VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Záchranáři musí i tam, odkud každý utíká

Liberecko, Severní Čechy - Jsou součástí integrovaného záchranného systému. Přesto se na ně nevztahují stejné normy. Co chybí záchrance 20 let po revoluci?

2.3.2011
SDÍLEJ:

Letecká záchranná služba. Záchranáři. Ilustrační foto.Foto: Deník/ Petr Šimr

Přes 700 vzletů vrtulníku letecké záchranné služby ročně, průměrně 240 výjezdů vozidel rychlé záchranné služby denně.

Dvanáctihodinové psychicky náročné služby dispečerek, které musí během velmi krátké doby rychle a správně rozhodnout, zda poslat k případu záchranku, záchranku s lékařem nebo pro naléhavost případu vrtulník. Nesmí pochybit, jde o život.

To je denní chleba téměř tří stovek zaměstnanců, lékařů, specializovaných záchranářů, sester a dispečerek Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje (ZZS LK).

Po povodních se záchranáři, zejména kvůli vrtulníku záchranné služby, který na lanech doslova v posledních minutách vytahoval lidi z rozbouřeného jezera valící se řeky, stali hrdiny dne. Emoce opadly. Život jde dál. Záchranáře čekala další zkouška v podobě krizového plánu během avizovaného odchodu lékařů z klíčových oddělení nemocnic. „Činnost záchranky je nastavena na řešení krizových situací, pro nás je to běžný stav,“ říká ředitel ZZS LK Stanislav Mackovík.

V poslední době se čím dál častěji potýkáte s případy napadení osádky vozu. Nebál jste se, že lidé budou ještě víc nervózní z vyhrocené situace a počet útoků vzroste?
Nechci samozřejmě předjímat situaci, ale verbální útoky jsou už dnes na denním pořádku. Krizové situace umíme řešit. Na nadávky i šťouchance opilců jsme už zvyklí. Horší je, že dnes vyjíždíme v průměru ke 2 až 4 případům zranění v důsledku napadení denně. Zrovna teď mi přišla SMS zpráva o výjezdu k napadenému nožem. (Bylo krátce po osmé ráno, pozn. redakce.) Denně vyjíždíme k lidem, kteří jsou zbití, okradení, pobodaní. Je jen otázka času, kdy útočník s nožem bude ještě na místě. Bohužel dnes má větší právní ochranu exekutor než záchranář.

Jak je to možné? Jste přeci složka integrovaného záchranného systému, stejně jako policie nebo hasiči.
To je sice pravda, ale už dvacet let nám chybí zákon. Vždycky, když přijde ve sněmovně na řadu, překročí ho mnohem „důležitější“ zákony, kde se jedná o peníze. To jasně ukazuje na to, co tady má větší hodnotu. Peníze, nebo zdraví, morálka a etika.

Podle jaké právní normy se tedy řídíte?
Podle vyhlášky z roku 1992. V ní je například stanoveno územní dělení podle okresů, což už dnes samozřejmě neplatí. Ale to by bylo ještě to nejmenší. Jde hlavně o bezpečnost zdravotníků. Musíte do provozů a nikdy nevíte, kdy to bouchne, jestli příznaky ohroženého pacienta znamenají opravdu chřipku, nebo třeba SARS. Kdy vás třeba při zásahu u autohavárie srazí přijíždějící auto, jako se to stalo jedné naší doktorce. Do čeho jdete například při živelní pohromě, protože záchranáři zasahují tam, odkud všichni normální lidé utíkají. Ano, je to samozřejmě naše práce. Jenže, kdo zaměstná lékaře nebo sestru, kteří si při akci třeba zmrzačí ruku? Copak může na laně operovat záchranář ještě v šedesáti? To, co nám chybí, je zákon o výslužbě, jako mají třeba policisté a další složky integrovaného systému.

Nejsou peníze, slyším námitky politiků…
Ano, nejsou. Protože nám nedělá potíže říct si pacientovi v ordinaci o poplatek. To jsme se už naučili. Ale říct opilci, k němuž jsme opakovaně voláni, protože si každý pátek rozbije cestou z hospody hlavu, že by měl výjezd záchranky zaplatit, to neumíme. Nebo když se porvou fanoušci při fotbalovém zápasu. Chce po nich někdo peníze za zásah policie nebo záchranky? Nechce. A to jsou ty peníze, které pak chybí nám nebo třeba policii.
Složky integrovaného záchranného systému mají státu pomáhat, když se dostane do krize. A co se děje? Právě tam se ubírají peníze, takže lidé odcházejí. Co bude stát dělat, až krizová situace skutečně nastane, když si pod sebou podřezává větev? Když se ohlédneme zpátky k povodním, vzpomeňte si na ten rozsah a přitom ztráty na životech byly díky součinnosti všech složek minimální. Vezměte si třeba Chrastavu, kde se v proudu převracela tatra naložená lidmi, a přesto se je podařilo zachránit. Těch mrtvých mohlo být třeba dvacet nebo víc a nebylo.

Co je dalším problémem?
To, že se zrušily lékařské pohotovosti. Lidé, zejména v malých městech, volají ke každému případu záchranku. Nedokážeme odhadnout, jestli jde o zablokovaná záda, nebo příznaky infarktu, které jsou často shodné. Nebo jako nedávno, kdy se z banální bolesti břicha vyklubala prasklá aorta. To dispečerka nerozhodne. Rozhodnout by to mohl praktický lékař. Jenže toho se většinou po obědě nedovoláte. Když se praktici privatizovali, slibovali, že přejdou do režimu rodinného lékaře. Dělá to dnes možná jeden z deseti. Mnozí lidé prostě odpoledne doktora nemají, ale ze systému odcházejí peníze dvakrát. Praktickému lékaři v rámci kapitačních plateb, které jdou za počet pacientů, nikoliv ošetření, a zároveň za zásah záchranky. Další zdvojení peněz souvisí právě s absencí zákona o záchrankách a jasnějším vymezením kompetencí. Dostáváme se do situace, že záchranáři za pár let do výjezdu bez vysokoškolského vzdělání nepůjdou. Současná praxe je taková, že kompetence a rozhodování v mnoha případech je stále na lékaři, takže dochází pochopitelně k poskytování péče za více peněz, i když by to šlo řešit ve stejné kvalitě, ale levněji.

Když jsme u toho ošetření, co říkáte na poslední prohlášení ministra zdravotnictví Leoše Hegera, že lidé dosáhnou jen na takový stupeň ošetření, jaké bude závislé na jejich finančních možnostech? Nevracíme se někam zpátky?
Víte, zdravotní péče se musí poskytovat takzvaně lege artis. To znamená, že musí odpovídat nejvyššímu dosaženému vědeckému poznání. Jestliže někdo prohlásí, že změní obsah definice, a proto budeme poskytovat péči jen podle kupní síly pacienta, bez ohledu na prudký a nezastavitelný vývoj v medicíně, tak když to trochu přeženu, můžeme to přirovnat k situaci, že jednoho pacienta budou operovat levnějším nožem z pazourku a jiný při stejné chorobě bude operován laserem. Klasická operace slepého střeva stojí méně než laparoskopie. Ale v mnoha případech je modernější a zároveň dražší metoda šetrnější pro pacienta. Nelze zachraňovat malé dítě v závislosti na obsahu peněženky jeho rodičů. Toho se docela bojím. Medicína se začne dělit, jak to znám třeba ze svého působení na Srí Lance. Na jednu stranu špičkově vybavené kliniky s klimatizací pro bohaté, na druhé straně nemocnice pro většinu, kde teplá voda tekla jen u operačních sálů a kam příbuzní nosili jídlo, povlečení i základní léky pro své blízké.
Domnívám se, že peněz do zdravotnictví jde dost (cca 260 mld., pozn. redakce), nikdo odpovědný však neprojevil snahu odstranit kongresovou turistiku, vliv farmaceutických lobby a šetřit na předraženém technickém vybavení. Tam putují velké částky, které schází na skutečnou zdravotní péči.

Když se skloňují peníze a investice a jejich zmrazení, jak to vypadá s heliportem, který by pacientům v kritickém stavu zkrátil cestu z místa zranění na ARO nebo traumacentrum či kardiocentrum krajské nemocnice? Připomínám, že dosud se musí pacienti překládat do sanitek na libereckém letišti. Jenže chybí potřebných 60 až 80 milionů na výstavbu přistávací plochy na střeše staré chirurgie.
Ale ono existuje dočasné náhradní řešení. A tím je úprava plochy před hlavním vchodem na pavilon interních oborů liberecké nemocnice. Firma DSA, jež je provozovatelem vrtulníku naší letecké záchranné služby, požádala o vyjádření Úřad civilního letectví, a ten potvrdil, že je to místo, které jako provozní plocha pro vrtulník vyhovuje. Tím by se mohl ušetřit čas pro pacienta. A když odmyslím, že přistávací plocha vrtulníku v areálu nemocnice je podmínkou pro akreditaci zdejšího traumacentra, která má dočasnou působnost do roku 2013, tak jsme jediná záchranka v republice, která u spádové nemocnice heliport nemá a převáží pacienty přes půl města.

Splní ale toto řešení podmínky akreditace?
Domnívám se, že provozní plocha může vyřešit zásadní problém a získá se tím čas na vybudování regulérního heliportu, jenž musí splňovat přísnější kritéria s ohledem na předpisy.
Oponenti návrhu sice mluví o prašnosti a hlučnosti. Ale mezi námi – současný typ vrtulníku má hladinu hluku v mnoha případech dokonce nižší než siréna sanitky. Navíc když si porovnáte výšku budovy chirurgie a přistávací plochu nahoře naproti vstupu do budovy interny, tak to zas takový výškový rozdíl není. Co se týče prašnosti, jde jen o případné zajištění nenáročné údržby plochy. Nevymýšlíme nic od stolu, tento způsob je vyzkoušený v jiných nemocnicích a nemá negativní dopad na jejich chod. Věřím, že se za několik měsíců první pacienti dočkají předání z vrtulníku přímo na specializované oddělení nemocnice a nebudou muset absolvovat cestu sanitkou z letiště.

Autor: Jana Švecová

2.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Letecká záchranná služba DSA v akci.
13

Záchranářský vrtulník létá v Ústeckém kraji skoro 26 let

Ilustrační foto

Japonský investor chce v Mostě továrnu na dveřní systémy

AKTUALIZOVÁNO

Na skládce u Litvínova začalo v úterý večer hořet

Most - V areálu skládky skládky společnosti Celio mezi Litvínovem a Mostem začalo v úterý večer hořet.

AUTOMIX.CZ

Na prodej je Tatra 613 s mrazivou minulostí. Sloužila u KGB

Tu a tam se na aukčních portálech objeví něco opravdu speciálního. Jako třeba československá Tatra 613, která sloužila sovětské tajné službě KGB. Zvláštní také je, že je na prodej ve Spojených státech amerických.

Černí andělé už chystají pomstu za pohár. V předehrávce vyzvou silnou Porubu

Most - Černí andělé si brousí zuby na ambiciózní Porubu, která je zaskočila ve finále Českého poháru. Pomstu chystají na dnešek, v Mostě se hraje od 18.00 hodin. A další interligový zápas sehrají mostecké házenkářky před domácím publikem hned v sobotu, kdy přivítají ve 12.15 Partizánske.

Sestoupivší HC Most na dotaci od města nedosáhne

Most - Spolupráce by mohla pokračovat v příští sezoně, která bude pro klub druholigová.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies