VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Štvanice v novém: Smutné příběhy o krásnobřezenském výbuchu

Ústí nad Labem - Druhé rozšířené vydání historického románu Ústecká štvanice se objeví v nejbližších dnech na pultech knihkupců. Nové vydání vzniklo jenom několik měsíců po prvním vydání, které bylo v krátké době rozebrané.

4.5.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
2 fotografie

Z rozsáhlého komplexu skladů zůstaly po výbuchu jenom doutnající ruiny.Foto: Archiv

Je nezvyklé, aby román byl rozšířen v dalším vydání o další kapitoly. Ale rozhodli o tom čtenáři. Kniha vypráví příběhy několika set skutečných lidí, kteří žili a umírali od května do července 1945. Kniha je o naději, ale také o pocitech připomínající štvanici, kterou někteří zažili v roce 1938, a jiní od května 1945. První vydání Štvanice končí odjezdem hlavního hrdiny 30. července 1945 do Prahy. Nebyl tedy v Ústí nad Labem, když došlo k velkému výbuchu v Krásném Březně, a následně k pogromu na Němce.

Ačkoliv jde o román, jde v něm především o historická fakta. Proto jsem se v historickém románu nechtěl vracet k událostem po výbuchu 31. července 1945. O této tragédii vyšla řada knih, téma je detailně popsáno. Téměř nic nového jsem tedy nemohl přinést. Čtenáři telefonovali, mailovali, potkávali mě, a říkali mi, co jim v románu chybí. Proto jsem se nakonec musel v rozšířeném vydání vrátit k výbuchu z 31. července 1945 a k situaci v Ústí nad Labem začátkem srpna 1945.

Popis událostí tohoto dne jsem pojmul z nadhledu technologie moci, z pohledu lidí, pro které krásnobřezenský výbuch, a následný pogrom, nepředstavoval žádný velký problém.

Zde je ukázka ze dvou nových kapitol:

Lynč je něco jako fotbal

Porada v Praze byla značně nudná, jako většina porad ve světě lidí. Naproti tomu oběd byl celkem slušný. Po obědě probírali chlápci z OBZ (Obranného zpravodajství) možnosti využití nových ministerských nařízení, vyhlášek a prezidentských dekretů. Dostali se nakonec k odsunu Němců. V tomto bodu si zahrál na poradě na chytrého především poručíkův strýc major:

„Podle posledních instrukcí nebudeme čekat na to, jak se dohodnou mocnosti v Postupimi. Je sice vysoce pravděpodobné, že odsuny budou na konferenci odsouhlaseny, ale než se pohnou první transporty, bude to trvat určitě několik měsíců, protože nejdřív budou muset najít židle, na které se posadí nějaké komise a najít papír, aby na něj načmáraly grafikony transportů.

Minulý týden na ministerstvu národní obrany bylo rozhodnuto, že je třeba zrychlit odsun Němců již teď. Nakonec z toho máme direktivu z 27. července. Z nařízení ministra národní obrany divizního generála Ludvíka Svobody vyplývá, že je třeba urychlit odsun Němců, a 28. července porada na hlavním štábu armády v Dejvicích vedla k vydání směrných čísel. Denně by bylo vhodné, aby odjelo více než deset tisíc Němců. Pomůže s tím i vojsko. Jak se na tom bude podílet OBZ se dozvíte zítra ráno na závěrečné poradě. Vaše další úkoly budou zčásti vycházet z nutnosti dozoru nad armádními jednotkami při odsunu."

Poručíkova strýce přerušil tělnatý chlapík v civilu. Vpadnul na poradu s omluvným pokrčením ramen.

„Promiňte, mám tu telegram. Část z vás je ze severu Čech, je to pro vás aktuální. Zpráva zní: „V Ústí nad Labem vypukl dnes odpoledne požár ve čtvrti Krásné Březno, celá obytná čtvrť hoří, desítky obytných domů v plamenech, exploze trvají, plameny zachvátily pivovar, lihovar a cukrovar, nebezpečí dalších výbuchů. Prosíme o pomoc, vyšlete okamžitě hasičské sbory a uvědomte policii".

Další depeše: „Hoří kabelovna, vojenské skladiště zbraní, lihovar, cukrovar. Vznik požáru v lihovaru. Mezi Čechy vznikají velké nepokoje, provádějí se lynče na ulicích. Vojsko vyklízí město. Prosím uvědomte ministerstvo národní obrany. Vyšlete pomoc…"

V místnosti nastalo hrobové ticho, do něhož civil prohodil: „Více toho zatím nevíme. Mám zjistit, co se z toho dá teď hned vyčíst."

Poručík vytušil svou příležitost. Vstal a vyhrkl: „Krásné Březno je okrajová čtvrť, je tam sklad kořistního materiálu a munice. Je tam bordel, vojenská stráž je dost liknavá. Kolikrát jsem šel nebo jel kolem a vojáci klábosili s civilisty u vrátnice. Byla tam celkem uvolněná atmosféra. Pracují tam nuceně i Němci z internačního tábora. Pokud vybuchla munice, sklad je u trati a ze tří stran obklopen domy. Ze čtvrté je železniční dráha a za ní v menší míře také zástavba. Proto požáry okolních domů a oběti na životech je třeba považovat za samozřejmý důsledek výbuchu."

Muž v civilu pečlivě poslouchal. Poručík se odmlčel a tělnatý muž se ihned ozval: „Co mohlo být příčinou požáru? Sabotáž?"

„Nebyl to nijak přísně střežený prostor. Mohlo se stát cokoliv."

Promluvil poručíkův strýc: „Budeme tam vysílat hned speciální skupinu?"

Civilista něco polohlasně poručíkovu strýci odvětil. Potom se otočil na kramfleku a zmizel, aby poručíkova slova tlumočil kdesi nahoře. Major OBZ a poručíkův strýc v jedné osobě se opět ujal slova:

„Tenhle problém se nás konkrétně netýká. Pro nás je důležité to, co se stane, ne co se stalo. Teď už nic nezachráníme. Jestli v tom byla sabotáž nebo nešťastná náhoda, to je věc sboru národní bezpečnosti. OBZ se sice bude podílet na vyšetřování, protože sklad byl hlídán vojskem, ale pro nás to je okrajová záležitost."

„Ale lynče na ulicích, to je vážná situace. Bude určitě zasahovat armáda…", vyhrkl jakýsi pihovatý mladík. Major mávl rukou:

„Lynče nejsou zajímavé. Nějací mrtví Němci v Ústí, nic víc. Lynče v téhle době nebudou mít velkou dynamiku. U lynče je dobré, že jednoho nebo více lidí na jednom místě ubíjí několik útočníků, ale další desítky jenom čumí. A tím, jak čumí na zabíjení, nemají čas sami zabíjet. Proto lynč nepředstavuje velký masakr, ale je to něco jako fotbal. Týmová práce mnoha nahrávačů, hodně povyku, fandění. Není to systematické, je to jenom taková hra na odplatu. Není to nic takového jako vyčišťovací akce esesáků mezi židovskými obyvateli v Polsku a na Ukrajině, když cílevědomě vystříleli celé vesnice."

Pilný pihovatý kluk od OBZ odněkud ze středních Čech zvedl ruku jako ve škole a vyhodil do vzduchu další otázku: „Jaká bude tedy vina armády na výbuchu?"

Poručík zažongloval hned se slovy místního odborníka OBZ: „Skladiště, tedy ty baráky v cukrovaru, hlídalo šest vojáků plus velitel od 2. praporu 42. pěšího pluku. Prapor byl v Ústí již asi od 20. nebo 21. května. Vina armády je nejasná, protože stačila jedna kloudná stížnost od národního výboru, že není skladiště dostatečně hlídáno, aby došlo k nápravě. Všechno bylo děláno provizorně, prostě je v tom všem bordel. Je toho zkrátka moc, co se musí řešit, nic není dotaženo."

Pohled z dálky na pohodě neubere

Poručíkův strýc a major v jedné osobě se stal v tom okamžiku i oficiálním prorokem obranného zpravodajství:

„Vrátíme se k našemu tématu. Hlavním úkolem tedy armádním úkolem bude pomoc při očišťování pohraničního území od místních Němců, protože pohraničí je německým živlem postiženo nejvíce… Proto by se nemělo u sovětských velitelů šetřit dary, aby nám nebránili v rychlém odsunu. Budeme potřebovat znát velitele, které, když vhodně popostrčíme…"

Opět se objevil muž v civilu. „V Ústí zajišťují pořádek vojáci a příslušníci Pohotovostního pluku Národní bezpečnosti. Do Ústí přece jenom pojedou vojenští zpravodajci, ale vás se to netýká. Máme na Ústí nakomandováno zhruba padesát lidí. Poručíku, měl jste pravdu. První rozumnější informace jsme dostali až o půl šesté. Pokud jde o cukrovar, informace zhruba odpovídají tomu, co jste říkal. Protože už budete končit, přišel jsem vám oznámit, že nesmíte s nikým o ústeckém výbuchu hovořit. Úřady vydají oficiální zprávu."

Muž v civilu odešel a major OBZ se podíval na hodinky: „No, jo. Budeme končit. Ještě jenom několik důležitých detailů…"

Poručík Novák věděl zcela jasně, co se bude na planetě Zemi dít v nejbližších hodinách. Nejpodstatnější událostí bude, že skončí se strýcem dnes večer u piva kousek od řeky, v hospůdce na břehu Vltavy. Potom ho bude ráno bolet hlava. Uvažoval o tom, když šel po kasárenských schodech. Dohonil ho jakýsi vojáček, že má nutný telefon. Vyšel pár schodů do patra, nechal se zavést do šedivé kanceláře a zvedl černé sluchátko.

„No konečně, prosím tě, je tu všechno vzhůru nohama. Nepamatuješ si, jak se jmenují dobrovolní hasiči z Krásného Března? Potřebujeme je vyslechnout a nemohu teď najít nikoho, kdo ten seznam má. Neznáš je? Ty víš všechno, tak jsem to zkusil…"

Poručík byl spokojený. Opět mohl zazářit. Městský dobrovolný hasičský sbor v Ústí pro místní a okresní národní výbor vypracoval seznam dobrovolníků, kteří mají právo získat průkazy a privilegium prověřených osob alespoň prozatím. Žádost z 11. června 1945 obsahovala řadu místních Němců. Poručík vyndal z kapsy zápisník. Byl plný jmen a poznámek. Některá byla přeškrtnutá a u jména byl křížek, u některých i poznámka „zastřelen". Drobným písmem měl také vypracován červnový seznam dobrovolných hasičů. Včetně těch v Krásném Březně, což byla dobrovolná stráž číslo 13. Přečetl do telefonu následující jména: Alfred a Villi Schöffeldovi, Chalupa Josef, Kündiger Reinhold, Pecher Ernst, Lose Adolf, Tietze Rudolf, Hanf Richard, Wenisch Heinrich, Raute Franz, Nittal Josef, Klein Jindřich, Fiala Karel, Honsa Karel, Gebert Josef, Misessler Arnošt, Nickel Bedřich.

7. srpen: odjezd zpět do Ústí

Nakonec poručík převzal obálku a po pár zdvořilostních větách strýce opustil. Čekala ho neradostná cesta vlakem do Ústí. Cesta byla dlouhá, vagóny přeplněné. Po příjezdu vlaku na ústecké nádraží jsou kontrolovány doklady všech cestujících policií, někdy i vojáky.

Lidé si na to stěžovali v místních novinách. V Předvoji bylo doporučováno, aby byla kontrola osob prováděna u východu z nádraží, kde je více místa, než před tímto východem, tedy uvnitř nádraží. Poručík si vzpomněl na tento článek ze začátku července, když viděl po vystoupení z vlaku netrpělivé cestující čekající na kontrolu. Lidé sice byli netrpěliví, ale kontroly u východu z nádraží v sobě nesly nebezpečí, že podezřelá osoba se ztratí někde na nádraží. Při současných kontrolách jsou cestující nuceni podrobit se prověrce totožnosti po opuštění vlaku. Šance hledané osoby, že kontrole unikne, je v takovém případě malá.

Ozývaly se také stížnosti na naprostou přeplněnost vlaků, které směřovaly k okresním národním výborům a okresním správním komisím. Příznivci maximální regulace pohybu obyvatelstva volali po zavedení povolenek na jízdy vlakem do pohraničí. Představitelé okresů v Litoměřicích, Roudnici a Děčíně s tím souhlasili, protože vlaky na trati Praha-Podmokly jsou denně přeplněny a cestuje v nich množství lidí, kteří nemají v pohraničí legální zaměstnání.

Poručík se vyhnul davu cestujících tím, že přišel k patrolujícímu vojákovi, který poručíkovi v uniformě zasalutoval. Poručík se bez problémů dostal před nádražní budovu. Tam narazil na Hanse a svého bývalého ubytovatele z květnového převratu předlického horníka. Horník byl v uniformě pomocného policisty, a Hans, jako vždy, ve svém ošoupaném obleku. Zvesela se přivítali. V očích všech tří byla prostá radost člověka, že vidí někoho, komu mohou důvěřovat.

„Co vás přivádí na nádraží?"

„Přijeli jsme z Vaňova. Vyložili jsme tu pyrotechnika. Ten se má podívat na nádraží na nějaké bedýnky nalezené v jednom přístřešku. Nikdo se toho nechce dotýkat. Jsou prý tam nějaké roury nebo tyče. To mohou být nějaké výbušniny," vysvětloval Hans šťastnou náhodu setkání.

„Co jste dělali ve Vaňově?"

„Dneska v osm hodin ráno došlo k výbuchu ve Vaňově v domě čp. 59. Ve sklepní místnosti obývané čtyřmi slovenskými dráteníky vylítla do vzduchu kamna. Výbuch je rozmetal a tři ze čtyř mužů byli zraněni. Mezi nimi byl i otec a syn. Syn je na tom zle, odvezli ho do špitálu. Podle četníků ze Zálezel se pravděpodobně dostal do kamen granát nebo rozbuška, a bylo to," dodal Hans.

Sudičky: Munice a náhoda

„Je tu všude munice více než lásky a benzinu," pronesl poručík mírně geniální poznámku jen tak, aby něco řekl.

„To jo. Byli jsme před pár dny v Zálezlech. Potom hned Úřad národní bezpečnosti napsal dopis ústeckému posádkovému velitelství, podplukovníkovi Hořejšímu. Ve zprávě vojákům jsme napsali, že v Zálezlech v nádražním skladišti je různé střelivo, jako pancéřové pěsti, dělostřelecké náboje, ruční granáty a výbušniny značky Dokryt. Skladiště není hlídané. Alespoň jsme to tam provizorně zabezpečili a zapečetili. Vzhledem k tomu, že skladiště je těsně vedle trati Praha-Podmokly, panuje obava, že dřevěné skladiště se od jiskry z lokomotivy může vznítit. Proto musí výbušniny a munice zmizet. A než zmizí, ať tam postaví stráž.

Jeden četník mluvil s nějakým důstojníkem z posádky, a ten říkal, že za dva tři dny zbraně a střelivo ze skladiště na nádraží v Zálezlech zmizí. Postará se o to oddíl 1. pěší divize z Prahy. Bude to vést pyrotechnik Láďa Klusáček. Konec zprávy," řekl s úsměvem překladatel Hans.

Dopis čtenáře aneb vzpomínka chlapce

Zaujal mne rozhovor v Deníku s Františkem Ročkem o jeho knize Ústecká štvanice. Určitě si ji koupím, protože jsem byl očitým svědkem událostí okolo výbuchu v Krásném Březně. Bylo mi tenkrát devět let.

Čekali jsme s tetou na tramvaj u hlavního nádraží a měli jsme jet právě do Krásného Března. Najednou jsme uslyšeli obrovskou ránu a viděli dým. Lidé okolo nás začali křičet, že to mají určitě na svědomí Němci, a ihned začal hon na lidi, kteří měli na rukávech bílou pásku.

Potom jsme vyšli na ochoz nádraží a dívali jsme se směrem k mostu E. Beneše. Viděli jsme jak tam byl hozen přes zábradlí člověk, vzápětí další. V Setuze končila ranní směna a Němci, kteří zde pracovali, se vraceli přes most do centra města. Byl tam strašný ruch, teta se bála, tak mne odvedla na dnešní Mírové náměstí, kde před spořitelnou bývaly požární nádrže. Viděl jsem jak několik Němců hodili do těchto kašen, a když ti měli snahu vylézt, tak je dav shromážděný okolo nádrže bil.

Druhý den jsme se byli opět podívat k mostu a spatřil jsem u výpusti kanálu městské kanalizace zachycené dvě mrtvoly. Později jsem se dozvěděl, že rozvášněný dav hodil do Labe i kočárek s dítětem, a na ty, kteří přežili pád do vody a měli snahu se zachránit, lidé stříleli.

Miroslav Lála, Ústí nad Labem

Autor: František Roček

4.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Domácí násilí - ilustrační snímek.

Dceru vyhnali od mámy

Ilustrační foto.

Policie hledá svědky nehody v Litvínově

Až se oteplí, půjdu pryč, říká pod rampou nemocný muž

Most - Někteří lidé si stěžují na bezdomovce, kteří si z obchodního střediska udělali pokojíčky.

V Nové Vsi mohou obyvatelé získat zdarma duonádoby na odpad

Nová Ves v Horách – Nádoby mají pomoci lepšímu třídění plastů a papíru.

Ve skanzenu nahlížejí babičkám pod sukně

Chomutov /FOTO/ – Jaké spodní prádlo se nosilo před sto lety? V chalupě ve Staré Vsi budete koukat!

V Mostě bude sraz trabantů, pojedou půldenní závod. Dorazí i cestovatel Pribáň

Most - Na účastníky čeká na autodromu jízda zručnosti i testování na polygonu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies