřením v hospodách

Litvínov - K posledním cigaretkám zahraje kapela Blues No More – Resofonic.

OBRAZEM: Tady titul slavit nebudete! Andělé srovnali finále se Slavií

Most - Oslavit tady titul? Zapomeňte! Mostecké házenkářky ve druhém finále play off poslaly pražské Slavii na domácí palubovce jasný vzkaz a smetly Pražanky rozdílem deseti gólů 30:20 (16:8). Celá finálová série se tak rozhodne ve třech duelech. Rozhodující střetnutí se hraje v mostecké hale v neděli opět od 18.00 hodin a vše je jasné - kdo zvítězí, stane se českým mistrem. V mosteckém kotli, který byl opět parádní, k tomu mají velice blízko domácí hráčky. Políbí zítra zlatý pohár?

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies