Je skoro půl jedné, když u stadionu zastavuje týmový autobus. „Hele, tak jak to přesně bude?" ptá se jeden z řidičů vedoucího mužstva Miroslava Rykla. Cesta letadlem se řeší do poslední chvíle. „Kluci pojednou normálně s vámi. Hodíte je na letiště a pak pojedete dál do Třince," vysvětluje jim Rykl. V ruce svírá svou neodmyslitelnou taštičku.

Za ním je slyšet hlahol. Právě dorazil kapitán Michal Trávníček, kterému dělají doprovod jeho dvě malé dcerky. Přišly se s tatínkem rozloučit před jeho nejdůležitějším výjezdem v kariéře. „Máte krásné holčičky," povídá směrem k Trávníčkovi jedna ze skupiny fanynek, které přišly hokejistům popřát šťastnou cestu. „Jo, díky," prohodí s úsměvem kapitán a z místa řidiče podává dalšímu příznivci podepsané tričko. Pán, co přišel k autobusu s kočárkem, má velkou radost.

Přichází finální pokyn, že autobus odjede přesně ve dvě odpoledne. Koncentrace hokejistů se tak postupně zvětšuje. Každý shodí u busu z ramene bágl, který pak umístí do zavazadlového prostoru řidič, hráči si sami rovnají do vozu hokejky. Věcí začíná přibývat. Už jsou tu od Juraje Majdana nebo Jakuba Šrámka. Za popelnicí se na řidiče směje Rostislav Martynek. „Co je ty?" kývne na něj hlavou řidič a znovu se podívá na místo, kde se hromadí bagáž. „Kde je Francík? Potřebuju tam dát jeho bágl a na něj pak další?"

Mezitím přichází Jakub Petružálek. „Zdravíčko," řekne na každého. Má ještě dost času, proto si sedá k hokejkám a baví se s oběma řidiči. Ti jsou zkrátka nedílnou součástí týmu. Nedaleko stojící fanoušci pozorují čilý ruch kolem autobusu. „Morální titul už kluci mají. V Třinci jim sebrali výhru," říká fanynka Hana Dundrová, kterou k hokeji přivedla její neteř. Čeká na oblíbence Zbyňka Skleničku, aby mu dala podepsat šálu.

K autobusu už se blíží Robin Hanzl spolu s Františkem Lukešem. Stejně tak i Kamil Piroš a Viktor Hübl. Všechny zdraví otec Martina Ručinského Andrej. Stadion je jeho druhý domov. „Gumo, ty nejedeš?" zakřičí Andrej Ručinský na Jiřího Šlégra, jenž právě nastupuje do svého vozu. „Jedu, ale svým autem," zazní odpověď od legendárního obránce.

Fanoušci mezitím zpovídají nastupujícího trenéra Radima Rulíka. „Bude hrát Růča? Co říkáte na rozhodčí?" Otázka střídá otázku. Včera zranění obránci Karel Kubát a Jiří Gula u autobusu chybí. „Ty vole, Jany, v tom máš padák, ne?" směje se řidič směrem k osobnímu batůžku Petera Jánského. I on už má naloženo a jen čeká na druhou hodinu. Do vozu právě padly hokejky Pavla Francouze. Gólman se na první pohled tváří dost vážně. Úsměv mu na rtech vykouzlí právě až fanoušci čekající na druhé straně autobusu. „Pavlíku, z toho včerejška si nic nedělej," konejší ho Hana Dundrová. Francouz všem děkuje a ochotně se vyfotí a podepíše.

Hana Dundrová se vzápětí dočká i Zbyňka Skleničky. „Jé, já tu na vás čekám. Mohl byste se mi podepsat?" Vysoký obránce, kterému zpod trika vykukuje tetování, bez váhání souhlasí. František Lukeš vychází z kabiny a dává věci do autobusu. Už tak učinili skoro všichni. „Tak jo, čus," řekne do telefonu Viktor Hübl. Hubený ale neskutečně šikovný útočník nastupuje. Je čas odjezdu.

Přesně ve 14 hodin se autobus rozjíždí. Míří na letiště, odkud hoši v 16 hodin zamíří do Ostravy. „Bylo hodně náročné to od včerejška domluvit. Chtěli jsme letadlo ATR, ale ta měla všechna ČSA na revizi, takže jsme se dohodli na airbusu," řekl Mosteckému deníku generální manažer HC Verva Litvínov Robert Kysela. Celá cesta vyjde na zhruba 300 tisíc. Klub na její pokrytí sehnal sponzory. Důvodem přepravy letadlem je samozřejmě úspora času a z ní plynoucí pohodlí pro hráče. „Busem to můžete jet i osm hodin. Série je dlouhá a únava roste. Chceme, aby si kluci mohli odpočinout, mít nějaký čas na regeneraci," dodal Robert Kysela.

Už jsou jenom dvě možnosti. Z Třince se vrátí do Litvínova buď noví extraligoví mistři, nebo tým, kterého snad Bůh odsoudil ke druhým místům. Uvidíme.