VYBRAT REGION
Zavřít mapu

FOTOGALERIE: Kozí sýry a mléko nesmrdí, ale naopak jsou in

Nová Víska na Děčínsku – Fotoreportér Deníku se na jeden den stal farmářem na kozí farmě na Nové Vísce u Dolní Poustevny na Děčínsku, kde hlavně dojil kozy.

5.11.2010
SDÍLEJ:

Fotoreportér Deníku pracoval na soukromé kozí farmě Nová Víska u Dolní Poustevny na Děčínsku v rámci reportáže Na vlastní kůži. Na starost měl třicet koz, dojil je a krmil. Foto: Pro Deník/Ondřej Uherek

Den se pomalu probouzí a na rodinné kozí farmě Nová Víska u Dolní Poustevny na Děčínsku začíná být pořádně živo. O své se totiž hlasitě hlásí přibližně třicet koz. Chtějí podojit.

Společně s majitelem farmy Ondrou Malinou se převlékám do pracovního, nasazuji si holínky a vcházím do dojící místnosti. V rámci seriálu Na vlastní kůži se ze mě stává na jeden den farmář.

Kozy skáčou na dojící pultík

Vykachlíčkovaná stupátka slouží ke snadnému přístupu. Vycvičené kozy jedna po druhé na dojící stoly vyskočí a zatímco se krmí, mohou se zároveň pohodlně dojit.

„Dojení každé z nich zabere přibližně dvě tři minutky. Jedna koza v průměru nadojí dva až čtyři litry mléka,“ říká spolumajitel rodinné farmy Ondra, který ji vede společně s manželkou Eliškou.

Kozí farmu v Nové Vísce před lety vybudoval otec Elišky, a to z bývalého objektu kravína v Bohem zapomenuté končině, kde lišky dávají dobrou noc. Po jeho smrti a rozsáhlé inovaci se manželé Malinovi do farmy nastěhovali a pokračují tak v rodinné tradici. „Nedá se tím zbohatnout. Přes zimu nedojíme, nevyrábíme sýry a tak máme oba i své civilní zaměstnání,“ vysvětluje mladý farmář.

Starat se o rodinnou farmu je hodně časově náročné. „Dojí se dvakrát denně, ráno a k večeru. Kozy pak vodíme na pastvu. Zatímco se samy pasou, já s manželkou jdeme na kydání hnoje, čištění a především pak na výrobu kozích sýrů. To je zase hlavní pracovní náplní Elišky,“ prozrazuje Ondra.

Dojení není snadná věc, chce to cvik

Začíná dojení. Ondra otevírá dvířka chléva. Vbíhá první koza. Nacvičeným pohybem skáče na stupínek a už je na stole. Zatímco se pouští do máčeného ovsa, Ondra si bere do ruky plastovou láhev a z vemínka odstříkává mléko. „To se musí udělat před každým dojením. Zabrání se prý tomu, aby se do mléka dostala kyselost.

„Nic to není. Uchopíš vemínko mezi prsty a pevně stiskneš a zmáčkneš. Mléko samo vystříkne,“ ukazuje mi farmář Ondra Malina.

Zatímco se věnuje první koze, přibíhá další a i ona skáče na stupínek. Zkouším udělat to samé, co mi právě předvedl kolega farmář. Přistupuji ke koze, pohladím ji a nahmatám vemeno. Opatrně mačkám. Nic. Zkouším to znovu a znovu. Mám strach, abych nestiskl více. Ani kapka mléka. Po dalším nezdárném pokusu to balím. Pomoci musí opět Ondra.

Přichází jedna koza za druhou

„To děláš špatně. Takhle je to správně. Chce to jen natrénovat a pak to půjde samo, neboj se. Z počátku mi to také vůbec nešlo, chce to jen cvik a pak to půjde jak po másle, uvidíš,“ směje se mi. Spletl se. Ani s pátou kozou se mi to nedaří. Vzdávám to.

Zatímco Ondra tedy ručně odstřikuje mléko, já kozám nasazuji násavky dojícího zařízení. To mi jde podstatně lépe, i když ne tak rychle jako to dělá kolega u vedlejšího stupínku. Po necelých dvou minutkách je koza podojena. Sundavám dojící zařízení a pouštím ji zpět do chlévka. Jen co seskočí dolů, už přibíhá další a za ní hned další.

„První na řadu chodí vždy vůdkyně stáda. Tedy kozy s největší autoritou. To se opakuje se železnou pravidelností ráno i k večeru. Úplně naposledy jdou na řadu ty nejslabší kusy, jsou také více plaché,“ vysvětluje Ondra.

Po každém dojení přichází očista

Jediný mužský člen stáda, mohutný kozel, prochází kolem, ale místo na stupínek jde do ohradníku, kde na něj čeká také ranní krmení.
„A pozor. Máme ji tu. Jde o nejstarší kozu, zakladatelku stáda. Zatímco jiné kusy po letech končí, tahle tu zůstává jako maskot už asi čtrnáct let,“ představuje nám Ondra šampionku, kozí babičku.

Po přibližně čtyřiceti minutách máme konečně hotovo. Balíme bandasku s mlékem. To poté končí ve speciálním bojleru. Na řadu přichází očista dojícího zařízení. Oba se musíme převléknout do bílého erárního čistého prádla. Vcházíme totiž do nejvyššího hygienického pásma v areálu kozí farmy. Tam, kde manželé Malinovi pravidelně jednou za dva dny vyrábějí přírodní kozí sýry.

“Po každém dojení se musí vše rozmontovat a pořádně vyčistit a vydezinfikovat přípravkem a kyselinou. To děláme pravidelně dvakrát denně,“ říká Ondra.

Čeká mě další na první pohled zdánlivě snadný úkol. Vyhnat kozy na pastvu. Tedy doprovodit je na vzdálenější louku. Opět mi pomáhá Ondra. Nasazuji si kovbojský klobouk, do ruky si beru klacík a jde se na věc. Ještě zapnout elektrický ohradník. Stádo koz poslušně vybíhá na cestu.

Připadám si jako bych šel venčit tlupu vycvičených psů. „Kozááá, kozáá, tudy!“ velí Ondra, který jde pár metrů před námi. Kozy poslušně zatáčejí tam, kam chce jít. Když se zastaví, stojí i kozy. Ta která se rozhodne vzdorovat a jde, tu usměrní klacíkem. Téměř ho ale nepoužívá. Krotké ochočené kozy jsou poslušné.

Kydání hnoje nám příliš nevoní

Necháváme je pást se a vracíme se. Čeká nás kydání hnoje, což je bezesporu tou nejšpinavější a nejméně atraktivní prací. Potom se jde na přerovnávání obrovských balíků sena. Vypomoci musí i kolega fotograf Ondra Uherek. Balík vážící asi 250 kilogramů ve dvou stěží pokládáme. Po třetím balíku necítím ruce.

Na řadu mezitím přichází krmení kůzlat. Do koryta za jejich dobrotou se hrne i zdatný kohout. Kůzlata jsou hravá. Nechají se krmit z ruky a některá dovádějí kolem a skáčou, kde se dá.

Zatímco dříve byli hlavními zákazníky kozí farmy v příhraničním městečku především Němci, nyní farmáři Malinovi prodávají kozí sýry a mléko především na bio trzích.

O tom, že kozí sýr i mléko má zcela jinou chuť než to kravské, jsme se přesvědčili o přestávce. Byly výborné a chutné.

Kozí mléko nesmrdí a naopak je zdravé

„Někomu kozí mléko smrdí. Ono záleží i na složení potravy. Přiznám se, že sám kozí mléko příliš nemusím, sýry ty ale jo, ty mám moc rád,“ svěřuje se Ondra. Dokonce mléko do kávy si kupuje, a to kravské.

„Je to mnohem levnější, než kdybychom si do kafe dávali naše kozí mléko,“ vysvětluje farmář.
Jeho manželka Eliška vyrábí ručně vedle přírodního kozího sýru i sýry různých příchutí, například s česnekovou nebo chilli.

„Výrobna sýrů i mléka, to je království Elišky. Zatímco já jsem většinou v montérkách a ve špinavé části, manželka se pohybuje hlavně v té bílé hygienicky nejčistší části farmy,“ říká farmář Ondřej Malina.

Autor: Jan Vraný

5.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Adam Matouš z Předlic má malé zemědělské hospodářství a někdo mu bezdůvodně tráví zvířata.
8

Mladému chovateli z Předlic zabili lidé už desítky zvířat

Přípravné severočeské derby Litvínov versus Chomutov.
8

Severočeské derby a souboj bratrů Lukešů ovládl mladší Štěpán

AKTUALIZOVÁNO

Takto bude vypadat lanové centrum na Šibeníku v Mostě

Most - Mostecká radnice zveřejnila studii 3D bludiště v parku Šibeník. Bude mít i vyhlídkovou věž vysokou 26 metrů.

Tuny cenného kovu chtějí brát z úpatí hory. Už za čtyři roky

Teplicko - Těžba lithia na Cínovci by mohla začít v roce 2021. V plánu to má alespoň česká firma Geomet, která zde provádí průzkumy.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Hokejová svatba: Fanoušci si jako kulisu svatebních fotek zvolili zimák

Litvínov /FOTOGALERIE/ - „Je to náš druhý domov,“ říkají o litvínovském zimáku Eliška a Vratislav Bílkovi. V sobotu měli svatbu a druhý den si jako kulisu svatebních fotek zvolili právě zimní stadion litvínovské Vervy. Oba jsou nadšenými fanoušky litvínovského klubu a při hokeji se také seznámili. Bylo to v mistrovské sezoně, teď je čeká společná cesta životem. Vráťa, kterému se přezdívá Kozel, tak svůj „pseudonym“ přenesl i na manželku Elišku, která je Kozlicí. Oba mají svá jména i na fanouškovském dresu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení